Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) byla objevena 8. září 2025 pomocí Havajského automatizovaného systému Pan-STARRS, který neustále sleduje oblohu za účelem vyhledání nebezpečných vesmírných objektů. Po prvních analýzách se ukázalo, že nenápadné pohybující se těleso je kometa směřující do vnitřních částí Sluneční soustavy.
Díky její plynule narůstající jasnosti upozorňovali astronomové, že kometu bude pravděpodobně možné sledovat i pouhýma očima. Kometa nakonec tak zářivá nebyla.
Na tmavé obloze ji zkušení pozorovatelé dokázali spatřit jako nenápadnou šedavou tečku, její sledování však bylo velmi obtížné a dalekohled byl prakticky nezbytný. Situaci navíc znesnadňovalo i to, že se objevovala nízko nad obzorem těsně před východem Slunce.
Krátká návštěva komety
Kometa začínala být vidět na ranní obloze přibližně od 10. dubna. Pozorovací okno ale nebylo moc velké. Zhruba kolem 20. dubna přestala totiž být z našich zeměpisných šířek pozorovatelná. Na počátku období, kdy ji bylo možné sledovat, situaci komplikoval sice už ustupující, ale stále dost jasný Měsíc.
Ani to ale neodradilo nadšence a odborníky od jejího sledování. Mezi nimi byl i známý český popularizátor astronomie, spisovatel, cestovatel a fotograf Petr Horálek, který si tento úkaz nemohl nechat ujít. Kometu poprvé pozoroval již 12. dubna u Sečské přehrady na Chrudimsku.
„Kometu jsem poprvé očima spatřil až 12. dubna 2026, a to u Sečské přehrady. Ale musel jsem si pomoci mysliveckým triedrem, abych se přesvědčil, že jde skutečně o ni. Očima vypadala jako velmi nenápadná skvrnka na hranici rozlišitelnosti, teprve v dalekohledu se už poměrně krásně vyjevil i její tenoučký plynný ohon, jehož namodralý odstín odhalil až fotoaparát,“ sdělil Horálek.
Pozorování v dalších dnech komplikovalo hlavně počasí, které přinášelo četnou oblačnost a kometu bylo možné pozorovat jen v nahodilých oknech mezi neustupující oblačností, která jako by chtěla veškeré pozorování z našeho území zcela znemožnit. Situace se měnila ke konci pozorovacího okna, konkrétně v sobotu 18. dubna. Šlo o poslední příležitost ji zaznamenat, protože předpovědi na další dny byly neúprosné.
Tehdy se vydali Josef Kujal z Astronomické společnosti v Hradci Králové a Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě do terénu. Pro pozorování si vybrali malebnou lokalitu nedaleko Kunětické hory v Pardubickém kraji.
„Věděl jsem, že je to poslední příležitost kometu spatřit, a protože její hlava byla fotograficky už snadno zachytitelná, chtěl jsem se ji pokusit zaznamenat za masivem hradu Kunětická hora u Pardubic,“ sdělil Horálek.
Foto: Petr Horálek/FÚ v Opavě
Kometa C/2025 R3 PanSTARRS spolu s Kunětickou horou
Doplnil, že výběr vhodného místa, aby se kometa objevila vedle hradu, mu zabral poměrně hodně času.
„Zjistil jsem, že kometa toho rána ležela na zhruba stejné ,nebepisné šířce’ jako Měsíc, který měl vycházet o několik hodin později, až po úsvitu. Takže jsem jen hledal místo, kde se jeho východ měl promítat hradem. Zatímco Měsíc se tam měl objevit až po východu Slunce, kometa v tom samém směru vycházela ve 4:08 SELČ, tedy ještě za tmy. Měla se tedy dát snadno s hradem zachytit,“ popsal.
Neuvěřitelná souhra okolností
Vhodné místo a úhel pozorování našel Horálek už asi ve 3:20 SELČ, tedy asi hodinu před východem komety. Krátce po něm dorazil na vybranou lokalitu i Josef Kujal. Připravili si veškerou výbavu a jen co se objektivy fotoaparátů zaměřily na vybranou oblast a začalo samotné snímání, v tu chvíli se jen pár minut od zahájení fotografování před kometou objevil jasný bolid.
„Oba jsme bolid viděli zrovna v době, kdy jsme snímali kometu. Stáli jsme od sebe asi 13 metrů daleko a hlasitě jsme zajásali,“ vzpomínal Kujal, kterému se tento velmi jasný meteor povedlo zachytit v plné kráse.
Astronomové si hned všimli, že světelná stopa bolidu se překrývá s ohonem komety. Bolid se na obloze rozzářil v čase 4:14:31 SELČ a zářil asi pět sekund. Horálek následně zpracoval data zachycená Kujalem a díky tomu vznikla vzácná kompozice hradu, komety a zářícího bolidu.
Skládání snímků
Pro zachycení komety nebo jakéhokoliv vesmírného úkazu se používá metoda skládání jednotlivých snímků, tzv. stacking. Účelem této metody sekvenčního snímání je potlačení nežádoucího šumu ve fotografiích. V případě většího počtu jednotlivých snímků dojde k tomu, že šum je postupně upozaďován a daný objekt je jasnější a fotografie čistější. Díky tomu jsou následné úpravy jednodušší a umožňují zvýraznit i jemné detaily. V případě komety je tento postup zcela nezbytný, zejména pro zachycení jejího ohonu.
Data z bolidové sítě
Podle měření z bolidových sítí v Evropě, včetně české pobočky Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově, šlo o meteor, který vznikl zánikem tělesa kometárního původu (ne však ve spojení s kometou PanSTARRS). Jeho dráha v atmosféře dosáhla asi 100 kilometrů a promítla se hlavně nad Běloruskem. Jev byl hojně pozorován také v Polsku.
Žádnému pozorovateli se ale nepodařilo to, co dvojici českých astronomů, tedy zachytit bolid v jeho nejvýraznější fázi spolu s kometou.
Nešlo o první jasný bolid té noci, první byl zaznamenán již v pátek 17. dubna ve 20.53:59 nad Polskem a také ho zaznamenaly kamery Evropské bolidové sítě Astronomického ústavu AV ČR. Tento první se ale nemohl ve spojení s kometou nijak projevit, protože v té době ležela kometa ještě pod obzorem.
Nikdy se už nevrátí
V následujících týdnech mohou kometu vyhlížet v její slábnoucí podobě pozorovatelé na jižní polokouli. Kometa má takzvanou otevřenou dráhu, což v praxi znamená, že se ke Slunci už nikdy nevrátí.
Díky Horálkovi a Kujalovi se podařilo zachytit neopakovatelný záběr vesmírného střetnutí, který se již nikdy nebude opakovat. Kometa PanSTARRS nás sice opouští, ale vzpomínky a fotografie na ni tu díky zvídavým pozorovatelům a fotografům s námi budou navždy.
