Buldok zaštěkal a konkurence se zatřásla. Diváci na Remundovou nedají dopustit
Začínala lehce rozpačitě, širokou diváckou základnu si však dovedla najít – originální humorně laděná detektivka Buldok z Poděbrad po osm týdnů v řadě pořádně zatápěla konkurenci.
Slovní přestřelky a hlášky vyšetřující komisařky Radky, v podání temperamentní Sabiny Remundové, která si ukradla veškerou pozornost pro sebe, s jejím policejním kolegou Cyrilem (Marek Adamczyk), lechtaly na bránici více než milion diváků každý nedělní večer. Pro Novu šlo o doposud nejúspěšnější novou tvorbu letošního roku, s níž suverénně podmaňovala nejvyšší příčky aktuálně nabízené televizní tvorby.
Finální osmou epizodu s podtitulem Něco modrého, v níž došlo k loupeži hotovosti, která zmizela při převozu do banky, si nenechalo ujít 1,18 milionu televizních diváků. Koneckonců, tato hranice padala s každým dílem s výjimkou velikonočních prázdnin, kdy jednorázově sestoupila na 900 tisíc.
Tento vytrvalý výkon proto pochopitelně vystačil nejen na špičku posledního dubnového nedělního večera, nýbrž tentokrát dokonce celého týdne – ve večerním primetimu od dvacáté hodiny se totiž nenašel žádný ostřeji sledovaný souputník.
Překračování milionové hranice muselo programovým ředitelům Novy čarovat jeden široký úsměv na tváři za druhým a možná bouchnulo i nějaké to šampaňské. Očekávat se dá brzké oznámení druhé řady, které bychom se mohli dočkat už příští jaro.
Když sex nestačí: Další seriály Novy se takové divácké přízni netěšily
Nicméně, s ostatní tvorbou tohoto komerčního giganta to tak světoborné není. O předčasném konci plánované seriálové vlajkové lodi Novy, která se rozloučila poslední dubnové úterý s podměrečnou sledovaností, jsem již informoval před pár dny.
Dalším neúspěchem v řadě, která kravaťákům z Novy zadělávala na vráskách na čele, byla minulý pátek loučící se druhá řada původní tvorby Oneplay Sex O’Clock. Seriál zaměřený na sexuální tématiku a vztahové peripetie mladistvých, jejich rodičů, ba dokonce seniorů v neokoukaných zlínských kulisách, je obecně veleben za originální pojetí, peprné hlášky i důstojné sexuální scény a všeobecnou osvětu. Jeho nasazení širšímu televiznímu publiku bohužel požadované ovoce nepřineslo.
Příběhy, inspirované Sexuální výchovou od Netflixu a Euforií z dílny HBO, si pouštělo jen okolo půl milionu lidí. V tomto případě však zájem publika s časem spíše klesal, což zastavilo divácký zájem finálního dvoudílu těsně pod hranicí 400 tisíc. A to není příliš povzbudivé. Obzvláště, když je na spadnutí řada třetí, jež opět zamíří nejprve na Oneplay. Tam by si však diváky bezpečně najít měla.
K obdobnému výsledku vyčpění v případě „recyklace“ exkluzivní minisérie na obrazovkách došlo v uplynulých letech s retro biografií Ivety Bartošové, která na streamovací platformě sklízela rekordy, zato v televizi paběrkovala s průměrnými výsledky.
To oproti ní loňská Metoda Markovič: Majer dominovala nedělním večerům podobně jako Buldok. O to zajímavější bude výkon další „recyklované“ minisérie Oneplay Jitřní záře, která ve vysílání vystřídá právě Buldoka. Třeba se dozvíme, zdali diváci o víkendech záměrně dávají přednost kriminálkám, nebo šlo jen o výjimečný trend.
Moc depresivní na spaní: Proč Strachův Lajf u diváků tvrdě narazil?
Kdo však s kýženým úspěchem v minulou neděli nesetkal, byl oceňovaný televizní režisér Jiří Strach. Jeho seriály a filmy, v nichž spojuje síly se spisovatelem Markem Epsteinem, se na České televizi tradičně těší velké pozornosti a bývají jasnými jedničkami večera. Zapisují si milionové publikum, vyprávějí o palčivých společenských tématech a strhávají na sebe pozornost ještě několik dní po odvysílání. Z jeho novinky Lajf se ale místo očekávaného diváckého hitu vyklubal jeden z největších diváckých propadáků v jeho nedávné kariéře.
Toto psychologické drama o pětici nesourodých jedinců z anonymního města, které dohromady svedla myšlenka kolektivní sebevraždy, s Jirkou Mádlem, Janem Kolaříkem, Ivo Gogálem, Sophií Šporcovou a Božidarou Turzonovou v hlavních rolích, si zapnulo jen okolo 480 tisíc zvědavců. A to je na televizní premiéru tohoto nejen pohádkového hitmakera dost trýznivý nezdar.
Ačkoliv se nabízí snadná odpověď v podobě stabilně silnějšího divácky přívětivějšího soupeře Buldoka, proti kterému Strachova novinka neměla šanci, pravý důsledek neúspěchu lze vypozorovat především v celkovém vyznění a tónu příběhu.
Nespokojenost s Lalfem příkladně líčí diskutéři na ČSFD, kteří vyčítají televizi nasazení takto psychologicky náročné podívané s pochmurnou sebevražednou tematikou, kterou nepřekrývají ani pokusy o její odlehčení, zrovna na nedělní večer, kdy si diváci chtějí naposledy oddechnout před novým pracovním týdnem.
Mnozí kritizují charakterově ploché postavy (na nichž však celý příběh stojí a padá), kterým obvykle stačí jediná vlastnost k tomu, aby se pokusila nastolit nějaké lidské drama/trauma, které u nich má spouštět sebedestruktivní sklony. Strach, který se už ve svém čtvrtém počinu v řadě věnuje tématu samoty a opuštění, tentokrát narazil na nečekaný divácký nezájem, nebo spíš neochotu se do takto temných zákoutí lidské duše pouštět před spaním.
Divácké hodnocení se z toho důvodu zastavilo pod hranicí 60 % (ČSFD hlásí 55 %, Kinobox 57 %), a to není veselá vizitka. Strachovy předchozí počiny si odnesly alespoň hodnocení 70 %. Nicméně zaznívají rovněž spokojenější ohlasy, které kvitují námět, herecké výkony i originální žánr. Přesto je možná načase, aby Strach ještě jednou spojil síly s legendární Jiřinou Bohdalovou (Klec, Svatá). Tedy, dokud to ještě je možné. Tehdy se totiž úspěch jaksi snáší sám od sebe.
Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.
