Jednoho natáčecího dne v polovině 90. let čelila Véronique Genestová na place Julie Lescautové nečekané konfrontaci. Herecký kolega Mouss Diouf, který v seriálu ztvárňoval jejího parťáka, se tehdy rozčílil kvůli pracovnímu sporu a demonstrativně opustil plac. Produkce požádala hlavní hvězdu Genestovou, aby za ním zašla a pomohla situaci uklidnit.

Když za rozhněvaným hercem přišla do zákulisí, místo smíru se dočkala obvinění. „Vy všichni jste rasisti,“ vyjel na ni Diouf – a Genestová rázem zjistila, že se terčem jeho hněvu stala i ona sama. Pro herečku, která v očích milionů diváků představovala spravedlivou a zásadovou policistku, to byl šok.

Chceš být slavná? Svlékni se!

Véronique Genestová se narodila 26. června 1956 ve městě Meaux nedaleko Paříže jako Véronique Combouilhaudová. Herečkou chtěla být od dětství – její matka amatérsky vystupovala v divadle, a malá Véronique tak často trávila čas v zákulisí. Když jí bylo deset let, nečekaně zemřel otec (povoláním lékař) a rodinnou pohodu vystřídalo těžké období.

Maminka se po manželově smrti uzavřela do sebe a malá Véronique se brzy musela naučit samostatnosti. V dospívání se s o to větší vervou upnula k hereckému snu: po škole se tajně vkrádala do pařížských divadelních budov a dívala se na zkoušky. Štíhlá zrzavá dívka začala být zákulisí povědomá a herci ji občas z legrace přizvali i na jeviště při improvizacích.

Po střední škole vystudovala Genestová konzervatoř a také si pro jistotu udělala kurz kosmetičky a vizážistky – tušila, že jí to pomůže uživit se, pokud by herecká dráha nevycházela. K filmu se nakonec dostala oklikou právě přes líčení. Začala pracovat jako maskérka u režiséra Reného Féreta, odkud už byl krůček k drobným roličkám. Přesto se dlouho nemohla prosadit.

Režiséři ji odmítali s poukazem, že je „moc hubená, moc zrzavá a moc ambiciózní“. V zoufalství přijala různá zaměstnání, která ji měla k vysněným filmům přiblížit – v Paříži například nastoupila jako uvaděčka v Paláci kultury, aby tam potkala vlivné lidi od filmu. Jenže slavní režiséři a herci sotva zavadili pohledem o drobnou telefonistku či uvaděčku.

Zlom přišel ze zcela jiné strany. Na počátku 80. let se Véronique seznámila se slavným šansonierem Georgesem Moustakim. Ten ji přizval ke svému turné a pomohl jí k prvním známostem v showbyznysu. Roku 1980 získala Genestová díky těmto kontaktům několik zakázek na reklamní spoty a začala se objevovat v televizi. Stále to ale nebylo vytoužené herectví.

Někdo jí tehdy poradil provokativní řešení: chce-li si jí filmový svět všimnout, musí na sebe upozornit radikálně – třeba odvážnými fotografiemi. Dvaadvacetiletá rusovláska neváhala. Oslovila pánský magazín Lui a nabídla, že pro něj nafotí sérii aktů. Ještě tentýž rok 1981 se Véronique objevila na obálce časopisu zcela nahá. Odvážná image „zrzavého tornáda“, jak ji okamžitě překřtil bulvár, zafungovala. Jméno neznámé herečky se začalo objevovat v médiích a konečně přišly i první větší filmové role.

Jejím filmovým debutem se stala menší úloha ve snímku Bankéřka (1980) po boku hvězdy Romy Schneiderové. Veškerá pozornost novinářů se tehdy soustředila právě na Schneiderovou – a mladou Véronique to frustrovalo. Podle svědectví z produkce Bankéřky si v zákulisí vzteky ulevila několikaminutovým výstupem, kdy házela kolem sebe kostýmy a hlasitě nadávala.

Paradoxně i tato scéna jí pomohla k další práci: všiml si jí totiž producent připravované televizní minisérie Nana podle románu Émila Zoly. Tvůrce zaujal její temperament natolik, že Genestovou v roce 1981 obsadil do jedné z hlavních rolí. Právě od této doby začala herečka používat umělecké jméno Véronique Genest – příjmení Combouilhaud bylo pro televizi shledáno krkolomným.

Následovaly další nabídky, které však mívaly drobný háček: režiséři často trvali na tom, že se atraktivní herečka objeví před kamerou spoře oděná či rovnou nahá. Pro mladou Véronique to nebyl problém. Ve filmu o spisovateli Guyi de Maupassantovi například ochotně souhlasila s několika erotickými scénami, pokud tím roli získá. Žádné herecké tabu neměla a později k tomu poznamenala, že ničeho nelituje – v začátcích pro ni takové kompromisy byly přijatelnou daní za vysněnou profesi.

Jmenuji se Lescaut. Julie Lescaut.

Koncem roku 1991 se Véronique Genestová dozvěděla o chystaném detektivním seriálu, který měl v mnohém bořit zažité pořádky. Jeho hlavní postavou měla být žena – schopná policejní komisařka, která vede vyšetřovací tým složený převážně z mužů. Režisérka a scenáristka Caroline Huppertová pro tuto roli hledala výraznou osobnost, která by ztělesnila sílu, empatii i ženskost.

Když viděla Genestovou vystupovat v jedné z televizních zábavných show, neváhala a nabídla jí hlavní úlohu v připravované sérii Julie Lescautová. Byla to pro všechny strany sázka na nejistotu – takový koncept silné ženské hrdinky v čele kriminálního seriálu tehdy ve Francii neměl předchůdce.

Genestová navíc do té doby hrála převážně lehčí, často komediální nebo romantické role a sama váhala, jestli je přerod v ráznou policejní důstojnici dobrý nápad. „Upřímně, takovou nabídku jsem vůbec nečekala. Byla jsem pravým opakem policejní komisařky – dvanáct let kariéry jsem měla za sebou hlavně klasické ženské role, které mi byly blízké. Nechtělo se mi do toho, ale nakonec jsem se nechala přesvědčit. A ukázalo se, že to byl můj osud,“ vzpomínala později na zásadní rozhodnutí.

Natáčení pilotního dílu Julie Lescautové začalo v lednu 1992. Véronique Genestové bylo tehdy 35 let a nikdo netušil, zda seriál u diváků uspěje. Sama herečka podepsala smlouvu jen na úvodní epizodu a produkce vyčkávala. Jenže televizní komisařka – rozvedená matka dvou dcer, která se navzdory vlastním starostem s laskavostí i důrazností pere se zločinem – si publikum okamžitě získala.

Seriál Julie Lescautová se stal hitem na dlouhých 22 let. Od roku 1992 do roku 2014 vzniklo celkem 101 dílů ve 22 řadách a Genestová ztvárnila Julii v každém z nich. Díky této postavě se stala jednou z nejpopulárnějších osobností francouzské televize – třikrát po sobě (v letech 1996–1998) získala prestižní ocenění 7 d’Or pro nejoblíbenější herečku v zemi.

V anketách magazínů figurovala mezi nejpřitažlivějšími ženami světa a v roce 2004 jí dokonce prezident Jacques Chirac osobně udělil Řád čestné legie za přínos francouzské kultuře.

Za televizním úspěchem se ale skrývaly každodenní drobné potíže i velké osobní rány. Z pracovního hlediska si Genestová musela zvyknout na zcela jiné tempo – seriál se točil mnoho měsíců v roce a neodbytná popularita narušovala její soukromí. Julie Lescautová byla ve Francii fenomén a hlavní představitelku na ulici všichni poznávali.

„Pro moje děti to bylo těžké období. Lidé je někdy doslova ušlapali, aniž by si jich všimli, když běželi za mnou. Musela jsem je krotit a usazovat. Připadala jsem si jako zvíře v zoo, každý mě chtěl okukovat,“ popsala herečka, jak invazivní umí být sláva.

S manželem – lékařem a producentem Meyerem Bokobzou – vychovávala syna Samuela (narodil se jí v roce 1994 ve 38 letech) a snažila se skloubit mateřství s náročným natáčecím plánem. V rozhovorech se svěřila, že v době největší popularity trávila se synkem celé víkendy, aby mu vynahradila všední dny, kdy odcházela z domova za tmy a vracela se pozdě večer.

Nejtěžší zkouška ovšem přišla v době, kdy se kariéra Véronique Genestové rozbíhala. Krátce po startu seriálu zasáhla herečku rodinná tragédie, s níž se vyrovnává dodnes. Její nejstarší bratr Olivier, kterého měla Véronique velmi blízko, onemocněl v 80. letech AIDS.

Olivier byl gay a už od teenagerských let se s mladší sestrou dělil o všechna tajemství – právě jí se kdysi jako první svěřil se svou orientací a společně dokonce otevřeli malou restauraci v Paříži. Během obávané epidemie onemocnění AIDS však sourozence zachvátil strach. „Od chvíle, kdy se ta nemoc objevila, jsem věděla, že si najde jeho. Můj bratr chytil každou virózu, co šla kolem – a tehdy jsem se hrozně bála, že přijde i na něj,“ vzpomínala herečka po letech v pořadu On n’est pas couché.

Její tušení se bohužel naplnilo. Olivier se v průběhu roku 1993 dozvěděl krutou diagnózu a chorobě brzy poté podlehl. „Třásla jsem se hrůzou až do konce,“ řekla Véronique Genestová o bratrově umírání. „Můj bratr i všichni moji kamarádi zemřeli na AIDS. Kvůli téhle zatracené nemoci jsem přišla o celé své dospívání.“

Obviněná z rasismu

Profesionální dráha Véronique Genestové byla po léta spojená s televizní policií Julii Lescautovou – a po většinu času se zdálo, že realita koresponduje s harmonickým světem seriálu. Až do doby, kdy ze sestavy oblíbeného krimi cyklu náhle zmizel herec Mouss Diouf, představitel bonvivánského policisty Justina N’Gumy. Psal se rok 2006 a oficiálně se odchod zdůvodňoval zdravotními potížemi oblíbeného komika.

Skutečnost byla ovšem složitější. Diouf měl dlouhodobé spory s producenty – stěžoval si, že má příliš náročný program a žádal vyšší honoráře. Podle Genestové, která s ním po léta úzce spolupracovala, byl kolega „komplikovaný člověk“ a natáčení s ním často provázela nevraživost.

Konflikty vyvrcholily právě v roce 2006, kdy herec začal tlačit na produkci a hrozil, že pokud mu nevyhoví, obviní tvůrce veřejně z rasismu. Napětí na place rostlo a tvůrci se rozhodli dát Dioufovi dočasnou pauzu – v několika následujících epizodách jeho postavu vynechali, což ho urazilo.

Genestová v té době fungovala jako prostředník: snažila se svým vlivem uklidnit obě strany a kolegu přemluvit k návratu před kameru. Narazila však na jeho zlobu. Dioufův pocit křivdy byl tak silný, že si nakonec vztek vybíjel i na ní.

Označil hlavní hvězdu seriálu za součást problému, a dokonce jí vmetl, že se vůči němu chová nadřazeně kvůli barvě pleti. Po této rozepři už se situace zřejmě nedala zachránit – Mouss Diouf ukončil své působení v seriálu nadobro.

Série Julie Lescautová přesto pokračovala dál a svou pouť zakončila v roce 2014 závěrečným dvojdílem. Mouss Diouf už se toho nedožil – v roce 2012 zemřel v pouhých 47 letech na následky těžké mrtvice.

Závěr televizní Julie Lescautové byl pro Véronique Genestovou koncem jedné mimořádné éry. Po dvaadvaceti letech pravidelného natáčení a intenzivní popularity se záměrně stáhla z hlavní scény. Herectví se sice nevzdala – v dalších letech přijala několik menších rolí v televizi i divadle – vždy si ale pečlivě rozmýšlela, zda ji námět skutečně oslovuje.

„Nestojím o návrat do tempa, které jsem tak dobře znala,“ prohlásila rezolutně. Namísto toho si začala užívat jednoduchých radostí, na které dřív neměla čas. S manželem Meyerem tráví značnou část roku na ostrově Korsika, kam se oba zamilovali už během 90. let. Již v roce 2009 se netajila přáním natrvalo se usadit v korsickém přístavním městě Calvi a nakonec si sen splnila – pořídili si tam dům s výhledem na moře.

Jejich vášní se staly motocykly. Genestová si pořídila hned několik silných strojů a často vyráží s manželem na dlouhé projížďky napříč Francií i do zahraničí. Pravidelně se účastní srazů motorkářů a vychutnává si přitom volnost a svobodu.

https://en.wikipedia.org/wiki/V%C3%A9ronique_Genest

https://www.telestar.fr/people/video.-julie-lescaut-veronique-genest-revele-la-vraie-raison-du-depart-de-mouss-diouf-656148

https://www.closermag.fr/people/mouss-diouf-etait-quelqu-un-de-complique-veronique-genest-dit-tout-sur-l-ambiance-deletere-dans-julie-lescaut-1680883

https://www.purepeople.com/article/veronique-genest-et-son-frere-mort-du-sida-j-ai-tremble-jusqu-au-bout_a356312/1

https://koktail.pravda.sk/z-obrazovky-i-spoza-nej/clanok/31073-komisarka-julie-lescaut-miluje-motorky-a-slnecnu-korziku/

https://www.centrum.cz/clanek/aby-prorazila-v-kariere-nafotila-odvazne-akty-veronique-genest-si-jako-komisarka-lescautova-prisla-na-miliony-170881