Harmonikář vyhrává na rohu Spálené a Národní ulice odrhovačky a v pauzách cpe lidem peníze z klobouku za to, že jsou ochotni ho poslouchat. Vlakem z Úval do Prahy prochází „štíplístek“ a postupně uplácí všechny cestující za to, že měli odvahu nastoupit. U bran fotbalového stadionu na pražské Letné se tvoří obrovské fronty, fanoušci totiž u kasy inkasují peníze za to, že se vydrží na tu bídu koukat až do konce (tady bych to teda občas i chápal).

Záporné ceny. To je ale kravina, co? Přitom rozhodně neplatí, že by nedávaly smysl nikdy a nikde, a dokonce ani to, že by byly výsostným fenoménem moderní doby. Před několika sty lety vozily prázdné lodě kamení jako stabilizační balast a v přístavech byly ochotné zaplatit za jeho odběr, aby místo něj mohly naložit zboží či suroviny. V 70. a 80. letech minulého století zase západní Evropa podpořila produkci mléka tak šikovně, že vyvolaný přebytek musela likvidovat dotacemi na export. Zatímco v prvním případě lze v záporných cenách vidět racionalitu, druhý spíš reprezentuje zoufalé řešení systémového problému vyvolaného chybnou politikou.

Čímž se elegantně dostávám k současné evropské energetice. V neděli 26. dubna 2026 totiž zasvítilo na denním trhu něco, co spíše než spotový trh připomínalo předpověď počasí na planetě Neptun (v zimě tam ve stínu naměřili až lezavých -213 °C).

Foto: Energostat (oEnergetice)

Spot 26. dubna 2026 ve 14:00

Nejde přitom o to, že cenově „zamrzla“ skoro celá Evropa – to už lze od letošního jara považovat za nový normál, stejně jako „maďarská čtyři kila“ ve večerní špičce. Jde o to, jak moc, kde všude a na jak dlouho zamrzla.

Foto: energy-charts.info

Průběh spotových cen v týdnu od 20. dubna 2026

V Maďarsku a na Slovensku se nedělní spotová cena dokonce propadla na nejnižší obchodovatelnou hodnotu -500 eur/MWh. Obzvláště pikantní to bylo na tom Slovensku – vzhledem k tomu, že tam běželo v solárech sotva 400 MW, šlo o kompletně importovanou cenovou infekci. Pro úplnost: V Česku jsme byli s -489 eury/MWh „dražší“ (jestli se to slovo dá vůbec v tomto kontextu použít).

Z hlediska doby strávené na nule či pod ní zvítězilo osmihodinové Řecko před Španělskem, Portugalskem, Francií, Černou horou a Srbskem. Jarního výprodeje elektřiny se naopak vůbec nezúčastnila jen širší Skandinávie (včetně Dánska), Pobaltí a Itálie.

Foto: Petr Dušek na základě dat energy-charts.info

Doba strávená v záporných cenách 26. dubna 2026

Když jsem to slevové šílenství poprvé spatřil (co taky chcete u sobotní kávy dělat lepšího než „checkovat“ burzu), nabyl jsem hned dojmu, že to tu ještě nebylo. A pak jsem otevřel Excel a ten dojem se za pár desítek minut změnil v pojem. Evropa vskutku zažila nejzápornější ceny silové elektřiny v dějinách! Káva dopita, brk namočen do kalamáře…

Jen bylo potřeba poradit si s jistým metodologickým oříškem. Co to vlastně znamená „nejzápornější ceny“ v celé Evropě? A jak se vyrovnat s analytickou noční můrou v podobě přechodu z hodinového na čtvrthodinové obchodování (notabene ještě v průběhu roku)?

Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem si vyexportoval všechny ceny ve všech zemích od roku 2015 do současnosti, nadělal z nich celoevropské průměry a ty porovnával mezi sebou. Čtvrthodiny jsem v jedné variantě výpočtu ignoroval (což je dost oblíbený statistický postup) a ve druhé průměroval na hodiny. Dost se mi ulevilo, protože v obou případech mi vyšlo to, co jsem potřeboval (a Excelu taky, protože po schroupání asi sedmi milionů dat byl trochu ufuněný).

Odpusťte mi to, ale teď se trochu dojmu. Tohle je jeden z nejpozoruhodnějších grafů, co jsem kdy v energetice viděl (že jsem si ho sám vyrobil, to s tím nemá co dělat). Až do covidového roku 2020 byly záporné ceny v Evropě spíše ojedinělé, a proto nikdy „nepřepraly“ kontinentální průměr. Roky 2021 a 2022 byly poněkud anomální (pokud potřebujete vysvětlit proč, dobře to vysvětluje třeba tento mudrlant) a pak to začalo. Sérii rekordů zatím ukončila právě uplynulá neděle, při níž čtvrthodinový i hodinový průměr poprvé v historii překročil (nebo spíš podběhl?) hranici minus sto eur.

Foto: Petr Dušek na základě dat energy-charts.info

Rekordní záporné ceny

Dvě doplňující poznámky: 1) Až na tři výjimky spadala dosud všechna roční hodinová/čtvrthodinová celoevropská průměrná minima do jara (za chvíli si vysvětlíme proč), jen v letech 2015 a 2018 do zimy a v roce 2023 do léta. 2) Data před rokem 2015 nemám. Proč to nevadí, to zatím vysvětlím oblíbenou filmovou parafrází:

– Každej blbec přece ví, že v patnáctém století záporné ceny neexistovaly!

– V pätnástom storočí som tiež nebol blogerom. A terazky hej!

K výše uvedeným statistikám dodává můj oblíbený server oEnergetice.cz, že extrémně nízké ceny se v minulém týdnu začaly nezvykle objevovat už od středy (tedy ne až o víkendu), takže v konečném důsledku měla téměř pětina všech českých čtvrthodin celého týdne zápornou či nulovou cenovku.

Jak se to stane, že někomu drbne a na denním trhu nabízí elektřinu „za odvoz“, případně za ni zájemcům ještě platí, to už víte. Tedy pokud jste četli můj předcházející článek o Španělsku. Rychlé opáčko: dvě fronty, v jedné stojí výrobci, ve druhé obchodníci, nabídky se seřadí od nejlevnější po nejdražší, obchodníci je postupně odebírají a když už má každý objednáno tolik, kolik potřebuje, přijde kníratý frajer a křikne: „Tak dost, za tuto čtvrthodinu platí pro všechny tato cena. Kdo jste nad ní, odchod!“

S nevěřícným výrazem k němu přistoupí brýlatý hubeňour: „To si děláte srandu, ne? Vždyť já tady mám fotovoltaiku za -15 eur!“

„To mě nezajímá. Poptávka je pokrytá. Zkuste to večer.“

„Ale po západu slunce už mi to nebude vyrábět!“

„A to je můj problém? Odchod!“

Foto: Alexandre Danthine

Merit order se zápornou výslednou marginální cenou

Zatímco v minulém článku jsem se věnoval výrobcům napravo od průsečíku nabídky a poptávky, tedy ekonomickému curtailmentu, dnes dojde na ty vlevo (a nejsou to rozhodně „ti vlevo“ podle definice Karla Infelda Prácheňského).

Když hodně svítí, fouká a soustava má navíc nízké zatížení, dostávají se do dispečinku v extrémních situacích pouze dva typy výrobců: ti s tučnou provozní dotací a ti s dlouhodobým kontraktem. Ty první reprezentují typicky staré fotovoltaiky a větrníky, jejichž provozovatelé dodnes rajtují na těch nejušlechtilejších dotačních ořích se zlatými podkovami a sedly z krokodýlí kůže. Ty druhé typicky jaderné elektrárny, které z technických i ekonomických důvodů musí jet, co to dá, i kdyby těch ořů přiběhlo celé stádo.

To vysvětluje, proč nejpříznivější období pro tvorbu negativních cen nastává o jarních víkendech. Do hry vstupuje vysoká výroba fotovoltaik, oproti létu ještě docela slušná výroba větrníků a hlavně nejnižší zatížení v roce (protože už se moc netopí a ještě nenaskakují klimatizace).

A teď to nejdůležitější. Kdo myslíte, že tu legraci platí, když trh v tom rozhodně nejede? Kdo posílá skoro každou jarní neděli v přepočtu miliardy korun výrobcům, kteří uspěli v aukcích jen díky extrémně záporným cenám? Rozhlédněte se kolem sebe. Ano, jsme to my všichni a tu částku dřív nebo později najdeme v regulované složce na faktuře za elektřinu!

Přiznejte se, že jste se tomu 50 let starému příběhu o dotování mléka smáli nahlas? Nějaké rozdíly bychom určitě našli, ale principiálně jde o to samé: systém trpí strukturálním problémem, který jsme si způsobili sami neuváženou přerozdělovací politikou.

Německý blackoutový influencer Stefan Spiegelsberger spočítal, že jen nedělní výprodej stál pouze německého spotřebitele dohromady 132 milionů eur, tedy 3,3 miliardy korun! Z toho většinu tvořilo tzv. EEG konto (podpora OZE, fakt to nesouvisí s elektroencefalografií) a malou část kompenzace za krácení výroby z OZE a kapacitní platby pro stabilní zdroje. Když bychom to přes palec extrapolovali na celou Evropu, jsme na desítkách miliard korun. Za jediný den a za něco, co běžně platí trh!

Foto: Energie Chiemgau

Reálná cena německé neděle 26. dubna 2026

Pokud jste si z dosavadních dat nekecli na zadek, tak teď doporučuji přisunout nejbližší židli. Za rok 2025 zaplatili Němci dohromady jen na EEG 16,53 miliard eur, tedy 413 miliard korun. Z toho 57 % připadlo na fotovoltaiku, 20 % na biomasu a 14 % na větrníky. Jinými slovy naši klimaticky uvědomělí sousedé vkládají do relativně neefektivní dekarbonizace každý rok částku, za níž by mohli mít minimálně jeden nový velký jaderný blok…

Foto: Netztransparenz

Náklady na EEG

Dotační miliardy ale nejsou tím jediným, co během minusových nedělích teče. Dále jsou to nervy dispečerů. Jen za tuto neděli museli pouze ti němečtí provést 104 zásahů a vyregulovat dohromady 46 410 MWh. Z toho polovina připadla na krácení výroby z OZE a polovina na kapacitní platby pro stabilní zdroje. To fakt neodpovídá klidné neděli s vychrupkání do deseti, poobědovou kávou a večerním přímým přenosem z fotbalové ligy…

Jen pro zajímavost ještě přikládám oblíbené prognózní grafy, které naznačují, jak moc museli Němci zatípnout výrobu z OZE (i když v tomto případě to vypadá, že z většiny šlo o ekonomický curtailment – co to je, vysvětluji tady).

Foto: energy-charts.info

Prognóza FVE v Německu

Naštěstí skoro nefoukalo…

Foto: energy-charts.info

Prognóza onshore VTE v Německu

…a mimochodem offshory šly v poledne na čistou nulu! (bez debat o tom, zda přeci jen trochu nefouká)

Foto: energy-charts.info

Prognóza offshore VTE

Titulek tohoto článku tedy nekecal, a proto ho bez zardění mohu zopakovat: EU zažila nejzápornější ceny elektřiny v dějinách. Bylo to drahé a o hubu.

Ano, s těmi baterkami, elektromobily, přečerpávačkami, elektrolyzéry, DSR, tepelnými čerpadly, bojlery i brojlery vás slyším a naprosto souhlasím. To všechno by dost pomohlo (hlavně ti brojleři). Jenomže se to prostě navzdory vší snaze neděje – tedy v potřebné intenzitě. A mezitím vesele pokračuje boom OZE, takže problém se spíš zhoršuje.

Opět se zkrátka potvrzuje, že mrsknout na zem solár a na kopec větrník je mnohem snazší než připojit bateriové úložiště, postavit kilometr vysokonapěťového vedení či efektivně řídit spotřebu (o výstavbě přečerpávaček a vodíkové infrastruktury ani nemluvě).

V evropských soustavách nám tak roste geografický i časový nesoulad mezi výrobou a spotřebou a my pořád ani náhodou nevíme, jak to v řádu let vyřešit. Flexibilita existuje, ale zatím zůstává z velké části jen na papíře a pořád není úplně jasné, zda nám přinese přesně to, co očekáváme. Celkem prekérní situace a já popravdě řečeno netuším, co teď s tím.

Pravda, ty úplně extrémní záporné ceny by měly zhruba do konce tohoto desetiletí zmizet samy, protože jim skončí ty nejštědřejší podpory nastavené při solárních tunelech (které žádnými tunely nebyly, protože investiční náklady byly tenkrát fakt tak šíleně vysoké). A to bude znamenat buď konec technické životnosti bez náhrady či repowering bez provozní podpory (dříve nebo později). Ceny tak už nebudou připomínat teploty na planetě Neptun, ale třeba Mars (-65 °C). A tady mi v kontextu naprosto nezbytných investic do nových zdrojů nezbývá než společně s Bolkem Polívkou zvolat: Bude to stačit, myslíš?

V diskuzi o české energetice mě hrozně baví ta odrhovačka o tom, že jsme „zaspali“. No, ano, pokud se bavíme o rozvoji jádra nebo náhradě za uhlí, tak souhlasím. Ale pokud se bavíme o OZE, tak hlásím, že tomu úplně nerozumím. V čem jsme zaspali? Dotovali jsme to málo?

Něco mi říká, že s minusovými rekordy jsme letos zdaleka neskončili. Před námi je prodloužený víkend a pak další svátek. A má být hezky…