Bývalý premiér a guvernér ČNB Jiří Rusnok v těchto plánech velkých evropských států vidí logickou reakci na pokles konkurenceschopnosti.
„Evropa ztrácí v globální konkurenci dech, a pokud tradiční mechanismy EU drhnou na nutnosti jednomyslné shody sedmadvaceti států, musí nastoupit, jak o tom mluví bývalý italský premiér a šéf Evropské centrální banky Mario Draghi, pragmatický federalismus a koalice ochotných,“ řekl Novinkám.
Pokud by se šest největších ekonomik dohodlo na užší koordinaci, vzniklo by podle Rusnoka faktické jádro Evropy, které by určovalo pravidla zbytku kontinentu.
Pro Česko by to mohlo mít i přímé dopady – už jen proto, že do zmíněných šesti států míří více než polovina českého exportu a například zvažovanému sjednocení pravidel pro dodavatelské řetězce by se musely české firmy přizpůsobit, aby neztratily konkurenceschopnost. To i v případě, že by Česko zůstalo mimo tuto skupinu označovanou jako E6, přičemž vláda se zatím k projektu staví vlažně.
Rusnok upozornil i na záměr skupiny států v čele s Německem posílit roli eura, což pro Česko může znamenat riziko odstřižení od hlubší finanční integrace. Zároveň by v případném zapojení Česka do nového unijního jádra viděl příležitosti v obraně či zajištění surovin, o čemž by mohlo spolurozhodovat.
Na druhou stranu by to ovšem mohlo znamenat i nutnost podílet se na případných společných finančních garancích či dluzích a možnou ztrátu části suverenity ve prospěch „pragmatické federace“.
Velká vůle po změně
„Nemyslím si ale, že by integrace E6 postupovala nějak mimořádně rychle. Mezi těmito zeměmi panuje v mnoha oblastech velká rozdílnost zájmů. Je ovšem zřejmé, že vůle po změně je velká,“ podotkl Rusnok.
V sevření mezi asertivní ekonomickou politikou USA, geopolitickým a technologickým tlakem Číny a bezpečnostními hrozbami z východu nicméně Evropa musí podle něj zásadně změnit svůj způsob fungování.
„Pokud se například skupina států chce spojit k financování masivních investic do umělé inteligence nebo obrany, měly by jí to být umožněno bez veta ostatních,“ míní.
Účast v takové skupině by podle něj byla v souladu se strategickými národními zájmy Česka. „Otázka je, zda nás někdo k účasti přizve a jaké by byly podmínky našeho zapojení,“ poznamenal expremiér.
Evropa by podle něj také neměla být příliš závislá na nespolehlivých režimech v dodávkách léků, čipů nebo kritických surovin pro baterie a podobně. „Zajištění odolných řetězců není už jen ekonomická, ale bezpečnostní nutnost,“ zdůraznil Rusnok.
Potřebné je pak podle něj i avizované hlubší propojení roztříštěných národních kapitálových trhů, aby Evropa dokázala financovat vlastní inovace a společně financovat obranu. „Společné nákupy jsou správnou cestou, jak za stejné peníze získat větší vojenskou sílu a snížit tak i závislost na americkém bezpečnostním deštníku,“ dodal.
Laboratoř integrace
Ekonom Richard Hindls v souvislosti s iniciativou E6 spatřuje riziko polarizace EU. „Dvourychlostní koncept by asi rozdělil Evropu na oni a my,“ varoval. Podle něj by se tím nenaplnil cíl vyšší flexibility, ale zvýšilo by se riziko štěpení a oslabení hlasu zemí mimo unijní jádro, zejména pokud by se rozhodování přesunulo do eurozóny.
EU i podle něj potřebuje společný, to znamená silnější kapitálový trh, dále integraci investičních fondů a snazší regulaci pro inovace. „Cestou není druhá rychlost, ale společný postup v klíčových oblastech, jako jsou obrana, finance, výzkum a technologie při naopak mnohem větší volnosti v sociálních a kulturních politikách,“ řekl Hindls.
Ředitel Asociace pro mezinárodní otázky Vít Dostál považuje užší formát šesti největších unijních ekonomik za možnou „laboratoř“ integrace před uzavřeným klubem. „Pro Česko je klíčové nebýt pasivním pozorovatelem,“ zdůraznil. Otevřenost a možnost připojit se později jsou podle něj podmínkou, aby nedošlo k ekonomické divergenci.
Politolog Jan Kovář z Ústavu mezinárodních vztahů poukázal na dlouhodobý rozpor evropské debaty: „Chceme akceschopnější a konkurenceschopnější Evropu, ale nejsme ochotni připustit změny, které by k tomu vedly.“ Pokud se sedmadvacítka neshodne, tlak na koalice ochotných poroste, míní.
Pro Česko jako středně velký stát je podle něj klíčový jednotný trh a účast na jeho dalším prohlubování, například v debatě o takzvaném 28. režimu pro startupy. Toto opatření má firmám přinést možnost, aby si vedle národních právních systémů mohly zvolit takový, který by platil napříč celou Unií – i co se týká formy společnosti, pravidel pro investice nebo podmínek akciových opcí pro zaměstnance.
„Pokud se vytvoří užší integrační jádro a Česko u něj nebude, hrozí nám dlouhodobě druhořadé postavení, tedy situace, kdy se klíčová pravidla a standardy nastavují bez našeho vlivu a my je následně pouze přebíráme,“ varoval Kovář.
Pokud by Česko odmítalo posilování spolupráce a integrace, reálně tím může podle něj přispívat i ke stagnaci, což si ale Evropa tváří v tvář sílícím globálním politickým i ekonomickým tlakům nemůže dovolit.
Ekonom a exministr financí Pavel Mertlík vnímá iniciativu hlavně jako reakci na proměněné geopolitické prostředí. „Česká volba je jednoduchá – buď se přidat a zůstat součástí západoevropského civilizačního okruhu, nebo se stát opět ruskou državou,“ prohlásil.
Iniciativa německé vlády směřující k posílení spolupráce, vzájemných vazeb a ekonomické odolnosti jádra EU je podle Mertlíka odpovědí na tuto výzvu v ekonomické oblasti, stejně jako například v bezpečnostní oblasti úsilí německého kancléře Friedricha Merze o koordinaci s Francií a Velkou Británií v otázce budování evropské odstrašující nukleární síly.
„Pokud má být toto evropské úsilí úspěšné, schopné skutečně vytvořit v Evropě protiváhu USA, Rusku, Číně a dalším globálním aktérům, nevyhnutelně musí být jeho součástí posilování společných rozhodovacích mechanismů, a tedy prohlubování federálních prvků v rámci EU,“ doplnil Mertlík.
Shoda mezi respondenty panuje v jednom: Evropa musí zrychlit, lépe mobilizovat kapitál a posílit obranu i konkurenceschopnost. Sporné zůstává, zda to dokáže jako celek, nebo jen prostřednictvím „jádra ochotných“.
