Na 18. ročníku Kyiv Security Forum zaznělo varování, které už nelze odbýt jako přehnaný alarmismus: Rusko představuje reálnou hrozbu pro evropskou bezpečnost a scénář přímé konfrontace s NATO už není jen teoretickým cvičením pro analytiky. Dnes o něm otevřeně mluví premiéři, generálové i bývalí šéfové tajných služeb.
Foto: Sklad s raketami | Adobe Stock
Debatu naplno rozvířil polský premiér, když prohlásil, že Rusko by mohlo být připraveno podniknout kroky proti členské zemi Aliance už v horizontu několika měsíců. Zároveň zpochybnil, zda by mechanismus kolektivní obrany NATO dokázal reagovat dostatečně rychle a účinně. Právě tato otázka stála v centru kyjevského fóra, které se konalo 23. a 24. dubna.
Experti se sice shodli, že hrozba je skutečná, ale rozcházeli se v tom, jak bezprostřední vlastně je. Bývalý šéf MI6 Richard Moore upozornil, že současné ruské provokace, informační tlak a psychologické operace nejsou chaotické ani nahodilé. Podle něj přesně zapadají do takzvané Gerasimovovy doktríny — tedy strategie, která má protivníka oslabit strachem, politickým tlakem a rozdělováním spojenců ještě předtím, než dojde na otevřený vojenský střet.
Podle Moorea je klíčové nejen pochopit motivaci Moskvy, ale především sledovat, jak na ni zareaguje Aliance. Pokud bude odpověď slabá nebo pomalá, Kreml si z toho udělá vlastní závěry. Jinými slovy: Rusko možná právě teď testuje odhodlání NATO dřív, než by se odhodlalo k něčemu většímu.
Zaznívaly ale i střízlivější hlasy. Estonský diplomat a bývalý zástupce šéfa estonské vojenské rozvědky Andres Vosman připomněl, že válka proti Ukrajině výrazně omezuje ruskou schopnost zahájit další rozsáhlé operace. Hlavní síly Moskvy zůstávají vázané na ukrajinské frontě, což Kremlu svazuje ruce v jiných regionech.
Další rozměr přidal bývalý předseda Vojenského výboru NATO admirál Rob Bauer. Podle něj už Rusko není schopné dělat zásadní strategická rozhodnutí plně samostatně, protože je stále více závislé na Číně. Právě Peking tak může významně ovlivnit, zda je další eskalace vůbec možná. Bauer ale zároveň pronesl větu, která se stala jedním z nejvýstižnějších shrnutí celé konference: „Západ se probudil — ale před námi je ještě velmi dlouhá cesta.“
A právě tady se dostáváme k největšímu evropskému problému. Evropa si sice začíná připouštět, že rozsáhlá válka na kontinentu už není nepředstavitelný scénář, do této nové reality ale vstupuje nepřipravená.
Bývalý americký velvyslanec na Ukrajině Steven Pifer upozornil na sílící debatu ve Washingtonu o omezení americké role ve světě, a dokonce i o možném odchodu USA z Aliance. Pokud by americká přítomnost v Evropě oslabila, šlo by o těžkou ránu pro evropskou bezpečnost. Právě americké síly totiž stále představují hlavní odstrašující faktor proti dalšímu ruskému postupu.
Ještě tvrdší byla slova Fabrice Porthiera, který po fóru upozornil na zásadní strukturální slabinu evropské obrany. Evropa podle něj sice navyšuje výdaje na obranu, ale stále jí chybí strategie zaměřená na skutečné zdroje a zásoby. Peníze často směřují do tradičních oblastí, jako jsou pozemní systémy nebo letadla, jenže tím se neřeší problém, který by v reálné válce rozhodoval během prvních dnů: munice a střely.
Jeho nejvýraznější varování zní téměř neuvěřitelně: celý evropský kontinent včetně Velké Británie má podle něj zásoby raket a střeliva pro intenzivní válku zhruba na sedm až deset dní. To znamená, že i přes moderní letectvo a schopné námořnictvo Evropa není připravena vést delší konflikt vysoké intenzity, pokud by neměla dostatečné zásoby munice.
To je zásadní moment. Odstrašení totiž nestojí na prohlášeních ani summitech, ale na důvěryhodné schopnosti vydržet, reagovat a zasáhnout včas. Pokud protivník uvěří, že evropské sklady zejí po několika dnech prázdnotou, celé odstrašení se nebezpečně oslabuje.
Kyjevské bezpečnostní fórum tak vyslalo jasný signál: Západ už nevnímá přímý konflikt s Ruskem jako abstraktní možnost. Naopak. Panuje široká shoda, že Rusko představuje skutečné bezpečnostní riziko pro Evropu. Názory se liší jen v tom, jak brzy by Moskva mohla tuto hrozbu proměnit v čin.
V jednom se však účastníci shodli jednoznačně: Evropa dnes není schopna Rusko dostatečně odradit pouze vlastní vojenskou silou. Pokud chce, aby odstrašení fungovalo, musí tuto schopnost rychle a systematicky vybudovat.
Možná nejdůležitější lekce ale nezazněla jen v konferenčních sálech. Už čtyři roky ji Evropa sleduje přímo na bojišti. Ukrajina — země, která čelí většímu protivníkovi, početní převaze i největšímu jadernému arzenálu světa — dokázala ruské hlavní síly zastavit, dlouhodobě je vyčerpávat a zároveň oslabovat ruský vojenský i ekonomický potenciál.
Právě to je dnes nejpřesvědčivější důkaz, že i výrazně slabší země může odolávat mnohem silnějšímu agresorovi, pokud má vůli, schopnost adaptace a podporu. A možná právě v tom spočívá nejdůležitější poselství celého Kyiv Security Forum: odstrašení nezačíná u slov, ale u připravenosti, zásob a odhodlání vydržet.
Zdroj: Defence Magazine