Jaké zkušenosti se požadují od moderátorky pořadu, jako je nahá seznamka?

Normálně jsem prošla castingem, ve kterém bylo pár předem vybraných lidí. Jinak informace, že se tahle zvláštní reality show chystá a já bych se mohla ucházet o její moderování, se ke mně dostala asi o dva roky dřív. Přesně si pamatuji, jak mi telefonovali z produkce a mně přišlo absolutně nepravděpodobné, že bych něco takového mohla dělat. Ani to tehdy nebylo úplně moje téma, ale situace se během dvou let dost změnila.

Jestli se mi na tomhle pořadu něco líbí, tak to, že ukazuje reálná těla. Každý z nás je originál a rozhodně nemusíme mít ideální rozměry.Co se stalo, že jste to nakonec zkusila?

Tenkrát jsem se rozešla po dlouhém, skoro osmiletém vztahu a něco se ve mně otočilo. Asi jsem se uvnitř uvolnila. Do té doby jsem se vždycky snažila být perfektní a mít všechno pod kontrolou. Strašně jsem na sebe tlačila. Ale když jsem šla z castingu, tak jsem se podívala nahoru a řekla si: „Hele, poprvé v životě fakt nevím, jestli do toho mám jít, nebo ne. Tak to nechávám na vyšší moci, ať to rozhodne za mě.“ Pak proběhlo ještě druhé kolo, do kterého jsem šla se stejným přístupem. Za pár dní jsem se dozvěděla, že jsem uspěla.

V nahé seznamce si jeden účastník vybírá partnera nebo partnerku z pěti nahých těl, která se před ním postupně odhalují. To proběhlo už na castingu?

Ano, a já s tím vůbec nepočítala! Přišla jsem na plac, tam byla taková roletka a za ní člověk, se kterým jsem si začala normálně povídat. V jednu chvíli se roletka začala zvedat a já dostala za úkol popsat, co vidím. Byl to šok, protože odhalování probíhá odspoda nahoru… Trochu jsem se orosila, ale jak jsem na to nebyla připravená, reagovala jsem naprosto přirozeně. Jako Monika, ne jako nějaká strojená moderátorka. To asi rozhodlo.

Vy jste předtím neviděla zahraniční předlohu?

Podívala jsem se v rychlosti na jeden díl, abych věděla, co a jak. Ale že mě rovnou hodí do vody a konfrontují s nahými těly, to jsem opravdu nečekala. Na to se podle mě ani nedá připravit. Jedna věc je teorie a druhá praxe. Když vidíte odhalené genitálie poprvé, tak vám zatrne. Je to šok, ten ale během prvních pěti minut opadne. Pak už to člověku nepřijde. Jestli se mi na tomhle pořadu něco líbí, tak to, že ukazuje reálná těla. Každý z nás je originál. A rozhodně nemusíme mít ideální rozměry, jak se s oblibou předvádí na Instagramu.

Co vaší nové „roli“ říkali rodiče?

Táta se jen zeptal: „Ale ty budeš oblečená, viď?“ Když jsem ho ujistila, že ano, byl v pohodě. Bral to jako zajímavou příležitost. Víte, já mám úžasné rodiče, kteří mi vždycky dávali volnost, třeba mě v patnácti nechali odejít na školu do Prahy…

Jaké byly reakce ostatních?

Moje okolí pořad i mě samotnou chválí. Pak jsou tady ale zmiňované sociální sítě a tam jsou občas příšerné ohlasy. Ale je mi to jedno, netrápím se tím. Je to dané i mojí profesí. Herci jsou otevřenější a extrovertnější. Na spoustu věcí se dívají jinak.

Jací lidé se hlásí do Naked Attraction, jak se seznamka oficiálně jmenuje?

Introverti i extroverti. Jsou různí a z mého pohledu všichni odvážní, otevření a zvědaví. Spousta z nich jsou nudisté. A na druhou stranu i úplně obyčejní lidé, kteří mají rádi nahotu. Ale nepředstavujte si nic vulgárního. Oni ji berou s respektem. Není to pro ně exhibice, ale přirozená součást sebevyjádření. A pak jsou tam takoví, kteří nahotu berou jako výzvu, jako příležitost posunout svoje hranice. A samozřejmě se najdou i lidi, kteří se chtějí zviditelnit a uspět v uměleckém, módním nebo v mediálním prostředí. Skvělé je, že po celou dobu je s námi psycholožka, která vše sleduje a někdy i pomáhá, když si třeba někdo potřebuje srovnat myšlenky, přání nebo i obavy.

V zahraniční verzi díky pořadu vzniklo několik dlouhodobých vztahů. Jak to vypadá u nás?

Taky je máme, což je skvělé. Třeba hned v prvním díle se seznamovala Mirka z Valašska, která pracuje v továrně na výbušniny. Ta se dala dohromady s řezníkem Martinem z Brna. Momentálně pracují na společném bydlení a plánují i svatbu. Anebo jsme měli díl, kde byli pouze gayové. Partnera si vybíral Kuba a zvolil si Tomáše – od pohledu do sebe zapadli jako puzzle. Tak ti už se k sobě stěhují. Naked Attraction sice začíná u těla, ale paradoxně ukazuje, že to nejdůležitější se odehrává až poté. Naše show otevírá dveře k autentickému poznání, ale jestli z toho vznikne vztah, záleží na lidech samotných. Nahota, a i samotný koncept pořadu, může být začátek. Ale už ne záruka.

Šla byste do něčeho takového?

Nešla, jsem taková ta kovářova kobyla. Jednou jsem si stáhla seznamovací aplikaci Tinder a vydržela na ní jen pár dní. Zjistila jsem, že tenhle typ seznamování není vůbec pro mě. Asi jsem stará duše v pětatřicetiletém těle. Věřím na náhody a nedělám věci programově. Ani jsem té aplikaci pořádně nerozuměla. Vždycky jsem doufala, že si mě ta osudová láska najde.

A je něco ve vzduchu?

Bojím se to vyslovit, ale vypadá to tak. Uvidíme. Zatím to beru tak, že randím a je to moc fajn. Na další vývoj se mě zeptejte za pár měsíců. Přeci jenom jsem po předchozí zkušenosti opatrná.

Tak mi alespoň prozraďte, jací muži vám imponují?

Inteligentní, zábavní. Líbí se mi, když mě svým způsobem muž převyšuje, abych věděla, že se o něj můžu opřít. A zároveň to musí být parťák, který by měl mít rád přírodu, kulturu, moře, a hlavně mě.

Jak se holka z Krkonoš dostane k herectví? Byla jste třídní šašek, jak to tak občas bývá?

Přesně tak, pořád jsem se předváděla. Rodiče mi říkali „naše malá herečka“. Ale za to, že jsem šla na konzervatoř, může Maruška Doležalová, která mimo jiné hrála Sašu v oblíbeném sitcomu Comeback. Ta bydlela v Trutnově ve vchodu naproti a dělaly jsme spolu blbosti. Byly jsme nejlepší kamarádky. Jednou prohlásila, že se bude hlásit na konzervatoř. Byla jsem v šoku, že existuje škola, kde se učí herectví, šermuje a stepuje. Zkusila jsem přijímačky a ono to vyšlo.

Když jsem trpěla poruchou příjmu potravy, měla jsem pocit, že jsem velká a tlustá. I v zrcadle jsem to tak viděla.Studovala jste i mediální komunikaci na univerzitě. Proč?

Velkou roli v tom asi sehrál strach, protože jsem vycházela z konzervatoře a neměla moc práce. Navíc rodiče si přáli mít vzdělané dítě. Tak jsem si řekla, že se zkusím přihlásit na nějakou vysokou školu. Když jsem se tam dostala, herecká práce se samozřejmě objevila. Byl to mazec, ale nějak jsem to zvládla.

Ve čtyřiadvaceti letech jste vyhrála soutěž Miss Academia ve Zlíně a stala jste se tak nejkrásnější vysokoškolačkou. Chtěla jste zkusit módní branži?

To ne. Zaujal mě slogan soutěže: „Miss, která má (s)mysl.“ A tak jsem to zkusila. Prostě jen tak. Ani jsem na castingu nehlásila, že jsem herečka. To fakt nikdo nevěděl. Prasklo to až na soustředění před soutěžním večerem.

Co vám vítězství přineslo?

Dostala jsem elektrický zubní kartáček, tiskárnu a dalších pár věcí. Bylo to fajn. Ale to fakt nebyla klasická modelingová soutěž, kontrakt do Japonska mi nikdo nenabídl. Spíš to bylo prestižní v rámci vysokých škol.

Foto: Archiv M. Timkové

Nedávno jela Monika svoje první rallye. Dělala navigátorku úřadujícímu mistrovi Evropy Martinu Vlčkovi v kategorii ERC Masters.

Známe vás mimo jiné z pohádky Princezna a písař nebo ze seriálu Slunečná. Hrajete i v divadle?

Od roku 2016 jsem v angažmá v Divadle A. Dvořáka Příbram. Bydlím v Praze a na představení dojíždím, jinak zkoušíme v Divadle Járy Cimrmana. Nedávno jsme zrovna měli premiéru situační komedie Zamilovaný velvyslanec s Otakarem Brouskem v hlavní roli. A pak ještě hraji v Divadle Karma ve hře Game Over. A mimo to jsem staničním hlasem Fajn Rádia. Jsem takhle spokojená a těším se na všechno, co přijde. Já jsem takový „yes man“, do všeho se vrhám po hlavě. Užívám si života.

Do čeho nehereckého jste se vrhla naposledy?

Před pár týdny jsem poprvé v životě jela rallye. Během závodu na pražském Strahově jsem dělala navigátorku úřadujícímu mistrovi Evropy Martinu Vlčkovi, který patří mezi absolutní špičku. Neskutečně jsme si to užili. A byl to opravdu zážitek, na který jen tak nezapomenu. Adrenalin jako blázen.

Baví mě sdílení s ostatními ženami. Mám kolem sebe hodně kamarádek a moc si užívám tu ženskou energii.Co vás ještě baví?

Určitě sport, tancování, jóga. Prostě jakýkoliv pohyb. A taky mě baví sdílení s ostatními ženami. Mám kolem sebe hodně kamarádek a moc si užívám tu ženskou energii. A jak jsem z těch Krkonoš, tíhnu k přírodě. Kousek od Trutnova máme chalupu a tam to miluju. Chodím na procházky do lesa a hrabu se v hlíně. Je to úžasná kompenzace k uspěchané Praze.

Netajíte se tím, že jste bojovala s poruchou příjmu potravy. Co vám pomohlo?

Fotit samu sebe. Když totiž trpíte poruchou příjmu potravy, tak máte pocit, že jste velká a tlustá. I v zrcadle se tak vnímáte. Ale pak se vyfotíte, podíváte se na ten obrázek a zjistíte, že je to jen ve vaší hlavě. Že jste naprosto v pořádku. A pak mi také pomohla terapie, mluvit o tom, co cítím. Ale to neznamená, že je to za mnou. Vyléčená anorexie neexistuje. Jako u bývalého narkomana nebo alkoholika se to může kdykoliv zvrtnout. Ale teď je mi dobře.

Pamatujete si spouštěcí moment?

U mě to celé začalo v deváté třídě. Kluci řekli nějakou poznámku na moji postavu. Ale nestalo se to hned, spíš se to tak postupně vyvíjelo. Nemoc naplno vypukla v mých patnácti letech, když jsem nastoupila na konzervatoř. Najednou jsem si připadala jako outsider. Nedokázala jsem se začlenit a měla jsem pocit, že mi nic nejde. Začala jsem se nesnášet. Nejdřív jsem se záchvatovitě přejídala, pak zase hladověla. Nejméně jsem vážila osmačtyřicet kilo. Přestala jsem menstruovat a částečně mi vypadaly vlasy. O pleti ani nemluvím, ta se mi taky strašně zhoršila. Byly to těžké časy, ale patří ke mně a nemá smysl nic lakovat na růžovo. Anorexie je životní lekce, kterou jsem si potřebovala projít a zjistit, že jsem v pořádku taková, jaká jsem se narodila. Že se pro nikoho jiného nemusím měnit.

Porucha příjmu potravy se týká čím dál mladších dívek. Co byste poradila jejich rodičům?

Že výčitky a příkazy anorexii nevyléčí. I když si to řada rodičů nechce přiznat, v téhle nemoci se hraje o čas. Takže je důležité nic neodkládat a svěřit se do péče odborníků – psychologů, psychoterapeutů a dalších. Ono to tak nevypadá, ale na dospívající působí spousta stresových faktorů. Musejí přijmout své tělo, orientaci, dospělost. V nouzi pak hledají něco, v čem si mohou být jistí, mít nad tím kontrolu. No, a často to bývá právě jídlo. Myslím si, že nejdůležitějším krokem u každé takové holčičky nebo kluka je uvědomit si, že jsou nemocní.

Monika Timková (35) Rodačka z Trutnova vystudovala Pražskou konzervatoř a sociální a mediální komunikaci na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze.Je členkou uměleckého souboru Divadla A. Dvořáka Příbram, kde ji můžeme vidět v inscenacích Kdyby tisíc klarinetů, Limonádový Joe nebo Zamilovaný velvyslanec.Hraje v českém filmu Říkají mi Lars, který má premiéru tento měsíc. Hrála v seriálech Kriminálka Anděl, Slunečná nebo Policie Hvar.Od roku 2018 je staničním hlasem Fajn Rádia.