Šotouši, hotdog za 25 korun a zápisníky plné závad. Talgo Leo Expressu má za sebou první den v ostrém provozu.
Premiéra Talga v barvách Leo Expressu nezačala úplně hladce. Část spojů nabrala mnohahodinová zpoždění, my se však vydali zjistit, jak „novinka“ funguje v běžném provozu. Soupravu Talgo S6 jsme si prohlédli už v rámci prezentační akce na pražském hlavním nádraží i během následné promo jízdy do Bratislavy. Po pozitivních prvních dojmech přišel čas na skutečný test.
Volba padla na první spoj Leo Expressu do Bratislavy s odjezdem z Prahy v 6:25 ráno. Vlak byl na nástupiště hlavního nádraží přistaven s dostatečným předstihem a oproti jiným spojům LE ve stejný den vyrazil načas. První nezvyklostí, která mohla upoutat milovníky jízdních řádů, bylo trasování vlaku přes Prahu-Malešice. Dopravce má tak díky příjezdu předchozího spoje od Libně jednodušší obrat a vlak může z hlavního nádraží „rovnou“ pokračovat dále.
V Malešicích zaujaly osazenstvo našeho vozu třídy Economy, tvořené v prvních úsecích hlavně železničními nadšenci, odstavené vozy žluté konkurence v tamním depu. Ostatně právě o tzv. šotouších tato jízda, minimálně z našeho pohledu, z velké části byla. Talgo S6 je uvnitř poměrně tiché, a pokud ve voze narazíte i na obyčejně hlasitou, upovídanou skupinku milovníků pražců a kolejnic, už po hodině jízdy budete mít dostatek znalostí pro sestavení vlastní parní lokomotivy. Sedačky jsou nižší, osoby s vyšší výškou si tak příliš soukromí neužijí a naopak mají zajištěný rozhled po voze.
Talgo S6 je na české i slovenské železnici „novinkou“, pozornost tak pochopitelně upoutává i na trati. Prakticky v každé stanici bylo šotoušů na dopolední čas jízdy požehnaně, strojvůdce jejich nadšení vždy náležitě odměnil houkacím pozdravem.
Mezi Kolínem a Ústím nad Orlicí se o slovo přihlásil spánkový deficit, člověk se tak mohl vcítit do kůže cestujících na nočních spojích z Prahy do Prešova a zpátky. Prostoru na nohy je ve vozech Talga skutečně dostatek, tohle je oproti Flirtům Stadleru dálkový vlak.
Všechna sedadla jsou polohovatelná, a jak jsme později zjistili, jdou i otáčet do směru jízdy. Leo Express tuto možnost nevyužívá, pravděpodobně navíc nejdou otáčet všechna. Souprava jako by byla poskládaná z vícero vozů odlišného data výroby/modernizace, neboť patrné jsou rozdílné sedačky či jiné prvky v interiéru, jako například dveře.
Sedadla jdou otáčet.
Foto: čtenář Zdopravy.cz
Právě na interiéru jde poznat, že už má roky provozu za sebou. O oděrky či škrábance není nouze. Problémové jsou posuvné dveře mezi vozy, často špatně reagující na pohyb. Ty, které jsme navíc testovali, nereagují, pokud se mezi nimi a stěnou něco zasekne, a pokud reagují, tak pozdě a cílem bylo dorazit se všemi prsty. Pozor je navíc třeba dávat u výstupu, kdy vlak nemá selektivní otevírání dveří a zevnitř dveře otevřete do obou stran i při 5 km/h. Pokud by snad někoho nedejbůh napadlo vlak dobíhat, ještě dokonce při 7 km/h by se dveře údajně měly otevřít.
Španělé měli stejně jako u promo jízdy na palubě vlaku své techniky. Ti si každý nález českých kolegů pečlivě zapisovali a jak si všimnul náš spolucestující, ještě v Břeclavi místo v jednom zápisníku došlo a mohlo se začít psát do dalšího.
„Přišlo mi to jako testovací jízda s něčím, co nikdy neměli v provozu a jdou to zkusit. Pytel na odpadky přivázaný na zábradlí místo koše, kávovar připoutaný, jako když vám odtahují auto, plán vlaku místo tácků na občerstvení nebo ubrousek utržený z role,“ komentoval postřehy z jízdy kamarád, který cestu absolvoval s námi.
Technik ze Španělska.
Foto: Zdopravy.cz
V soupravě, ve které jsme jeli, byl řazen oproti promo jízdě bistrovůz s mírně odlišným interiérem. Kromě samotného „baru“ jej tvořily i stoly po stranách a celkově nepůsobil tolik jako holobyt. Plnohodnotné bylo i menu, jednoznačně nejpopulárnější volbou byl hotdog za 25 Kč. Kde se však v odpadkových koších vzaly obaly ze španělských sušenek, je i nám záhadou. Možnost si objednat z místa část personálu vyloženě odmítla. Prý je to nereálné.
Posádka vlaku jinak celkově působila, že má svou práci ráda a baví ji. Evidentně však zápasí s tím, co dostala pod ruce.
Jízda za slunečného počasí by často znamenala nutnost stáhnout okenní roletku, zde jsou však s ohledem na španělské podnebí lépe zvolená okna a ani pohled do přímého slunce přes ně není problémem. Na pár oknech už byly viditelné odlepující se reklamní fólie, kterými si český dopravce vlak označkoval.
Nelepí to. Brzy.
Foto: Zdopravy.cz
Do Bratislavy jsme dorazili za dohledu tamních nadšenců s asi dvanáctiminutovým náskokem a obsazeností podle odhadu autora kolem 70 procent. Hlášení ve vlaku slyšet nebylo, takže příjezdy do stanic bylo nutné sledovat spíš poctivě očima než podle reproduktorů.
Talgo tak v ostrém provozu ukázalo přesně to, co se od ojeté španělské soupravy dalo čekat. Je tiché, prostorné, místy překvapivě pohodlné, místy omlácené a v detailech co do příprav nedotažené. A také dost jiné na to, aby kolem trati stáli lidé s foťáky už od rána. Španělský zázrak? Podle personálu ano. Zatím však spíš zázrak, který si s sebou na první cestu přivezl i vlastní zápisník závad.
Tagy
19 komentářů