Vetchý hned zkraje rozhovoru mluvil o tom, že v minulosti za ním přišlo několik politiků s přáním, aby je veřejně podpořil. Výměnou za to je zase Vetchý požádal, a tady bude nejvhodnější ho přímo citovat, o jednu „maličkost“.
Dobře a mám na vás jednu prosbu. Vy máte právnícké vzdělání. Zkuste vymyslet zákon, který nějakým způsobem navýší trestní sazbu pro politiky v okamžiku, kdy budou selhávat, kdy budou krást prokazatelně, kdy nedodrží, to co slíbili…
Ondřej Vetchý (Český rozhlas Plus)
29. 4. 2026
Sám to tedy vtipně zpětně označuje za naivitu, protože je z jeho slov zřejmé, že se něco takového nikdy nepovedlo. Chvíli ale u myšlenky vyšších trestů po politiky zůstaňme.
Vetchého myšlenka by snad i získala podporu
Ondřej Vetchý v tomto případě možná působí jako idealista, Mirek Dušín, Robin Hood. Člověk, který vidí jasnou hranici mezi černou a bílou. A v mnohem má, zdá se, jistě pravdu. Protože politik není běžný zaměstnanec. Politik rozhoduje o penězích, které nejsou jeho. Rozhoduje o zákonech, které pak platí pro všechny ostatní. Rozhoduje o veřejném majetku, zakázkách, institucích, někdy i o životech lidí.
Když někdo ukradne mobil, je to špatně. Když někdo vytuneluje veřejnou zakázku, je to také špatně, ale s úplně jiným dopadem. A to například i na pověst politiků. Přesně proto totiž existují mnohdy neprávem vytvořené nálepky, že „všichni politici kradou,“ nebo že „šli do politik proto, aby si nahrabali“.
Potom se přesně děje to, že lidé přestanou věřit volbám, institucím, kdy začnou vnímat slušnost jako slabost a do popředí se dostanou politici, kteří toho více slíbí, přestože mnohdy už dopředu vědí, že své sliby zkrátka nenaplní.
Takže ano, možná bychom se opravdu měli bavit o tom, jestli politik, který prokazatelně zneužije veřejnou funkci, nemá čelit tvrdšímu trestu a odpovědnosti než běžný člověk. Tady by Vetchého úvaha dávala smysl.
Zásadní problém měřitelnosti
Jenže jiný pohled říká, že je tady kromě bílé a černé také šedá. Navíc mnoho odstínů šedé. Samozřejmě, že můžeme trestat politiky za jakýkoliv nesplněný slib nebo okamžik, ve kterém selžou.
Narážíme tady ale na fakt, kdo bude tím, který určí onu hranici. Jak chceme správně vyhodnotit slib, že nějaká politická strana udělá „vše pro to, aby se lidem v Česku žilo lépe“. Co znamená to lépe? A co když někdo se bude mít lépe a někdo ne?
Nebo trestat politiky za to když selžou, jak navrhuje Vetchý. Kdo určí to, že je správné orientovat se na Rusko, zatímco budovat vztahy s EU neprospívá. Co když je to naopak? Co když je to správně?
Do toho všeho je navíc realita o mnoho složitější. Vlády se skládají z koalic, přichází krize, války, inflace, rozpočty, kompromisy. A někdy politik něco slíbí, ale pak prostě nemá sílu, nebo možnosti to prosadit. Vzpomeňme například na Fialovo nešťastné slíbení nezvyšování daní.
Foto: Fondovník / ChatGPT
Obrázek je ilustrační.
Přestože mnozí z nás tuší, že Vetchý patrně útočí na současnou vládu v čele s Andrejem Babišem, v rozhovoru nenechal nit suchou ani na opozici. Velmi se podivoval a smutnil nad naprosto nekompetentní komunikací ze strany bývalé vlády v předešlých letech, protože dobrý politik je pro něj mimo jiné ten, který dokáže správně a transparentně komunikovat.
Vetchého návrh je na zamyšlenou
Poděkování Vetchému tedy patří především za otevření tohoto tématu. Odpověď na jeho mezi řádky vyřčenou otázku nebude lehké najít.
Je ale možné, že nás jako společnost povede toto téma k zamyšlení nad tím, koho ve volbách volíme. Jak reagujeme na to, když politik něco slíbí a nesplní. Mlčíme? Zavíráme nad tím oči? Nebo ho s tím vhodným způsobem konfrontujeme? Možná nás to povede k přemýšlení nad tím, jestli současní koaliční i opoziční politici selhávají. Jestli bychom od nich neměli čekat víc. Kde je ta laťka dobrého politika.
Myslím, že minimálně tato úvaha by mohla být dobrý začátkem pro případnou změnu prostředí, která jistě nebude lehká.