Spojené státy informovaly své evropské spojence o výrazných zpožděních v dodávkách zbraní – včetně raketových systémů, na nichž závisí obrana Ukrajiny. Důvod je prostý: Washington vyčerpal část svých zásob během konfliktu s Íránem a nyní potřebuje čas na jejich doplnění. Británie, Polsko, Litva i Estonsko se tak ocitají v situaci, kdy zaplatily za zbraně, které nedostanou včas. A Ukrajina? Ta čeká, zda se k ní dostane alespoň část dodávek.
Když se spojenec stává obchodníkem
Spojené státy čím dál méně vystupují jako garant bezpečnosti ale spíše jako dispečer, který řídí nedostatek a rozhoduje, kdo dostane zbraně dřív a kdo si počká. Přitom jde o systémy, bez nichž se Ukrajina neobejde – rakety pro HIMARS ničí ruské pozice a sklady v týlu, munice pro protivzdušné systémy NASAMS chrání města před ruskými drony a střelami. Evropské země tyto zbraně pořizují v rámci programu PURL – platí Spojeným státům a následně je poskytují Ukrajině. Nyní však čekají na dodávky, které se zpozdí o měsíce.
Írán vyprázdnil sklady, Trump to zlehčuje
Během konfliktu USA a Izraele s Íránem, který začal v únoru, Spojené státy spotřebovaly významnou část zásob klíčových protivzdušných raket – a to během necelých dvou měsíců. Příměří bylo sice dohodnuto 8. dubna, situace však zůstává křehká. Systémy jako Patriot nebo THAAD, které Ukrajina využívá nebo o ně usiluje, jsou nyní omezené.
Prezident Donald Trump ovšem obavy ze zpoždění bagatelizoval: „Máme zásoby po celém světě. Můžeme si je vzít, když je budeme potřebovat.“ Právě tato logika – přesouvat kapacity podle aktuálních priorit – je tím, co znervózňuje evropská hlavní města.
Zatímco Volodymyr Zelenskyj minulý týden ujišťoval, že americké dodávky na Ukrajinu pokračují, anonymní ukrajinský představitel listu Financial Times potvrdil opak: konflikt na Blízkém východě už způsobil konkrétní zpoždění. A Ukrajina, která čelí pokračujícím útokům na civilní infrastrukturu, si nemůže dovolit čekat.
Paradoxně může právě tato situace urychlit to, o čem se v Evropě dlouho pouze mluvilo – strategickou autonomii. Popov to shrnul jasně: „Ještě nedávno byla řeč o strategické autonomii převážně politická. Teď se stala rozpočtovou a nákupní nutností.“
Po ruské invazi v roce 2022 se Evropa stala největším dovozcem zbraní – americký podíl na světovém vývozu vzrostl z 33 na 42 procent, přičemž významná část směřovala právě do Evropy. Nyní se ukazuje, že tato závislost má svou cenu – a tu neplatí jen evropské rozpočty, ale i ukrajinská bezpečnost.
Česká republika, která čeká na dodávky stíhaček F-35, je jedním z příkladů, jak se zpoždění dotýkají i zemí mimo přímou frontovou linii. Dokáže Evropa dostatečně rychle rozšířit vlastní výrobu protivzdušných systémů, munice a raketometů?
Washington možná disponuje zásobami po celém světě, jak tvrdí Trump. Ukrajina ale potřebuje konkrétní dodávky tady a teď – ne až ve chvíli, kdy Spojené státy doplní své sklady vyčerpané jinými konflikty.
Zdroj info: The Kyiv Independent
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT