Oblékala si svatební šaty, ale místo radostného očekávání prožívala absolutní bezmoc a hluboký strach z budoucnosti. Pouhých čtrnáct dní před jejím pečlivě naplánovaným sňatkem si totiž pro jejího milovaného tatínka přišla státní bezpečnost a zatkla ho. Dvaadvacetiletá studentka herectví navíc v té době záhy zjistila, že pod srdcem nosí své první dítě. Místo bujarých oslav nového života a začátku vlastní rodiny musela čelit tvrdým výslechům tajné policie, úzkosti a neustálému strachu o to, co vůbec bude s její rodinou v následujících dnech dál.

Když každoročně slaví 3. května své narozeniny, celý národ jí gratuluje s úsměvem na tváři a vděčností. Jiřina Bohdalová je pro několik generací diváků naprostým synonymem nespoutaného humoru, nezapomenutelných televizních estrád, brilantních filmových komedií a milovaných večerníčkových postaviček. Lidé ji už celá desetiletí vnímají jako energickou komičku s nezaměnitelným hlasem, která dokáže rozesmát i toho největšího mrzouta. O to těžší je pro běžného diváka uvěřit, v jak neuvěřitelně těžkých životních podmínkách se formovala její obrovská houževnatost a jak temné historické období musela ve svém mládí s vypětím všech sil překonat.

Klidný život rodiny totiž ukončilo politické přesvědčení jejího otce. Truhlář František Bohdal se po únorovém převratu nesmířil s novými pořádky a aktivně se zapojil do protikomunistického odboje. Ve své vinohradské dílně pomáhal organizovat složité útěky ohrožených osob za hranice na Západ, přičemž jeho nejznámějším a nejnebezpečnějším skutkem byla úspěšná pomoc bývalému ministrovi Benešovy exilové vlády Ladislavu Feierabendovi. Když na jeho utajenou činnost v roce 1954 státní bezpečnost přišla, následoval naprosto nemilosrdný trest. Komunistický soud poslal Františka Bohdala za údajnou velezradu a přechovávání zbraní na dlouhých patnáct let do těžkého žaláře ve Valdicích. Sám tak fatálně přišel o dceřinu svatbu i o narození první vnučky Simony.

Totalitní režim ovšem nešetřil ani samotnou mladou herečku. Jiřina byla v souvislosti s otcovým případem sama zadržena a po dva dny držena v izolaci, kde čelila drsnému vyšetřování. Po otcově uvěznění navíc zůstala celá rodina ze dne na den bez hlavního živitele a ocitla se na pokraji existenční krize. Rázem se musela postarat nejen o svou právě narozenou dceru, ale i o těžce zkoušenou matku a svou mladší nezletilou sestru. Slibně rozjetou hereckou dráhu i studium musela dočasně opustit a naučit se obracet každou korunu, aby její nejbližší vůbec přežili. V nejtěžších časech si tak místo záře reflektorů musela obléknout plášť šatnářky a přijmout v divadle podřadnou práci, která rodině zajistila alespoň základní životní jistoty.

Ačkoliv se jí později podařilo vrátit k milovanému divadlu, získala vysněné angažmá v Divadle ABC u Jana Wericha a její popularita začala strmě stoupat, všemocná tajná policie ji nenechala na pokoji. Vyšetřovatelé cynicky využívali její nezměrné zranitelnosti a faktu, že má otce uvězněného v krutých podmínkách. Agenti StB se ji opakovaně snažili pod tlakem donutit ke spolupráci a otevřeně požadovali, aby donášela právě na svého ředitele Wericha nebo hereckého kolegu Miroslava Horníčka. Ze zoufalství tehdy psala dokonce prosebné dopisy vysoko postaveným funkcionářům a samotnému náměstkovi ministra vnitra s úpěnlivou prosbou o setkání, aby mohla orodovat za nemocného otce, ale režim k jejím prosbám zůstal zcela hluchý a bezcitný.

František Bohdal si v nelidských podmínkách odseděl nakonec téměř sedm těžkých let a domů ke své rodině se vrátil až díky celostátní plošné amnestii v květnu roku 1960. O svém utrpení za zdmi věznice však musel podepsat přísnou mlčenlivost a hrozil mu další postih. I proto o prožitém pekle v kriminále před milovanou dcerou nikdy nemluvil. Skutečný a hrdinský rozsah jeho odbojové činnosti tak rodina plně odhalila až o desítky let později díky zkoumání v historických archivech, kdy mu bylo in memoriam uděleno osvědčení účastníka třetího odboje. Své vlastní cti a pověsti se posléze u soudu musela rázně zastat i sama herečka, která v roce 2004 u vrchního soudu úspěšně prokázala, že se státní bezpečností nikdy vědomě nespolupracovala a její jméno figurovalo ve spisech zcela neoprávněně.

Když se dnes pohodlně usadíme u televizních obrazovek a s úsměvem sledujeme její slavné komediální role a estrádní vystoupení, vidíme před sebou jen jednu, tu radostnější část jejího složitého životního příběhu. Její fenomenální schopnost rozdávat úlevu a smích milionům diváků v době, kdy v jejím vlastním nitru a osobním životě vládla obrovská a tíživá nespravedlnost, nekonečný strach o rodinu a tvrdý boj s mocným státem, ukazuje její skutečnou a nezlomnou vnitřní sílu. Její nezaměnitelný smích, který u nás prakticky zlidověl, byl totiž v mnoha ohledech vykoupen těžkými slzami a prožitými traumaty, jež veřejnost podle jejího přání vlastně nikdy neměla spatřit.

Česká televize (ČT art): Populární za každého režimu. Bohdalka slaví 90iROZHLAS / Radio Prague International: „Slib spolupráce s StB jsem nikdy nepodepsala,“ tvrdí Bohdalová