Vlastně to není nic překvapivého. Americký prezident Trump i jeho viceprezidentský stín Vance opakovaně označili Německo za zemi, která brání správnému rozvoji evropského kontinentu. Správný rozvoj, rozumějte, ten ve směru myšlení MAGA. Proto také americká vláda otevřeně podporuje Alternativu pro Německo, která momentálně o několik procentních bodů vede předvolební průzkumy před CDU kancléře Friedricha Merze. Hrozba vyššími cly na automobily přichází ihned po oznámení, že Američané stáhnou pět tisíc svých vojáků umístěných na německých základnách (Trump na sítích doplnil, že to může být i mnohem víc). Němečtí analytici v tom vidí přímou souvislost. Trump uražený Merzovou kritikou amerického postupu v Íránu to chce kancléři vrátit i s úroky. Stažení pěti tisíc vojáků, kteří i s rodinami čítají až dvanáct tisíc lidí, a jejich zmizení přinese kromě poničení strategického vojenského partnerství bolestivý výpadek z místních německých ekonomik, byl první tvrdý úder. Cla na auta z EU ve výši 25 % (dnes je to 15 %) mají Trumpovu odvetnou ješitnou reakci dokončit.

Trump

Trumpova pohrůžka novými cly má i podle českého vicepremiéra pro ekonomiku, Karla Havlíčka z ANO, spíše deklaratorní ráz. Foto: Shutterstock

Americká strana to omlouvá nedodržením podmínek vzájemné dohody ze strany Evropské unie. Není přece možné, aby Unie jednala o smlouvě prakticky rok. Jenže taková je procedura v multinárodním seskupení, kde má mít každý právo říct si své. Američané mají podle této dohody získat bezcelní přístup svého zboží na evropský trh. V Evropském parlamentu dnes finišuje vytváření seznamu těchto produktů, kolem něhož je samozřejmě čilá diskuse. Američané už nechtějí čekat, než evropská demokratická procedura dokončí svou práci. Trumpova pohrůžka novými cly má i podle českého vicepremiéra pro ekonomiku, Karla Havlíčka z ANO, spíše deklaratorní ráz. Trump tak tlačí na urychlení procesu, cla jsou tedy více vyjednávací taktika než reálná hrozba, tvrdí Havlíček. Německo je ale připravené na horší variantu a pečlivě dnes propočítává, jak velké škody by Trumpův krok německé ekonomice způsobil. Podle Institutu pro světovou ekonomiku, který sídlí v Kielu, by taková „celní legrace“ přišla na 15 miliard eur. Celkový dopad na německou ekonomiku by dosáhl tří desetin hrubého domácího produktu. Už tak malý růst pro letošní rok, odhadovaný na úrovni 0,8 % HDP, by se ještě dále snížil. Cla by ale musela být zavedena ihned, což – jak všichni věří – se nakonec nestane.

Němci to berou jako otevřený útok vůči sobě zejména proto, že jde o výběrový krok zaměřený na specifickou produkci, v níž jsou nejvíce zapojeny právě německé firmy. BMW a Mercedes mají v USA vlastní výrobní kapacity, a jsou tedy celně chráněné. Německých výrobků z těchto amerických závodů se nová celní opatření týkat nebudou. Zato oblíbené luxusní vozy Audi nebo Porsche z koncernu Volkswagen Group, které se na americké půdě nevyrábějí, by byly zasaženy dost bolestně. Pro firmu by to bylo po výpadcích na čínském trhu velmi nepříjemné, protože její hospodaření padá dlouhodobě do ztráty. Přímý zásah by dostaly i výrobní závody na Slovensku, odkud míří auta do USA. Na rozdíl od automobilek umístěných v Česku. Nová americká cla na auta z EU ve výši 25 % by se ale dotkla výrobních řetězců, do nichž jsou české firmy směrem k Německu aktivně zapojeny. Výpadky výroby by se projevily i na nižší produkci dodavatelských firem v Česku. O jak velké výpadky by se jednalo, není zatím nikdo schopen relevantně odhadnout.

Obchodní dohoda s USA, kterou loni s Trumpem s velkou slávou podepsala šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, nebude v parlamentu schválena za týden, který si Trump dal jako čekací období pro nová cla. Evropa má týden na jednání, v nichž musí Ameriku přesvědčit, že obchodní a politická válka s Německem nepřinese nic ani Americe. Samozřejmě kromě osobní satisfakce jejího prezidenta, který moc dobře věděl, na jaké symboly moderního Německa zacílit.

Americká vojenská přítomnost v Německu byla symbolem pevnosti a stability poválečného vývoje, o nějž se německý demokratický vývoj mohl opřít. Německá auta byla zase největším symbolem síly německé ekonomiky, která se po válce zvedla z prachu a během několika desítek let se stala jednou z největších exportních mocností světa. Trumpova odveta vůči Merzově kritice je strategicky velmi přesná. Je to ale jen potvrzení trendu, který tu byl už při druhém nástupu Donalda Trumpa k moci. Německo není konkurent, ale jak se zdá, především nepřítel, neboť spolu s EU trvá na postupech, regulacích a hodnotových sebeomezeních, které jsou pro Američany bytostně škodlivé a mocensky omezující.

Tohle už není jen zkouška pevnosti transatlantické vazby, ale její rozpad v přímém přenosu. Evropa ještě věří v další jednání, němečtí politici i lídři tamního byznysu se ale už ptají, zda není na místě tvrdší postup. Zachraňovat něco v psychologicky volatilním osobnostním poli Donalda Trumpa má pramalý smysl. Slyší-li v Americe jen na sílu, je třeba ji předvést. Jak, to je už na politicích a byznysu.