To se teď mění. Čínské ministerstvo obchodu podle agentury Bloomberg zakázalo uznávat, vymáhat i dodržovat americké sankce vůči pěti čínským firmám. Nové opatření míří mimo jiné na rafinerskou skupinu Hengli Petrochemical v Ta-lienu, kterou USA zařadily na sankční seznam minulý měsíc kvůli vazbám na íránský ropný obchod. Jde o výrazně tvrdší postup, než jaký Peking volil v minulosti.
Z pohledu Washingtonu jde o nepříjemnou zprávu ve chvíli, kdy jeho sankční režim naráží na limity. Spojené státy v poslední době kolísají v postupu vůči Rusku, Venezuele i Íránu a ukazuje se, jak obtížné je udržet sankční tlak, pokud se proti němu otevřeně postaví druhá největší ekonomika světa.
Čína navíc přichází s tímto krokem těsně před očekávaným setkáním Donalda Trumpa a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, které má proběhnout ještě tento měsíc. Spor o sankce tak může výrazně zatížit už tak napjaté vztahy obou zemí.
Peking se opírá o takzvané blokovací opatření zavedené v roce 2021, které má chránit čínské firmy před cizími zákony označenými vládou za neoprávněné. Dosud šlo spíše o záložní nástroj než zbraň použitou v takovém rozsahu. Teď se z něj stává prostředek přímé obrany čínského energetického byznysu.
V čínských státních médiích i mezi vládními poradci se nový krok popisuje jako přiměřená, ale důrazná odpověď na opatření sahající za hranice jurisdikce USA.
Banky mezi mlýnskými kameny
Největší nervozita teď panuje v bankách. Finanční domy spolupracující s Hengli a dalšími zasaženými firmami se snaží zjistit, jak přesně mají v nové situaci postupovat a žádají o výklad regulátora. Pokud budou respektovat americké sankce, mohou se dostat do rozporu s čínským nařízením. Pokud je ignorují, riskují střet s Washingtonem. Bankovní sektor se tak ocitá přímo mezi mlýnskými kameny dvou mocností.
Čínské soukromé rafinerie přitom už delší dobu ukazují, že jsou ochotnější riskovat než velké státní podniky. Nakupují zlevněnou ropu z Íránu, Ruska nebo Venezuely a jsou méně závislé na americkém finančním systému. To jim dává větší manévrovací prostor.
Úplně mimo dosah problémů ale nejsou – i velcí soukromí hráči mají úzké vazby na hlavní čínské státní banky. Jednou z cest, jak americký dohled omezit, mohou být transakce v jüanech, které jsou pro americké úřady méně viditelné.
Široký čínský protiúder
Celý tah je součástí širší strategie, v níž Čína postupně rozšiřuje arzenál ekonomických protiopatření. Vedle omezení u vzácných zemin nebo technologických zásahů proti zahraničním firmám teď sahá i po nástroji, který má neutralizovat účinek amerických sankcí přímo na čínském území.
Americké sankce byly dosud namířeny hlavně na menší čínské společnosti. U Hengli ale Washington zasáhl jednoho z největších hráčů – a právě to podle čínské strany překročilo hranici, za níž bylo třeba reagovat. Pokud by Spojené státy rozšířily sekundární sankce i na banky nebo velké státní firmy, lze čekat ještě ostřejší protiúder.
