Malinká Toyota Aygo X byla ještě loni k mání s ryze benzinovým pohonem. Emisní pravidla EU jsou však neúprosná a aygo (od teď si dovolím to X, čteno „cross“, nepsat) také muselo dostat hybrid. Pochopitelně to zvýšilo jeho cenu – základ je nově v akci těsně pod čtyřmi sty tisíci, nikoliv okolo 350 tisíc, jako tomu bylo ještě před rokem. Testovaný kousek je pro svou výbavu vysoko nad půlmilionem. Otázka je tedy jasná – stojí malé aygo za tolik peněz?
Facelift prodloužil jeho příď o 76 mm, designérům se však povedlo masu navíc dostatečně dobře zamaskovat a ani při pohledu ze strany není přední převis nijak extrémní. Pomáhají světlomety protažené až nad přední kola; v tomto provedení jsou LEDkové a svítí dostatečně na svou třídu.
Radost mám taky z mlhovek, byť i zde byly žárovky nahrazeny úspornějšími, ale v mlze méně efektivními diodovými zdroji. LEDky jsou namísto žárovek nově i v zadních světlech. Jejich design se v podstatě nezměnil a zůstalo i u jedné couvačky a jedné mlhovky, nejsou v páru.
Chvíli mi trvalo si zvyknout na modrofialovou barvu, v katalogu pojmenovanou „levandulová“. Nakonec ale k lehce rozpustilé nátuře ayga docela hezky sedí, nechcete-li připlácet 15 tisíc korun za stříbrnou či měděnou. Je trochu škoda, že k není k mání nějaká červená; z jedenácti dostupných odstínů jsou reálné barvy, nikoliv odstíny šedé, jen čtyři. A to ještě s přimhouřením očí započítávám šedozelenou Urban.
Nová Toyota Aygo X poprvé naživo: Už jsme v ní seděli! Bude i čtyřkolka?
Uvnitř nejen k lepšímu
V kabině se toho změnilo mnohem méně než zvenčí nebo pod kapotou, ale přesto tu pár novinek je. Jednak, přístrojový štít už není analogový, nýbrž je 7″ displejem. Zlepšila se ale přesnost palivoměru – ten byl dříve tvořen šesti kostičkami, nově jich je osm. Kromě toho přibyl ukazatel teploty chladicí kapaliny; kostičkový a ve formě „chlácholiče“, který se nehýbe, dokud není problém, ale aspoň něco.
Místo klasické ruční brzdy je tu nově elektromechanická parkovací brzda, a to jako standardní prvek všech výbav. A taky se změnil infotainment. Od něj začneme, protože to není změna tak úplně k lepšímu, a to z jednoho konkrétního důvodu.
Displej už nemá po levé straně čtyři tlačítka a ta mi velmi chybí, protože jedno z nich sloužilo k návratu na domovskou obrazovku. S oblibou používám Android Auto – zde ho používat dokonce musím, chci-li navigaci, neboť vestavěná je cloudová a je k dispozici v rámci předplatného, které k našemu testovanému vozu není zaplacené – a právě odstranění tlačítka pro návrat na domovskou obrazovku znamená, že dostat se z Androidu Auto do nativního infotainmentu je otázka několika klepnutí na různá místa displeje.
Provádět to musím, chci-li ovládat třeba rádio anebo vypnout ISA. (Nestihnu to vždy udělat, než se proklikám souhlasy po nastartování a než se samočinně připojí Android Auto. Spojení tu je bezdrátové a bezproblémově spolehlivé.) To se tu aspoň dělá velmi snadno, na displeji je pro to připravená ikonka, stejně jako v ostatních toyotách a lexusech. Není tak už konečně nutné vypínat celé sledování dopravních značek skrz infotainment.
Toyota Aygo X Hybrid Executive | Zdroj: auto.cz/David Rajdl
Sedačkám se změnil jen dekor čalounění, to je stále v kombinaci látky a koženky a s pevnou hlavovou opěrkou. Fajn je možnost výškového nastavení i u spolujezdce i dost dlouhý rozsah nastavení řidičovy sedačky v podélném směru, takže se sem vejde opravdu skoro každý. Výška pod stropem menší než metr je však přeci jen trochu omezující.
Plátěnou střechu chcete, věřte tomu
Dala by se asi zlepšit, kdybyste nepřiplatili za plátěnou stahovací střechu, ale to by byla, myslím, škoda. V těchto cenových sférách není 27 tisíc korun málo, zejména když jde elektrická otvírací střecha přikoupit jen s paketem JBL za dalších 14 tisíc, ale v hezkých jarních dnech, které máme nyní, je velmi příjemné si tu střechu otevřít.
Stačí jediné stisknutí tlačítka ve stropní konzole, aby se plátno odsunulo až dozadu. Pravda, je-li střecha otevřená úplně, už kolem 80 km/h se ozývá dunění obtékajícího vzduchu navzdory přítomnosti drobného deflektoru na přední straně otvoru. Když ji z půlky zatáhnete, což se opět děje automaticky, dunění se zlepší, ovšem pro jízdu na dálnici s nebem nad hlavou to ani tak není.
Bohužel pro dovření střechy v druhé půlce dráhy je nutné tlačítko držet, což je trochu otravné, když dojedete do cíle a chcete z auta vystoupit. Chápu to ale jako bezpečnostní prvek, nemá-li střecha ochranu proti přiskřípnutí prstů.
Totéž platí o bočních oknech – tlačítka se musí držet, ať je stahujete nebo vytahujete. A že by byla výklopná okénka zadních dveří elektrická, na to zapomeňte. Bylo by to skvělé (a některá MPV takovou funkci nabízejí), ale sedíme v autě oholeném na kost pro co nejnižší cenu.
Toyota Aygo X Hybrid Executive | Zdroj: auto.cz/David Rajdl
Dají se tedy zadní sedačky za něco pochválit? Ano, dají – vejdu se koleny za sebe, i když měřím 184 cm. Je to velmi natěsno i s plátěnými botami (v masivnějších zimních by to nešlo), nastupování vyžaduje obratnost a hlavou narážím do stropu, místo abych se opřel o hlavovou opěrku, ale už to, že se sem jakž takž vejdu, je nečekané plus.
Zavazadelník je, zcela podle očekávání, naprosto miniaturní, tím spíš, že subwoofer audiosystému JBL ho značný kus zespoda ubírá. Do města a na nákup to ale stačí a sedačky se sklápějí zezadu, takže když koupíte něco většího, nemusíte obíhat auto, abyste to naložili.
Naměřené rozměry zavazadelníkuZákladní objem zavazadelníku189 l s paketem JBL (231 l bez něj)Délka u podlahy/pod roletkou468/351 mmVýška pod roletkou/maximální400/730 mmŠířka mezi podběhy1012 mmMax. délka za sedadlem spolujezdce1228 mm