Už máte smlouvu s ministerstvem zahraničních věcí?
Je to dohoda o pracovní činnosti, jako externí poradci ji budeme mít všichni. Nejsme zaměstnanci ministerstva a nejsme ani ve služebním a ani pracovním poměru. Jsme podřízení přímo ministrovi a budeme dělat na jeho zadání, co bude potřebovat.
Budete se účastnit i zahraničních cest?
Velmi o tom pochybuji, maximálně že by mě někam vyslal. Ale neměl bych být součástí ministerských delegací.
Jste známý svým pozitivním vztahem k asijským zemím, Číně, Vietnamu. Budete se specializovat na tuto oblast?
Asie mě baví, samozřejmě. Jako poradce můžu dělat věci z vlastní iniciativy, které si myslím, že ten ministr může potřebovat, ale vždy půjde o to, co on sám bude chtít. Nebudu si vybírat, co konkrétně budu dělat.
Jak jste zatím se zahraniční politikou vlády ANO, SPD a Motoristů spokojený?
Jsem spokojený, protože jsem vždy prosazoval opuštění „hodnotové“ nebo také „havlovské“ politiky. Nikoho nepoučujeme, nikoho nementorujeme, cesty jsou úspěšné, přestože ten mediální pokryv není takový, jaký by si to zasloužilo…
Jen za poslední dobu se uskutečnila úspěšná cesta ministra zahraničí do Maroka, Izraele, Saúdské Arábie… Premiér zase navštívil Ázerbájdžán, Uzbekistán, Kazachstán… Důležité země z hlediska energetické bezpečnosti. Jsem velmi spokojený. Dělá se pragmatická politika.
A je podle vás pragmatické i to, že Česká republika nebude plnit závazky vůči NATO? To se přece v české zahraniční politice také promítne.
To záleží na tom, co nám NATO nakonec uzná. I to může být předmětem jednání. Když se podíváte na plnění Fialovy vlády, tak vykazovala něco okolo dvou procent HDP, a nakonec to spadlo na 1,8… (Expremiér Petr Fiala tvrdí, že vláda vydávala na obranu 2,01 HDP – pozn. red.)
To se nezlobte, ale to není argument. Když někdo udělá něco špatně, tak vy můžete také?
To jen uvádím jako argument k opozici, aby nás tím netloukla po hlavě. Výhled na zvyšování výdajů na obranu je rozpočítaný na deset let do roku 2035. Nikdo nepočítal s krizí v Hormuzském průlivu, která může ovlivnit ekonomiku celé Evropy. Je pak tedy záležitostí členských států NATO, zda za těchto podmínek budou chtít, aby ty závazky platily dál. Předpokládám, že se to bude řešit na summitu v Ankaře.
Vy osobně jste pro, aby se čistě obranné výdaje zvedaly tak, aby v roce 2035 činily 3,5 procenta?
To záleží na tom, jestli tento závazek bude ještě v létě po summitu NATO v Ankaře platit. Různé země mohou vznést různé požadavky, prezentovat ztíženou ekonomickou situaci. Teď je přece úplně jiná situace než v době, kdy se závazek přijímal.
Ano, změnilo se to, že vznikl další válečný konflikt v Íránu. To přece není motiv pro snižování výdajů na obranu.
Jestli v Německu v důsledku zvýšení výdajů na obranu přestane šlapat ekonomika, tak se to přeleje i do českého hospodářského růstu. Nejenom Česká republika, ale i Německo a další země budou muset přemýšlet o tom, jak restrukturalizovat výdaje rozpočtu a jestli budou schopny splnit závazek výdajů na obranu. Bude to předmětem jednání v Ankaře.
Jakou má logiku ve chvíli, kdy se zhoršuje bezpečnostní situace ve světě, pokračuje válka na Ukrajině, rozhoří se konflikt v Íránu, Rusko hrozí Evropě a experti varují, že se blížíme třetí světové válce, snížit výdaje na obranu? Není teď naopak ta chvíle, kdy by státy měly do obrany investovat i na úkor jiných výdajů?
Nemáme na všechno. Pro konzumenta nebo běžného člověka, který nesleduje politiku zblízka a chce žít svůj život, bude vždy důležité, aby vláda dodržela závazky v sociální oblasti, jako jsou penze, úroveň zdravotnictví, aby fungovalo vzdělání. A to všechno něco stojí. To je číslo jedna.
Nechal bych stranou bezpečnostní experty a řeči o třetí světové válce, to samozřejmě slyším od profesionálních vojáků a bezpečnostních expertů a beru to tak, že je to jejich povolání.
Vy jim nevěříte?
Já se to snažím vždycky odmocnit. Když slyším dramatická prohlášení náčelníka generálního štábu, tak toho odmocňuji automaticky.
Mají informace od tajných služeb, i proto to říkají. Nebo vy nevěříte ani jim?
Já říkám, že je důležité, jestli si tuto panikářskou rétoriku osvojí i jádro voličů v České republice nebo Německu a jestli si řeknou, že Rusové jsou nebezpeční, s obranou je potřeba něco dělat a jsou kvůli tomu ochotní se uskromnit. Nebo jestli ti lidé nejsou ochotní toto přijmout.
Ale vláda má informace od tajných služeb a podle nich přece může zodpovědně rozhodovat. Běžní lidé s běžným povoláním tyhle informace nemají. Je evidentní, že rizika tu jsou. Měli jsme tu přece už i teroristický útok ruských agentů ve Vrběticích.
Bezpečnostní komunita má specifický druh vnímání reality. Tak je k tomu potřeba přistupovat. Když se podíváte do historie, tak když se začne ten veřejný diskurz militarizovat a mluvit o tom, že se blíží válka, tak leckdy se to stane sebenaplňujícím proroctvím, viz první světová válka.
A klasickému latinskému přísloví „Chceš-li mír, připravuj se na válku“ nevěříte?
Vtipných citátů a bonmotů se dá vysypat z rukávu desítky. Ale podle mě by se měla ve veřejném diskurzu nálada mírnit. Když bezpečnostní komunita razí tuhle rétoriku, tak se na ni nezlobím, je tu od toho. Ale politici jsou od toho, aby bezpečnostní komunitu korigovali. Úkolem politika není vyvolávat paniku a pocit ohrožení.
Pokud NATO i po summitu bude trvat na tom, aby se přímé obranné výdaje zvedly na 3,5 procenta HDP v roce 2035, mělo by to Česko plnit?
Samozřejmě, zavázali jsme se k tomu. Pojďme si ten závazek znovu potvrdit, že platí i ve ztížených podmínkách, i když zpomalí ekonomický růst kvůli energetické „krizi“. Pojďme si říct, že to tedy platí, že je to nutné, že o tom přesvědčíme veřejnost a že to uděláme. Pak se vláda bude muset se závazkem vyrovnat a naplánovat to, aby to do roku 2035 splnila.
Jak sledujete spor vlády a prezidenta Petra Pavla o to, kdo pojede na summit NATO? Také si jako ministři Babišova kabinetu myslíte, že by tam Pavel jet neměl?
Mám pocit, že prezident trpí institucionální schizofrenií. Ohání se tím, že reprezentuje zemi navenek. Ale přitom vládu veřejně okopává. Celkem chápu, že když premiér potřebuje vysvětlit některé postoje k výdajům na obranu a pobavit se o tom, jestli jsou závazky udržitelné, nechce, aby s ním jel člověk, který dává najevo, že na to má jiný názor.
Ale prezident by přece musel respektovat postoj vlády.
Ale to my přece nevíme, jestli to bude respektovat. Vidíme, že prezident nemá problém v tomto tématu artikulovat v médiích nebo na nějakých schůzích či besedách se studenty zcela opačné názory, než má vláda.
Tak snad má právo mít svůj názor. V prezidentských volbách dostal hlasy od skoro 3,5 milionu lidí, očekává se, že bude své postoje říkat veřejně. Nemůže přestat říkat, co si myslí, jenom proto, že se vymění vláda.
Své názory ať klidně má, ale ať potom nečeká, že vláda nadšeně na první dobrou schválí jeho oficiální vyslání na summit NATO.
Opačné názory v zahraniční politice zastávali i Petr Nečas a Václav Klaus, rozdíly byly i mezi Andrejem Babišem a Milošem Zemanem nebo Petrem Fialou a Zemanem. A přesto jsme tu takový spor dosud neměli, vždy se premiér a prezident domluvili.
Názorové rozdíly v tomto citlivém bodě jsou takové, že vláda dospěla k názoru, že nemá jistotu, že pan prezident bude reprezentovat vládní politiku.
Další spor panuje mezi vládou a šéfem Senátu Milošem Vystrčilem (ODS), který se chystá s delegací na Tchaj-wan, ale nedostal k tomu vládní letadlo.
Je nestandardní, když ústavní činitelé konají něco, jako je kvazistátní návštěva do země, kterou diplomaticky neuznáváme. Vytváří tím precedens v rámci Evropské unie.
Na Tchaj-wan jela v minulosti předsedkyně Sněmovny Spojených států Nancy Pelosiová…
Ale v Evropě je to bezprecedentní! Další věc, investice Tchaj-wanu v České republice běžely dávno předtím, než si pan Vystrčil usmyslel, že bude dělat své PR návštěvy.
Ale návštěvy byznysu pomáhají.
Největší investice Tchaj-wanu v České republice byla investice firmy Foxconn, která byla realizovaná v roce 2000; nikdo tam kvůli tomu nejezdil, ani tehdejší předseda Senátu nebo Sněmovny. A když budu úplně ironický – kdo byl tehdy premiérem ČR? No přece „pročínský“ Miloš Zeman. A přesto tu Tchaj-wan udělal historicky největší investici.
A i když tohle všechno vezmu stranou, pan Vystrčil už přece jednou na Tchaj-wanu byl. Je absolutně nestandardní, aby tam jel v rozmezí několika let znovu.
On to vysvětluje byznysem s Tchaj-wanem, který by se mohl v České republice podařit.
Kvůli tomu nemusí jezdit na kvazi státní návštěvu. Ať tam jede nějaký ředitel odboru z ministerstva to dohodnout.
Číňanům návštěva předsedy Senátu vadí?
Samozřejmě, že jim to vadí. A hlavně by jim vadilo, kdyby tam letěl vládním letadlem, protože to by znamenalo razítko, že s tím vláda souhlasí.
Doporučil byste premiérovi Babišovi nebo ministru zahraničí Petru Macinkovi, aby naopak navštívili Čínu?
Jistě, ale musí to být dobře připravené a musí to mít nějaký výsledek. Z mého pohledu by bylo dobré, kdyby zrušili vízovou povinnost pro občany ČR, které máme spolu s Litvou jako jediná země v EU právě proto, že jsme příliš intenzivně tančili okolo Tchaj-wanu.
A co se byznysu týká? Z Číny hlavně dovážíme, vývoz se moc nedaří…
Objem našeho vzájemného obchodu je asi 70 miliard ročně. S Tchaj-wanem máme mimochodem 10 miliard.
Ale obchod běží v náš neprospěch, máme velký deficit. Měli bychom usilovat o to, abychom to trochu vyrovnali, otevřeli si možnost vývozu nějakých komodit…
S Čínou bychom měli zacházet tak, jak odpovídá standardům Evropské unie. Měli bychom se chovat stejně jako Německo, Francie, Itálie… Jejich ústavní činitelé nejezdí na Tchaj-wan, ale do Pekingu.
Už se v přípravě návštěvy Číny učinily nějaké kroky?
Nerad bych zabíhal do detailu, ale samozřejmě nějaké oťukávání probíhá, čínská vláda registruje, jak k tomu přistupujeme. Myslím, že se státní návštěva uskuteční. Napřed nejspíš některého z ministrů a v budoucnosti premiéra.
Dává taková návštěva smysl v době, kdy Čína podporuje Rusko, které válčí na Ukrajině a hrozí celé Evropě? BIS varuje, že Čína je bezpečnostní riziko, jednoho čínského agenta jsme tu i zadrželi…
Tohle všechno ví i německý kancléř nebo italská premiérka a také tam jezdí. Ano, je tu bezpečnostní riziko ze strany Ruska a Čína mu poskytuje podporu, ano, je tu i riziko ze strany Číny, zejména pokud jde o investice do infrastruktury, kam ji ale nepouštíme.
I s tímto vědomím je třeba udržovat normální a korektní vztahy s Čínou a obchodní vztahy zkusit narovnat a srovnat.
