Na začátku května 1945 se Evropa nacházela v posledních dnech války. Berlín byl dobyt Rudou armádou a Adolf Hitler byl po smrti. Přesto však většina území Protektorátu Čechy a Morava zůstávala pod kontrolou Němců.

Západní Čechy už obsazovala americká armáda generála George S. Pattona, zatímco od východu postupovala Rudá armáda. Praha však zůstávala v rukou nacistů, a navíc se k ní stahovala silná Skupina armád Střed pod velením Ferdinanda Schörnera, která se zoufale snažila probít na západ do amerického zajetí. Město tak stálo na prahu chaosu.

Okamžik, který všechno spustil

Povstání nezačalo výstřelem, ale slovem. Když Český rozhlas začal vysílat v češtině, bylo jasné, že se něco mění.

Krátce po poledni, ve 12:33, zazněla první zoufalá výzva:

„Voláme českou policii do rozhlasu! Střílí se zde!“ O minutu později následovala další:

„Voláme českou policii, české četnictvo, vládní vojsko, každého dobrého Čecha na pomoc českému rozhlasu! Esesáci nás chtějí vyvraždit! Přijeďte ihned!“ Praha se během několika hodin proměnila v bojiště.

Síly, které se střetly

Na straně povstalců stálo přibližně 30 000 ozbrojených bojovníků, které podporovalo asi 100 000 civilistů. Ti stavěli barikády, nosili munici, ošetřovali raněné a zajišťovali zásobování. Později se do bojů zapojilo také asi 18 000 vojáků Ruské osvobozenecké armády (Vlasovců).

Proti nim stálo zhruba 40 000 německých vojáků, včetně jednotek SS, které byly často fanatické a odmítaly kapitulaci.

Vojenským velitelem povstání byl generál Karel Kutlvašr, zkušený důstojník československé armády, který měl za sebou už první světovou válku. Bojoval v legiích v Rusku, kde získal cenné zkušenosti z velkých bojových operací i velení v krizových situacích. Po vzniku Československa zůstal v armádě a patřil k jejím respektovaným důstojníkům. Do května 1945 tak nevstupoval jako improvizovaný velitel, ale jako voják, který už jednou zažil rozpad fronty i boj o přežití státu. Právě tyto zkušenosti se snažil využít při organizaci obrany Prahy a koordinaci často chaotického odporu.

Na německé straně velel v Praze generál Rudolf Toussaint, kariérní důstojník Wehrmachtu. Během války působil především na štábních a velitelských pozicích na východní frontě, kde byl svědkem tvrdých bojů proti Sovětskému svazu. Později byl převelen do Protektorátu Čechy a Morava jako vojenský velitel v Praze. Na jaře 1945 se ocitl v bezvýchodné situaci – mezi rozkazy nadřízených, kteří požadovali boj do posledního muže, a realitou hroutící se Třetí říše. Na rozdíl od fanatických jednotek SS se nakonec rozhodl jednat a přistoupil na příměří s povstalci, čímž pravděpodobně zabránil ještě většímu zničení města.

Jedním z prvních a klíčových střetů byl boj o budovu rozhlasu. Němci se snažili vysílání umlčet, protože chápali jeho význam. Povstalci naopak věděli, že právě rozhlas drží celé povstání pohromadě.

Večer 5. května vyzvala Česká národní rada obyvatele k budování barikád. Během krátké doby jich po celé Praze vyrostly tisíce. Ulice se proměnily v pevnosti, které měly zastavit německé tanky.

Foto: Neznámý/wikimedia commons creative commons attribution 4.0

V noci na 6. května vstoupily do bojů jednotky Vlasovců pod velením Sergeje Buňačenka. Pomohly povstalcům ovládnout velkou část západní Prahy a zablokovat německý postup. Současně však Němci začali nasazovat posily, včetně tanků, a město bombardovalo i německé letectvo. Boje byly chaotické, brutální a často bez pravidel.

S postupem bojů rostla i brutalita. Německé jednotky páchaly masakry civilistů, zejména v oblastech Pankráce, Krče a Michle, kde bylo během několika dnů zavražděno přes 170 lidí.

Lidé byli popravováni, mučeni nebo odváženi a jejich těla končila ve Vltavě. Praha se změnila v místo, kde vedle odvahy existoval i strach a krutost.

Volání o pomoc a velká politika

Rozhlas vysílal výzvy o pomoc nejen česky, ale i anglicky, francouzsky a rusky. Zpráva o povstání se tak dostala do světa. Generál George S. Patton chtěl okamžitě vyrazit na pomoc Praze, ale jeho nadřízený Omar Bradley to odmítl a rozhodnutí ponechal na Dwightovi D. Eisenhowerovi. Spojenci nakonec nezasáhli.

Praha tak zůstala odkázaná sama na sebe.

V noci ze 7. na 8. května podepsal Alfred Jodl v Remeši kapitulaci Německa. V Praze se mezitím situace vyvíjela dál.

Foto: Purnoch/wikimedia commons creative attribution 4.0

Maršál Ferdinand Schörner nařídil Prahu zničit, ale generál Rudolf Toussaint tento rozkaz odmítl. Místo toho začal jednat s Českou národní radou a dohodl příměří. Ne všechny jednotky však přestaly bojovat. Zejména jednotky SS pokračovaly v bojích ještě několik dní.

9.května brzy ráno dorazily do Prahy první sovětské tanky. Jednotky generálů Dmitrije Leljušenka a Pavla Rybalka projely městem, kde už větší německé síly prakticky nebyly. Zůstali jen izolovaní vojáci a fanatičtí příslušníci SS.

Pražské povstání trvalo pouhých několik dní, ale jeho cena byla vysoká. Padlo přibližně 3 000 českých povstalců a civilistů, zatímco německé ztráty se odhadují na několik tisíc mrtvých a desítky tisíc zajatých. Povstání urychlilo konec války v českých zemích a zabránilo většímu zničení Prahy.

Hořká dohoda vítězů a poražených

Osud hlavních postav měl trpkou dohru. Generál Karel Kutlvašr, který velel obraně Prahy, byl po válce komunistickým režimem zatčen a odsouzen. Strávil roky ve vězení.

Právě tam se symbolicky setkal se svým někdejším protivníkem, německým velitelem Rudolfem Toussaintem.

Foto: neznámý/wikipedie commons Marek, Jindřich. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2005. ISBN 80-86808-16-5.

Generál Karel Kutlvašr

Dva muži, kteří stáli v květnu 1945 proti sobě na opačných stranách barikád, tak nakonec skončili na stejném místě jako vězni.

Pražské povstání nebylo jen vojenskou operací. Bylo to spontánní vystoupení lidí, kteří už nechtěli čekat na osvobození. Začalo několika větami v rozhlase a skončilo svobodou.

A i když trvalo jen pár dní, patří k nejdramatičtějším a nejsilnějším okamžikům českých dějin.

Jiří Padevět: Průvodce protektorátní Prahou. Praha: Academia, 2013.Vojtěch Šustek: Pražské povstání 1945. Praha: Scriptorium, 2015.Vojenský historický ústav Praha. Dostupné online.Ústav pro studium totalitních režimů. Dostupné online.Pražské povstání (Wikipedie). Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD