„Režisér Dudek o ní říkal, že co řekne, to je pravda. Byla totiž naprosto přirozená, věrná, a jak byla samozřejmá i na divadle, tak byla samozřejmá i v civilu. Myslím, že jsme si dost rozuměly, i jsem o ní dost věděla, protože měla problémy se svou sestrou, která byla zajímavá osobnost. Původně byla herečkou u Jiřího Wolkera, ale pak se na herectví vykašlala a šla zpívat do sboru Národního divadla. Byla starší než Jana a měla k ní takový protekcionistický vztah. Neustále jí mluvila do života, co a jak má dělat a tak dále. Jana byla dívka samostatně uvažující, tak to jako dost nelibě nesla, a vím, že jsem s její sestrou měla na tohle téma dlouhé rozhovory, že i když je její starší sestra, tak je už dospělá a nemůže jí autoritativně zasahovat do života, to se prostě nedělá.“
