Dnes je to 81 let od konce nejstrašnějšího konfliktu v dějinách, alespoň v Evropě, v Tichomoří si ještě museli pár měsíců počkat. Po šesti letech tvrdých bojů ležela velká část kontinentu v ruinách, desítky milionů lidí zemřely a pomalu se vytvářela nová geopolitická realita, kdy napětí mezi bývalými spojenci přerůstalo ve studenou válku. Druhá světová válka byla totální válkou, vyžadující mobilizaci celé společnosti. Nebyla střetem jen armád, ale i ekonomik a populací. Včera agentura Median zveřejnila průzkum, ve kterém se 91 % dotázaných Čechů označilo za vlastence. Nicméně jen pro 36 % lidí je morální povinností zapojit se do obrany vlasti. Většina, tedy 55 %, se přiklání k tomu, aby obranu vlasti zajistili profesionální vojáci a armáda. Je otázka, jestli by se s tímto přístupem Česko dlouho udrželo.
Nejdůležitější zbraní Spojenců byla americká ekonomika. Tento „arzenál demokracie“ kromě samotných USA zásoboval válečnou mašinerii Británie, Sovětského svazu a do určité míry i Číny. Němci se spoléhali na efektivitu, disciplinovanost a taktickou brilantnost svých armád. Ty jim posloužily v prvotních letech války, zvláště ve Francii, kdy se díky neočekávanému útoku přes Ardeny podařilo obklíčit spojenecké jednotky.
Pak ale narazili na kanál La Manche, kde hlídkovalo mocné Královské námořnictvo, na které Kriegsmarine neměla. Snaha porazit Británii letecky také neuspěla. Na východě se Sověti uchýlili k osvědčené taktice výměny území za čas. Selhání rychle vyřadit Spojené království i SSSR z války znamenalo, že se konflikt stal soubojem hospodářství. Vítězem se musel stát ten, kdo dokázal vyrobit více a rychleji, a v tomto ohledu byli Američané nepřekonatelní.
Hermann Göring se Američanům vysmíval, že dokážou vyrábět pouze žiletky a ledničky, takže jejich ekonomika Německo neohrozí. Jenže ještě v roce 1940 se USA nacházely uprostřed recese a řada továren stála. Vstup do války byl impulzem, který americké hospodářství nastartoval. Když prezident Franklin Roosevelt zavelel k mobilizaci ekonomiky, pocítil to celý svět. Američtí výrobci vyrobili více než 96 tisíc bombardérů, 86 tisíc tanků, 2,4 milionu nákladních vozidel, 6,5 milionu pušek a zásoby v hodnotě miliard dolarů. Nebylo by to možné bez spolupráce soukromého průmyslu. Automobilka Chrysler chrlila tanky, Ford bombardéry. Průmyslník Henry Kaiser postavil nové loděnice, kde se montovaly takzvané liberty ships, tedy „lodě svobody“. Těchto nákladních plavidel bylo mezi lety 1941 a 1945 vyrobeno 2710, tedy v průměru tři lodě každé dva dny.
Končí nezávislost médií s koncesionářskými poplatky?
ECHOPORADA
Jistě největší lidské ztráty měli Sověti a nesli hlavní německý nápor. Historik John Ellis vypočítal, že na východní frontě bojovalo 79 % nacistických sil. Sověti ale přiznávali, že bez americké pomoci by nacistický nápor neustáli. „Nejdůležitějšími věcmi v této válce jsou stroje. Spojené státy dokážou vyrobit 8 až 10 tisíc letadel za měsíc. Rusko dokáže vyrobit maximálně 3 tisíce letadel za měsíc. Spojené státy jsou zemí strojů. Bez těchto strojů, které jsme dostali skrze půjčku a pronájem, bychom tuto válku prohráli,“ prohlásil Stalin během konference v Teheránu v roce 1943. Nikita Chruščov ve svých pamětech vzpomínal na rozhovor se Stalinem, ve kterém diktátor prohlásil, že „kdyby nám Spojené státy nepomohly, nevyhráli bychom válku“. Ve stejném duchu se vyjádřil maršál Georgij Žukov, nejslavnější sovětský velitel války. „Dnes někteří říkají, že nám Spojenci vlastně nepomohli. Ale nelze zpochybnit, že bez materiálu, který nám dodali Američané, bychom nemohli vybavit své armády v záloze ani pokračovat ve válce… Neměli jsme dostatek munice – jak bychom asi vyrobili všechny ty tanky bez oceli, kterou nám dodali Američané?“ prohlásil v roce 1963 v rozhovoru se sovětským spisovatelem a válečným korespondentem Konstantinem Simonovem.
Válku by ale Spojenci nevyhráli, kdyby nebyli ochotni tento arzenál použít. „Nacisté vstoupili do války v poněkud dětinské iluzi, že budou bombardovat všechny ostatní a nikdo nebude bombardovat je. V Rotterdamu, Londýně, ve Varšavě a na půlstovce dalších míst uvedli svou poněkud naivní teorii v život. Zaseli vítr a teď sklidí bouři,“ prohlásil velitel britského bombardovacího letectva Arthur Harris v červnu 1943 v projevu, kterým oznamoval začátek strategického bombardování Německa.
O následcích jsme psali již před třemi lety. „Britové si uvědomovali, že jejich počínání je na hraně morálky. Ministerstvo letectví v soukromé analýze přiznalo, že ‚bombardování civilistů je proti principům mezinárodního práva‘. Neměli žádné iluze, jaké škody to napáchá. Odhadovali zničení osmi milionů domů, 900 tisíc mrtvých a milion těžce zraněných. V kontextu totální války to dávalo smysl. Britové nechtěli zničit německou morálku, ale německou průmyslovou produkci. (…) Eufemisticky tomu říkal ‚de-house‘, což by se dalo přeložit jako ‚oddomnit‘. Pokud dělníci neměli kde bydlet, nemohli pracovat v továrnách a vyrábět materiál pro německá vojska. Winston Churchill neměl s bombardovanými Němci žádné slitování. ‚Vše, co musí udělat, je opustit svá města, kde se nacházejí muničky, a sledovat zdálky, jak jejich domovy hoří,‘ prohlásil.“
Přežije konzervatismus Donalda Trumpa?
ECHO SALON
Devastace byla obrovská a účinná. „Porúří, centrum německého průmyslu, Hamburk a jeho loděnice byly srovnány se zemí. Dvacet pět nových ponorek nikdy nebylo dokončeno. Nálety nezastavily německou válečnou produkci, ale zastavily její růst. Strategické bombardování donutilo německý vojenský průmysl soustředit se převážně na letectví. V roce 1943 se německý válečný průmysl zaměřil ze 40 % na leteckou produkci, jen 6 % šlo na tanky. Nacisté si nemohli dovolit zanedbat obranu samotného Německa. To se pak projevilo na východní frontě, kam Němci nemohli posílat materiál v dostatečném množství. Luftwaffe se soustředila na obranu německého nebe proti náletům. Výsledkem bylo, že Němci měli na východní frontě jen 500 letadel proti 13 tisícům sovětských. Leteckou obranou se zabývalo 900 tisíc lidí, kteří chyběli jinde na frontě.“ Dnešní představy o nějakém čistém způsobu války jsou tak značně naivní. Moderní naváděné rakety umožňují omezit vedlejší oběti, ale nikdy je zcela neeliminují.
Válka je strašná, děsivá a nikdo si ji nepřeje. Máme velké štěstí, že se nám od konce druhé světové války vyhýbá. Pokud by ale nedejbože začala, k vítězství opravdu nebude stačit, když se zapojí jen profesionální armáda a zbytek společnosti se bude tvářit, že se ho to netýká.
