Pro Radku Potměšilovou bylo rozloučení nejen bolestné, ale zároveň i nesmírně důležité. Později popsala, jak silně na ni zapůsobila atmosféra celého dne. „Týnský chrám plný slunce, květin, naděje a lásky a Brožíkova síň, kde se do kondolenčních knih podepsali snad všichni, od Honzových spolužáků ze základní školy až po kolegy!“ napsala v dopise, kterým děkovala za pomoc při organizaci pohřbu.
