Moc výrobců grafik už nezbývá: V podstatě zůstala jen Nvidia, AMD a Intel. Kam zmizeli ostatní výrobci – a stane se to i u TPU, tedy akcelerátorů pro umělou inteligenci?

Konsolidace je proces, kdy po příchodu nové technologie dochází k intenzivní soutěži mezi výrobci, kteří padají, jsou odkupováni úspěšnějšími firmami – a nakonec nás to obvykle dovede k duopolu nebo do podobného stavu, který vývoj spíš brzdí. Tímto procesem prošla řada firem – a velmi nápadné je to u grafických karet. 

Na počátku 90. let jsme měli spoustu výrobců grafik – a s příchodem 3D akcelerace došlo k explozi nových firem jenom proto, aby po roce 2000 většina menších hráčů zmizela – a dnes fungujeme ve stavu, kdy má Nvidia téměř monopol v oblasti PC hraní. Můžete s tím nesouhlasit, ale Nvidia má dnes na koncovém trhu podíl asi 95 %, což fakticky monopol je. Neříkám, že to je dobře, ale je to prostě tak.

V propasti dějin zmizela velká řada firem: VIA, S3, Matrox, ATI, 3dfx – ty všechny si velmi dobře pamatuji, protože jsem je v té době recenzoval, bojoval jsem s ovladači, pokoušel jsem se na tom rozchodit jednotlivé hry – a ti zazobanější navíc experimentovali s funkcí SLI a propojovali dvě 3dfx Voodoo 2 dohromady, aby nás ohromovali fantastickými výkony za zdrcující cenu, která přesahovala i dvacet tisíc. Jistě, dnes je to cena spíše úsměvná, ale tehdy se ledy hýbaly velice rychle, a zatímco dnes vám grafika poslouží pět až sedm let, v té době jste doslova nevěděli ani dne a ani hodiny, kdy se objeví něco revolučního a vy budete muset upgradovat.

Pod pojmem „revolučního“ nemyslím pouze pozitivní revoluce, jako byl příchod Nvidia GeForce 256 z roku 1999, která přinesla hardwarovou akceleraci transformací a nasvícení, ale také negativní překvápka. A těch bylo hodně: Od omezené podpory her u Intelu i740 (1998), přes nečekaný konec 3dfx v roce 2000 – ale ostatně i Nvidia NV1 od Diamondu byla nemilé překvapení pro toho, kdo si ji koupil, protože šla na 3D renderování úplně jinak než zbytek světa.

Rychlá konsolidace byla logická, protože už pouhá soutěž mezi 3dfx a zbytkem výrobců komplikovala vývoj her, kdy se vývojáři typicky rozhodovali nejenom mezi rozhraním 3dfx Glide a teprve se etablujícím Direct3D, které bylo součástí DirectX od Microsoftu. Byla to nepříjemná volba, protože karty 3dfx byly sice populární, ale 3dfx si dělalo věci po svém a hry pro něj v podstatě musely optimalizovat od začátku.

Jakmile došlo k pádu 3dfx, konsolidace vedla k rychlému odkupu neúspěšných soutěžících, protože spolu s jejich mrtvolami získávali noví vlastníci jejich patenty a další duševní vlastnictví. To bylo důležité proto, že se rozjíždělo druhé kolo války o grafiky – totiž o integrované grafiky v procesorech a v mobilních procesorech. 

Pravidelný přehled novinek

Věděl(a) jsi, že pravidelně odesíláme přehled nejzajímavějších článků a novinek? Přihlas se k odběru mailového newsletteru ve svém profilu.
Více informací najdeš
zde.

Podívej se na
ukázku.