„Vždyť jsme se přece s Ukrajinci v roce 2022 v Istanbulu dohodli, parafovali jsme dohodu. Potom mi jeden kolega – netřeba nic skrývat, pan (francouzský prezident Emmanuel) Macron – zavolal a řekl, že Ukrajina nemůže podepisovat tak zásadní historické dokumenty s pistolí u hlavy. To je doslovná citace, záznam rozhovoru máme uložený. Ptám se: ‚Co je tedy potřeba udělat?‘ – ‚Bylo by potřeba stáhnout vojska od Kyjeva.‘ Tak jsme je stáhli,“ řekl v sobotu šéf Kremlu po tradiční vojenské přehlídce k výročí porážky nacistického Německa ve druhé světové válce.

Žádný doklad potvrzující Putinova slova však zatím zveřejněn nebyl. Stažení ruských vojsk od Kyjeva se také spíš jeví jako tehdejší vojenská nutnost než jako vstřícné gesto Moskvy.

Putin též zmínil roli tehdejšího britského ministerského předsedy Borise Johnsona. „Vzápětí přijel další představitel showbyznysu, tehdejší britský premiér. A co říká? ‚To se nesmí podepsat, ta dohoda je nespravedlivá.‘ A kdo určuje, co je spravedlivé, a co ne? Když předseda ukrajinské vyjednávací delegace ty dokumenty parafoval, co na nich bylo nespravedlivého? Kdo o tom rozhoduje?!“ tázal se Putin.

„No nic, výborně – slíbili pomoc a začali dál roztáčet konflikt s Ruskem, který trvá dodnes. Myslím, že to směřuje ke konci, ale pořád je to velmi vážná věc,“ dodal ruský vůdce. Pokračoval s vysvětlením, že Západ tehdy prý sázel na „drtivou porážku“ Ruska. „Počítali s rozpadem státnosti během několika měsíců,“ podotkl ruský prezident s tím, že západní země se tak prý dostaly do situace, z níž nedokážou vycouvat.

Sám Johnson už dříve tvrzení o tom, že zablokoval dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou, označil za „totální nesmysl“ a „ruskou propagandu“. Někdejší ukrajinský vyjednavač Davyd Arachamija nicméně tvrdil, že Johnson Ukrajince od dohody odrazoval, a naopak je povzbuzoval k dalšímu boji.

Putin v sobotu každopádně zopakoval oblíbené ruské tvrzení, že Ukrajinci by v roce 2022 podepsali mírovou dohodu s Ruskem, ale západní země je dotlačily k pokračování války. Bližší prozkoumání tehdejších událostí, které už před dvěma lety provedl časopis Foreign Affairs (FA), ukazuje podstatně komplikovanější obrázek.

„Ve skutečnosti se Rusové a Ukrajinci nikdy nedohodli na konečném kompromisním textu. V tomto směru však zašli dále, než se dříve předpokládalo, a dosáhli zastřešujícího rámce pro možnou dohodu,“ konstatoval magazín.

Na co přesně Putin odkazoval? Takzvané „Istanbulské komuniké“ vzniklo na konci března 2022, krátce po zahájení ruské invaze a po sérii přímých jednání mezi Ukrajinci a Rusy v Bělorusku a v Turecku i několika videohovorech.

Dokument počítal s tím, že Ukrajina bude trvale neutrální a nevstoupí do NATO, nebude hostit cizí vojenské základny, získá konkrétní bezpečnostní garance od několika států včetně USA, Británie, Francie, Turecka, Polska a také Ruska a v případě napadení jí garanti poskytnou vojenskou pomoc. Také cesta Ukrajiny do EU měla zůstat otevřená.

Tvrdé bezpečnostní záruky Kyjev nedostal

Komuniké zároveň navrhovalo, aby otázka Krymu byla řešena mírovou cestou během následujících 10 až 15 let. Množství zcela klíčových otázek ale komuniké vůbec neřešilo. Na otázce budoucího rozdělení hranic či velikosti ukrajinské armády se obě strany nikdy neshodly, konstatuje FA po analýze dokumentů a výpovědí účastníků jednání.

Obě strany se také tehdy nedohodly ani na tak důležité věci, jako je rychlá deeskalace konfliktu za pomoci příměří či vytvoření humanitárních koridorů.

„Washington a jeho spojenci byli k istanbulskému procesu hluboce skeptičtí. Komuniké totiž záměrně obcházelo otázku území a hranic a obě strany zůstávaly velmi vzdálené i v dalších zásadních otázkách. Západním vládám se jednoduše nezdálo, že by tato jednání mohla skutečně uspět,“ napsal FA.

„Ukrajinci Washington o jednáních prakticky neinformovali až do chvíle, kdy už bylo komuniké zveřejněno. Přestože navrhovaná smlouva by Spojeným státům ukládala nové právní závazky včetně potenciální povinnosti jít do války s Ruskem, pokud by Moskva znovu napadla Ukrajinu,“ popsal magazín s odvoláním na bývalého činitele USA to, co pro Washington představovalo problém.

Moskva se zároveň podle zjištění FA pokoušela pozměnit formulaci po vzoru RB OSN. Pro legitimní zásah na podporu Ukrajiny by byl třeba souhlas všech „garantů“ – tedy i Ruska, které bylo ovšem nejpravděpodobnějším agresorem. S tím Kyjev z logických důvodů souhlasit nechtěl.

Důvodů pro krach jednání ale bylo podle FA víc. „Veřejné mínění na Ukrajině se po odhalení ruských zvěrstev v Irpini a Buče výrazně změnilo. A po neúspěchu ruského pokusu obklíčit Kyjev získal prezident Volodymyr Zelenskyj větší jistotu, že by s dostatečnou západní podporou mohla Ukrajina zvítězit vojensky,“ podotýká magazín s tím, že je těžké dnes rozřešit otázku, zda bylo tehdy Rusko skutečně ochotné k nějakým větším kompromisům (jak tvrdí Moskva), nebo se jen snažilo získat čas pro další agresi ve chvíli, kdy se bleskové dobytí celé Ukrajiny ukázalo jako nereálné.