Vícekrát jsem se někde vyznal z toho, že čím déle moji každodenní mobilitu obstarávají elektromobily, tím více mi chybí nějaký veterán. Ovšem ne takový, co jede skoro sám (jako byla moje bývalá W124), ale takový, který musíte řídit a musíte to trochu umět.
Láká mě i úplně staré a klidně zcela pomalé rámové auto, třeba lehce poválečný Mercedes-Benz 170D, neboť nafta bez biosložek může v nádrži být deset let a auto pak bez problémů nastartujete, což žádný benzin neumí. Ještě víc bych však chtěl vzduchem chlazené Porsche 911, což je sen, který se mi pravidelně vrací, ale hned si ho zakazuji. Mužské psychice nedělá dobře, když touží po něčem, co nemůže mít – platí o ženách, ale i o autech.
Když už mám tu slabou chvilku a podléhám nereálnému snění, tak z celé tá řady tompodelek řady 911 se mi vždy nejvíce líbila Carrera 3.2, tedy poslední provedení takzvaného G-modelu z let 1984 až 1989. Už má velmi pěkných 170 kW a na rovinkách jej nešikanují běžná auta (nevýhodou řady 911 totiž je, že pozávodit si s ní potřebuje každý služební oktávka), poprvé má přesné řazení (je-li to varianta s převodovkou Getraq z poseldních tří ročníků), ale jinak je to ještě veterán na torzkách bez posilovače řízení či ABS. Auto, které je jako lyže. Dělá co může, ale umět musíte hlavně vy.
Ojeté Porsche 911 (964): Nejdivnější stroj
Pak jsem se však svezl s následující řadou 964 z let 1989 až 1994, konkrétně se základním provedením Carrera 2. Což je sice základ, ale vlastně nejlepší volba. Je to totiž jediná varianta, která má jednoduché brzdy (sice už s ABS), ale ještě s normálním podtlakovým posilovačem. Verze Carrera 4, Carrera RS a obě dvě Turba mají elektrohydraulický systém s tlakovým zásobníkem, který byly na přelomu 80. a 90. let napadeny mnohé sportovní vozy a ostré verze aut cestovních. Alfa Romeo 75 America, Ford Sierra Cosworth, Peugeoty 405 Mi16 a T16. Všichni veteránisti se mu snaží vyhnout.
Řada 964 byla první poté, co se Porsche poznalo, že zákazníci od rychlého brouka neutekli k moderním konstrukcím 944 a 928 s vodou chlazenými motory v přídi a uspořádáním transaxle, ale že si žádají jeho pokračování. V nedobré finanční situaci udělali, co mohli: Tedy vybavili svoji 911 ABS a airbagy, zkonstruovali nový podvozek s vinutými pružinami a především motor, který vypadal stejně jako předchůdce, ale byl vlastně zcela nový. S lehkou klikovou hřídelí, válci z hliníkové slitiny a dvojicí svíček na každý válec. Motor, kterému zůstal původní projev dvouventilového vzducháče s masivním středním pásmem, ale technologicky byl velmi moderní a jehož 250 koní (184 kW) stačilo vozu na maximálku 260 km/h.
Porsche Typ 964 (1989-1994): (R)evoluční devětsetjedenáctka slaví třicítku
Myslel jsem si, že toto auto už budu vnímat jako “ne dost pravou” 911. Ale opak je pravdou. Řada 964 je fascinující kombinací veteránského charisma a zcela moderních jízdních vlastností. Má úplně dva světy ovládání. Čím víc na ní tlačíte, tím víc sedí. Je to auto, ke kterému řidičsky dospějete, až když už něco zařijete a něco malinko umíte. Finačně pak obvykle nikdy, prorože pokud si zvládáte každý rok odložit na chlapské radosti třeba 200 000 Kč, tak se vám sen přesto stále vzdaluje – to auto každý rok zdraží o víc.
Pojďme si spolu teď půl hodiny snít.
Zdroj: Autorský článek