Zvětšit
foto: použito se svolením Ireny Pohl Houkalové
Zeptejte se kteréhokoliv špičkového umělce (hlavně muzikanta) na jeho začátky a je skoro jisté, že dostanete následující odpověď: ZUŠ, základní umělecká škola. Dříve též liduška neboli lidová škola umění. Právě české zušky a jejich místo ve vzdělávacím systému jsou světovým unikátem, říká Irena Pohl Houkalová, ředitelka Nadačního fondu Magdaleny Kožené. Ten se podpoře zušek věnuje už deset let, pořádá i velkolepý festival s názvem ZUŠ Open.
Jste vystudovaná operní pěvkyně, takže skoro zbytečná otázka: taky jste začínala v zušce?
No jasně! Tehdy ještě v lidušce, v Praze na Břevnově. Jmenovala se Majakovského, dneska je to ZUŠ Jana Hanuše. Přišla jsem tam strašně brzo, už jako čtyřletá.
Reportér: Příběhy, které inspirují
Jak to?
Můj tatínek se kamarádil s dirigentem Zdeňkem Košlerem, který bydlel ve vedlejší ulici. Mí rodiče nejsou hudebně založení, ale Zdeněk jim tehdy řekl: „Ta holka je šikovná, musí zpívat!“ Takže jsem šla do lidušky a oni mě vzali. Naopak na tanec mě nevzali, že prý jsem moc tlustá!“ (smích) V každém případě tahle liduška, respektive zuška, vyprodukovala spoustu mých pozdějších kolegů, já sama jsem tam pak několik let učila a vzdělávaly se tam i všechny tři mé děti.
Pojďme tedy k systému zušek. Vy o něm v rozhovorech často říkáte, že je světově unikátní. V čem konkrétně?
Zaprvé, je velmi rozsáhlý. V Česku je asi 520 základních uměleckých škol, v nichž učí na třináct tisíc pedagogů a studuje víc než čtvrt milionu dětí. To jsou přece ohromná čísla! Zadruhé, a to je možná ještě důležitější, jsou zušky ukotvené ve vzdělávacím systému. Spadají pod ministerstvo školství, a tím pádem jsou velmi dostupné, nízkoprahové, co se úplaty týče. Zatřetí, všichni pedagogové musejí mít aprobaci…
… takže se nemůže stát, že narazíte na někoho, kdo ve svém oboru není kvalifikovaný?
Přesně tak. Další věc je, že české zušky poskytují vzdělání hned ve čtyřech, respektive dnes už v pěti oborech: hudebním, výtvarném, tanečním a dramatickém a k tomu nově i v oboru multimédií. Troufnu si říct, že to jinde na světě nemáte, sama jsem studovala v Německu, kde samozřejmě taky mají hudební nebo výtvarné školy, ale nikde se neučí všechno a školy ani netvoří ucelený systém, každá si jede podle svého. Navíc jsou drahé. Takže toto všechno je jedna stránka věci. Ale pak je tu ještě další, neméně zásadní.
Jaká?