Legendární trenér Luděk Bukač se dostal na mapu Prahy. Ve Vysočanech, kousek od křižovatky Harfa a nádraží Praha – Libeň roste nový rezidenční areál. Jedna z ulic nese název Bukačova po slavném hokejistovi a jediném kouči, který dovedl k titulu mistrů světa tým Československa i Česka. „Táta si na ceremonie nepotrpěl, ale určitě by měl radost,“ řekl syn Luděk Bukač mladší, který odhalil ceduli s místostarostou Prahy 9 Adamem Vážanským.
Od jednoho triumfu uplynulo loni 40 let, od druhého letos třicet. Pár stovek metrů od nové ulice stojí taky O2 Arena, kde vybojovali čeští hokejisté předloni světové zlato. Ve stejných místech stával jeden ze závodů ČKD, patronátního podniku Sparty, v níž Luděk Bukač hrál a později trénoval. „Byl tedy jeho zaměstnancem, Sparta měla ČKD i v názvu,“ připomněl místostarosta Adam Vážanský.
Souvislosti, proč má Bukač svou ulici právě tady, jsou zřejmé. I když pocházel z Ústí nad Labem a v Praze bydlel v jiné části města. „Táta byl těžký Podolák. Po německé okupaci se přestěhovali z Ústí do Podolí. Nikdy nedbal na vyznamenání, i když nějaká dostal. Asi by ho překvapilo, že má svou ulici. Ale určitě by ho to potěšilo. Díky svým úspěchům si už za komunistů mohl říct o cokoli, ale nikdy to neudělal. Neuvěřitelný člověk, z nějž jsem si hodně vzal. Fyzicky na tom byl tak, že kdyby nedostal zápal plic, možná by tady ještě byl,“ vzpomínal Bukač mladší na otce, který odešel v dubnu 2019 ve věku 83 let.
Když vešel do šatny, změnila se atmosféra
„Luďka Bukače jsem vždycky obdivoval. Jeho píli a chuť se pořád vzdělávat. Byl na stážích v zahraničí, respektoval jsem ho jako absolutního profíka. Ze všech trenérů mi dal asi nejvíc, od mých devatenácti let, kdy jsem z Mladé Boleslavi přišel do Sparty. Když vstoupil do šatny, úplně se změnila atmosféra, všichni ztichli. Čekalo se, co pan Bukač řekne, a šlo se na led. Se Standou Neveselým vytvořili úžasnou dvojici u nároďáku, s Pavlem Wohlem zase ve Spartě,“ zavzpomínal bývalý reprezentační útočník Jiří Hrdina, který do pražského klubu přišel v roce 1977. Osm let poté pod Luďkem Bukačem získal na MS v Praze titul mistra světa.
Kouč měl přirozenou autoritu, byl vzdělaný a noblesní. „Jeden z mých velkých zážitků se vztahuje k první nominaci do reprezentace v prosinci 1981 na Cenu Izvestijí,“ vyprávěl Hrdina. „Tehdy ještě dohrávala starší generace, jako Jarda Pouzar. Měl jsem s Bukačem krátký pohovor, pamatuju si ho dodneška. Povídal: ‚Vzali jsme si tě jako mladého, čekáme od tebe tohle a tohle. Na to tenkrát nebyl nikdo zvyklý. I pro tenhle přístup jsem ho měl rád. Jako trenér byl napřed, hodně věcí vstřebával a taky vymýšlel. Všechno, co nároďák v té době, i na mistrovství 1985 aplikoval, byly jeho nápady. Ohromný člověk, který měl auru vítěze,“ dodal Hrdina.
Zpětně vím, že z 99 procent měl pravdu
Syn slavného kouče vedle trenérství studoval filozofii. Členové rodiny z matčiny strany jsou právníci. „Nevím, co by mi šlo líp, ale určitě jsem neměl na některé věci vlohy jako otec. Jsem však rád, že jsem profesní život strávil s hokejem,“ přiznal Bukač mladší. Trénoval v Německu, Itálii, dělal sportovního manažera v Mladé Boleslavi a Slavii. Léta se úspěšně stará o rozvoj hráčů z celé Evropy, ačkoli hokejem se už živit nemusí.
„Na mistrovství světa ve Vídni 1996, kde vyhráli, jsem strávil s otcem víceméně celý šampionát. Bydleli jsme spolu na pokoji. Viděl jsem, jak se mužstvo tvoří a jakou má sílu. Byla to pak obrovská euforie,“ vybavil si dnes 58letý Bukač junior. „Diskuse s otcem jak o hokeji, tak o životě byly nezapomenutelné. Zpětně vím, že z 99 procent měl pravdu. O něco jsme se i pohádali. Ale jeho názor byl pro mě důležitý a stejně tak pro něj i ten můj,“ dodal. Velkého trenéra teď bude připomínat nová ulice.
Co dnes dělají mistři světa z Vídně 1996: instalatér, vrchní šerif, doutníky i StarDance