Ve Spojených státech stojí galon benzínu 4,52 dolaru, tedy o 52 procent více než před válkou, napsal list The Economist. Částka odpovídá přibližně 24,8 korunám za litr. Podle citovaného amerického činitele přišlo o práci v USA přes milion lidí.
Tvrdě válka dopadla i na ropné monarchie, zejména na těžbu ropy a plynu, jejichž vývoz tvoří čtvrtinu příjmů těchto zemí. Export ropy Saúdské Arábie klesl od začátku války o třetinu, u Spojených arabských emirátů o polovinu. Bahrajn, Kuvajt a Katar prakticky nic nevyvážejí. Důvodem je zablokovaný Hormuzský průliv, jímž před únorovým útokem USA a Izraele na Írán proudila pětina obchodované ropy a plynu.
Škody mohou být dlouhodobé. „Jestliže budou obchod a lodní doprava omezené dalších více než pár týdnů, předpokládáme přetrvávající narušení dodávek. Trh se může normalizovat až v roce 2027,“ varoval ředitel ropné firmy Saudi Aramco Amin Nasir.
Světová ekonomika přitom není tak závislá na ropě jako v sedmdesátých letech. Podíl ropy a plynu na energetickém mixu klesá kvůli obnovitelným zdrojům – na globálních energetických potřebách se podílí necelými třiceti procenty, jak uvedla Mezinárodní agentura pro energetiku.
Svět ale spotřebovává dvakrát více paliva než na začátku sedmdesátých let. Zemní plyn hraje stále důležitější roli, protože se používá nejen k topení, ale i k výrobě elektřiny a v průmyslu.
„Svět po ropě zůstává v daleké budoucnosti,“ řekl listu The New York Times David Sandalow z Centra pro globální energetickou politiku Kolumbijské univerzity, který dříve působil v Clintonově a Obamově administrativě.
Ropa a plyn jsou proto stále nástroji geopolitiky, na což sázejí nejen USA, ale i Írán. „Stará hra se hraje ve větším rozsahu, než si lidé mysleli,“ řekl Elliott Abrams, který byl za první vlády amerického prezidenta Donalda Trumpa zvláštním zástupcem pro Írán a Venezuelu.
Hlad po plynu
Z Kataru vyplula od začátku války první loď se zkapalněným plynem mířící do Pákistánu. Plula severní cestou přes íránské výsostné vody, jak požaduje Teherán. Není jasné, zda musela zaplatit výpalné Íránským islámským revolučním gardám. Proplout mohla zřejmě proto, že Pákistán – který zprostředkovává jednání mezi USA a Íránem – se potýká s nedostatkem plynu pro domácnosti.
„Pákistán jednal s Íránem, aby průlivem mohlo proplout omezené množství lodí přepravujících zkapalněný zemní plyn, protože Islámábád naléhavě potřebuje řešit jeho nedostatek,“ uvedl zdroj obeznámený s cestou, který odmítl komentovat případné výpalné.
Íránská agentura FARS, napojená na revoluční gardy, pak uvedla, že proplout směl i jeden tanker s katarským plynem. V podobné situaci jako Pákistán je i Indie.
Tlak kvůli turistice
Na ropné monarchie dopadá válka a neuzavřené příměří nejen kvůli zablokovanému Hormuzskému průlivu. Z turistiky získávaly země v oblasti přibližně 11 procent HDP, v případě Spojených arabských emirátů i více.
Dopad má konflikt i na leteckou dopravu, v níž hrají státy z oblasti celosvětově významnou roli. Emirates přepravily v březnu a dubnu jen 4,7 milionu cestujících – polovinu obvyklého počtu. Výsledek je lepší, než se po útocích na civilní letiště očekávalo.
Lety do Dauhá, Dubaje a Rijádu jsou sice téměř plně obsazené, hotely jsou ale prázdné. Podle ratingové agentury Moody’s jsou hotely v Dubaji zaplněné z deseti procent, zatímco v únoru byla obsazenost osmdesátiprocentní. V Bahrajnu hosté utratili platbami kreditními kartami v březnu o 64 procent méně než v únoru.
Problémy ropné monarchie zatím zvládají. Katařané uvedli, že jsou schopni stávající situaci vydržet ještě několik měsíců, přestože de facto nevyvážejí žádný zkapalněný zemní plyn ani hélium.
Banky v Emirátech jsou dobře kapitalizované, doložily splátky úvěrů a tisícům podniků odpustily poplatky díky balíčku pomoci ve výši šesti miliard dirhamů, tedy zhruba 34 miliard korun. Bahrajn se s Emiráty domluvil na případné podpoře, pokud by potřeboval další finanční pomoc.
Podle The Economist bude pro tyto země klíčový konec léta, protože přes ně turisté tehdy nepřijíždějí a místní míří do chladnějších zemí. Pokud by se do té doby nepodařilo uzavřít mírovou dohodu, kumulované výpadky příjmů z turistiky i exportu fosilních paliv by mohly mít vážnější následky.
