Spekuluje se, že byste mohl být ministrem obrany. Umíte si to představit?
Rozhodně ne. A mrzí mě, že debata jde tímto spekulativním směrem. Nemám vůbec ambici být v politice.
Jednou jsem se zkusil do politiky dostat, velmi neúspěšně, jako kandidát na primátora. Politikům jejich každodenní práci vůbec nezávidím. Svou roli vidím v té odborné části a ve výkonu, ne v zastávání politických funkcí. Takže to můžu v současné době vyloučit.
A to, že by měl současný ministr Zůna skončit a vy už čekáte za dveřmi…
To jsou všechno jen pusté spekulace a nejsou založené na pravdě.
Premiér Andrej Babiš vás označil za člověka, který rozumí obranným výdajům i NATO. Jaké zadání jste od něj dostal?
Maximalizovat výkon České republiky v obou kategoriích obranných výdajů směrem k naplňování závazků vůči Severoatlantické alianci. (Loni v červnu se členské země NATO zavázaly navyšovat výdaje na obranu tak, aby nejpozději v roce 2035 dosáhly 5 % HDP, z toho 3,5 % na přímé obranné výdaje a 1,5 % na související náklady – pozn. red.)
Stanovili jste si nějakou nepřekročitelnou podmínku spolupráce?
Když jsme se poprvé sešli, chtěl jsem si hlavně ujasnit, zda má vláda skutečnou vůli s touto neutěšenou situací něco dělat. Premiér řekl, že ano. Česko je dnes v plnění aliančních závazků asi úplně nejhorší. Skoro nikdo za námi není. Já tuto záležitost často komentuji, tak je třeba přestat komentovat a začít pracovat. Proto jsem se rozhodl to vzít. Mým úkolem bude s tou situací pohnout.
Zásadní podmínku mám jen jednu. Nedělal bych tuto práci, kdyby nebyla šance, že Česko dosáhne a udrží dvě procenta HDP na obranu, s nějakou vizí budoucího růstu, která je až do roku 2035. A tuhle věc jsme si dohodli a za ní půjdeme.
Obranné výdaje ve výši dvou procent HDP jsou starým závazkem z roku 2014 z Walesu. Věříte, že je tato vláda skutečně splní?
Jsem přesvědčený, že tato vláda poprvé historicky závazek z Walesu překoná a že ho také udrží. Ale jsem velice opatrný na to, abych vám řekl datum.
Nebojíte se, že budete vnímán spíš jako zmocněnec pro hledání účetních kliček než pro budování skutečných obranných schopností?
Nebojím. Tři a půl roku, které ještě čekají tuto vládu, je příliš dlouhá doba na to, abychom pokračovali v sestupu dolů. NATO navíc udělalo velikou změnu – rozdělilo výdaje na zmíněné dvě kategorie. A my tu změnu musíme reflektovat.
Navíc není důležité jen to, jestli splníme finanční parametr, který se dá měřit, ale i to, jestli za tím bude co nejlepší schopnost. Platí to pro přímé výdaje i pro výdaje na odolnost a bezpečnost, které mají dosáhnout až 1,5 procenta HDP.
Proto má smysl zřídit funkci, která bude rozkročená přes všechny resorty, ústřední orgány státu i samosprávu. Aby řešila obě ty kategorie a opřela je o alianční i národní obranné plány.
K naplnění letošního závazku zbývá zhruba půl roku. Jakými konkrétními kroky ho chcete dosáhnout a pojedete s tímto plánem i na červencový summit NATO v Ankaře?
Takhle daleko nejsme. Můj mandát schválila vláda v pondělí. Letošní rok bude velice složitý, protože už část utekla. Stát je kolos, otočit ten tanker trvá.
Každý den se dozvídám nové informace, nové projekty, které jsou plně, nebo částečně uznatelné jako obranný výdaj. Musím udělat systém, včetně reportingu a odhadu růstu či poklesu HDP.
Uznávající autoritou je Aliance. Proto je teď důležitá i důvěryhodná prezentace České republiky vůči spojencům. Je třeba jim vysvětlit, proč tam jsme a jakým způsobem se z té situace dostaneme. A proto budu asi součástí delegace na summitu.
Jaké argumenty hodláte spojencům přednést?
První věc je přiznat, že se to předtím nedělalo úplně dobře. Za druhé budeme muset spojence přesvědčit, že rok 2026 je rokem, kdy se to zvrátí. Já pro to budu dělat maximum. Třeba se podaří dosáhnout i dílčího cíle a překonat dvě procenta, ale to teprve uvidíme.
Zároveň bych chtěl spojence přesvědčit, že tato vláda i ty další, které tu budou do roku 2035, dodrží závazek ze summitu v Haagu o růstu obranných výdajů. Mojí ambicí je, aby tam růst byl a aby končil cílem, který byl mezi spojenci nastaven.
Byl bych hrozně nerad, aby Česko byla zástupnou nebo skutečnou roznětkou velké transatlantické hádky o zdroje. Největší oslava rozpadu Aliance by totiž nebyla ve Washingtonu, ale v Moskvě nebo Pekingu.
Čeká nás na summitu velká kritika?
Zatím tomu všechno nasvědčuje. Závazek už byl přijat, teď jde o jeho důvěryhodné plnění. Proto tolik zdůrazňuji důvěru v čísla.
Kdo by měl vést českou delegaci? Prezident, nebo premiér?
Ten, kdo za to odpovídá a kdo to řeší, tedy vláda a její předseda. Zažil jsem i summit, kde byli premiér a prezident spolu. Konkrétně premiér Babiš a prezident Zeman. Takže si dovedu představit dohodu ústavních činitelů. Necítím se ale povolán k tomu, abych to komentoval. Je to jejich věc.
Co by bylo tím nejlepším řešením?
Ať tam jede pan premiér, protože on rozhodne o obranných výdajích, které jsou tématem toho summitu.
Věříte, že cílem vlády je naplnit závazek NATO a vybudovat reálné schopnosti, nikoli jen uhrát dvě procenta na papíře?
Tady panuje mylná představa, že jsme to my, kdo uznává obranné výdaje. Že je to třeba vládní zmocněnec, kdo je resortům uzná. Ale je to skutečně jen a pouze NATO. Navíc cílíme na číslo, jehož hodnotu neznáme. Nevíme, jaké bude letos HDP.
Máme predikce.
Ale většinou jsme se s nimi netrefovali. Proto je dobré se na to podívat znovu. Minulá vláda bohužel přes všechnu snahu a politické proklamace dvou procent na obranu nedosáhla. Dostali jsme to od Aliance černé na bílém.
Věřím ale, že toho dosáhne tato vláda. Neřeknu vám, kdy to bude, protože chci, aby ta čísla byla důvěryhodná.
Kdybych tvrdil, že to bude letos, a nebylo, poklesla by moje kredibilita i kredibilita mnou reportovaných čísel. Pevně ale věřím, že to zvládneme a budeme mít udržitelně dvě procenta na obranu, možná i něco navíc.
Vláda z původně navrhovaného rozpočtu ministerstva obrany na letošní rok škrtla 21 miliard. Neprohloubila tím sama problém, který teď máte řešit?
Tato vláda převzala způsob práce minulé vlády i rozpočet, který byl natolik nevyužitelný, že skončil rozpočtovým provizoriem. Bohužel ani Fialova vláda v uznávání výdajů plně nevnímala dvě kategorie, které dnes Alianci umožňují očišťovat přímé obranné výdaje o položky, které s obranou pouze souvisí.
Je ale dobře, že už to začíná fungovat a současný kabinet si uvědomuje, že třeba u dopravních staveb se počítají jen dodatečné náklady skutečně spojené s obranou.
Jenže kdyby těch 21 miliard v rozpočtu zůstalo, tak bychom podle aktuálních predikcí ta dvě procenta splnili a tuhle debatu možná vůbec nevedli.
Možná ne, ale o tom spolu jednají premiér, vicepremiér a ministryně financí. Jednají o tom, jakým způsobem to řešit. Já jsem pouze zmocněnec vlády, nejsem její člen. Zmocněnec má koordinovat, připravovat a řešit agendu na pracovní úrovni. Politickou odpovědnost nese vláda, ta musí rozhodnout. Moje úloha je jí v tom maximálně pomáhat.
Součástí té práce je také pochopit, jak stejnou situaci řeší ostatní spojenci. Abychom nevymýšleli cesty, které nejsou prozkoumané a třeba ani nebudou fungovat.
Takže vaším úkolem je přesvědčit NATO, že i některé položky mimo rozpočet ministerstva obrany patří do obranných výdajů?
Takhle to není. Prvním úkolem je přesvědčit spojence o kredibilitě našich čísel. Nejdřív si musíme nalít čistého vína, jak na tom jsme. To se týká let 2024 a 2025, u roku 2026 tam zatím bude otazník.
S minulostí už nehneme, ta je daná a může spíš klesat než stoupat. Letos je ještě nějaký prostor ke zlepšení, ale jak velký, to teď nejsem schopen říct. V příštích letech ho máme daleko víc.
Podle prohlášení členů vlády by se neměl zvyšovat rozpočet ministerstva obrany ani schodek státního rozpočtu. Znamená to, že vaším hlavním úkolem bude najít ve výdajích jiných resortů položky, které se dají vykázat jako související s obranou?
Pokud existuje státní výdaj, který naplňuje obranný účel, je třeba ho vykázat. Už jsem našel některé věci, které jsou zcela v souladu s metodikou vykazování Aliance, a přesto se dlouhodobě nevykazují. Ale já si je nechám pro pana premiéra a ohlásíme je společně, až budou mít jasnou finanční charakteristiku.
A ano, i oprava vykazování je součástí mojí práce a přinese nějaké výsledky. Zároveň je nutné, aby skončila doba, kdy každý pozitivní výsledek při vykazování jiných položek než z rozpočtu ministerstva obrany byl ministerstvem bojkotován.
Není to jen účetní práce, ale snaha smysluplně využít prostředky státu pro obranu, která nikdy nebyla věcí jen resortu obrany, ale celé vlády. Takže se na to podíváme z nadhledu a budeme se snažit naplňovat obranné účely pomocí různých kapitol.
Bude to počítání mostků na D11 a přetírání nemocnic i letišť „na zeleno“?
Ve hře je všechno, ale zároveň se to musí opírat o obranné a alianční plány. Z Aliance na nás dopadá tolik úkolů, že kdybychom je měli všechny finančně pokrýt, rozhodně nám nebude stačit současná ani budoucí úroveň obranných výdajů. Dlouhou dobu se tady dělalo málo pro to, aby se investice do armády skutečně efektivně přetavily do schopností.
Stejně tak výdaje na odolnost, tedy ty nepřímé výdaje nové kategorie, by se měly opírat o plán pro krize nevojenského charakteru a být součástí systému.
Nehrozí, že tím jen zpřesníte čísla, ale reálnou obranyschopnost to nezvýší?
Obranyschopnost to skutečně nezvýší, ale součástí důvěry je vykazovat čísla, kterým lze věřit.
Největší problém předchozích období byl v pomalém růstu obranných výdajů od jednoho ke dvěma procentům. Každá vláda předávala tento úkol té další s mírným progresem.
Druhý problém byl, že se v závěru fungování minulé vlády začaly míchat dohromady výdaje jiných ministerstev, třeba na dopravní infrastrukturu, s výdaji ministerstva obrany do jednoho balíku.
Aliance proto řekla dost. Nově se bude jasně rozlišovat mezi dvěma kategoriemi výdajů. A právě v tom má funkce zmocněnce smysl: nemá se dívat jen na ministerstvo obrany, ale i na další resorty, jejichž výdaje mohou sloužit obraně.
Podle závěrů z Haagu máme směřovat k pěti procentům. Nezůstaneme na chvostu, pokud budeme řešit jen dvě procenta?
Když vidím, že neplníme ani dvanáct let starý závazek z Walesu, nedávám si za cíl automaticky překonat všechny parametry nového závazku. Nejdřív se musíte naučit chodit, pak žvýkat žvýkačku. A teprve potom chodit a žvýkat žvýkačku zároveň. Pro mě Česko pořád neplní ani ten závazek z roku 2014.
Ten je ale jednoduše splnitelný tím, že se obraně dá více peněz…
Ano, ale to se doposud žádné vládě nepovedlo a já bych docela rád byl u toho, až se to povede. A k tomu budu směřovat celé svoje úsilí.
Jakub Landovský
Advokát, politolog a vysokoškolský pedagog, bývalý člen ČSSD
Od května 2026 nový vládní zmocněnec pro plnění aliančních závazků vůči NATO
V letech 2024 až 2025 výkonný ředitel Aspen Institute Central Europe
Mezi roky 2019 až 2024 byl velvyslancem ČR při NATO a před tím čtyři roky náměstkem ministra obrany.