Přestože samotnou vlnu nikdo přímo nepozoroval, lidé v oblasti hlásili chaotické podmínky. Kajakářům kempujícím na ostrově Harbor Island poblíž ústí fjordu voda odnesla vybavení. Cestující na malé výletní lodi v sousedním fjordu Endicott Arm pak popisovali extrémně silné proudy.
Když vědci z NASA porovnali snímky ze satelitu Landsat pořízené před a po události, zjistili, že krajina se výrazně změnila. Na fotografiích byla patrná rozsáhlá oblast sesuvu, ale také mnoho částí pobřeží a ostrovů, které se ze zelené zbarvily dohněda poté, co přišly o veškerou vegetaci.
Mezinárodní tým vědců v nové studii publikované v časopise Science zkombinoval satelitní data, seismické záznamy i numerické modelování, aby přesně zjistil, co se ve fjordu odehrálo.
Z dat vyplývá, že došlo k rozsáhlému sesuvu půdy a energie následné tsunami se místo rozptýlení uvěznila uvnitř fjordu se strmými svahy.
Foto: NASA Earth Observatory / Michala Garrison
Satelitní snímek Landsat 9, pořízený 19. srpna 2025, ukazuje místo sesuvu (Slide area) a kde megatsunami dosáhla nejvyššího bodu (Max. Runup).
Vznikla tak takzvaná stojatá vlna, označovaná jako seiche, která se po několik hodin přelévala fjordem tam a zpět.
Megatsunami vyšší než Eiffelova věž
Aby vědci zjistili, jak vysoké vlny byly, využili data z nového satelitu SWOT (Surface Water Ocean Topography). Ten pomocí dvojice radarových antén velmi přesně měří výšku vodní hladiny s přesností přibližně na jeden metr.
Analýza ukázala, že tato megatsunami dosáhla maximální výšky 481 metrů, což z ní činí druhou největší zaznamenanou megatsunami v historii. Pro srovnání je to o více než 150 metrů nad vrcholem Eiffelovy věže. Vyšší vlna byla zaznamenána pouze v aljašském zálivu Lituya Bay v roce 1958, kdy dosáhla výšky 524 metrů.
Překvapivé bylo, že měření ze satelitu SWOT ukázala ještě silnější a vyšší vlny, než předpovídaly i nejpokročilejší počítačové simulace.
Foto: University College London / Steve Hicks
Srovnání dosud nejvyšších zaznamenaných megatsunami se světoznámými věžemi a výškovými budovami
„Simulace těchto vln jsou extrémně náročné. I modely s velmi vysokým rozlišením mají problém zachytit, jak se energie ve složité geometrii fjordu odráží, zachycuje a zesiluje,“ uvedl jeden z autorů studie Thomas Monahan z Oxfordské univerzity.
Jen zázrakem bez obětí
Otázkou zůstává, co stálo za tak masivním sesuvem. Vědci vyloučili intenzivní srážky, protože počasí bylo v předchozích dnech relativně klidné.
Podle nich událost spustil rychlý ústup ledovce, který destabilizoval svah a zároveň vytvořil nový prostor vodní hladiny, do něhož se masa horniny zřítila.
Vědci upozorňují, že s pokračujícím ústupem ledovců může podobných událostí přibývat. Pochopení chování stojatých vln a megatsunami tak bude stále důležitější pro vyhodnocování budoucích rizik.
„Klimatické změny probíhají obzvlášť rychle v arktických oblastech, což urychluje procesy vedoucí k podobným událostem. O to důležitější je vyvíjet způsoby, jak je monitorovat,“ dodal Monahan.
Jen zázrakem si druhá největší megatsunami historie nevyžádala žádné oběti ani zranění. Oblast totiž patří mezi oblíbené destinace výletních lodí. Vlna však udeřila v brzkých ranních hodinách, kdy se v bezprostředním okolí nenacházelo větší množství lidí.
Rostoucí popularita aljašských plaveb ale podle vědců znamená, že riziko podobných katastrof bude v budoucnu narůstat. Příští megatsunami už nemusí skončit jen odneseným vybavením několika kajakářů.
