Trump dostal, co chtěl. Evropa schválila obchodní dohodu pod tlakem cel

Samotné místo uzavření dohody – luxusní skotský resort patřící Trumpovi – už samo o sobě ukazuje, jak se transatlantické vztahy proměnily. Podle paktu z července 2025 se EU zavázala snížit cla na vybrané americké průmyslové produkty, zatímco Washington slíbil zmírnit tlak na evropský export.

Brusel však následně ratifikaci zpomaloval – nejprve po Trumpových výrocích o možném převzetí Grónska a později po rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu, které zasáhlo část jeho celní politiky.

Evropský komisař pro obchod Maroš Šefčovič po skončení jednání uvedl, že „EU znovu ukázala, že je spolehlivým obchodním partnerem, který dodržuje své závazky“. Otázkou ale zůstává, zda šlo o princip, nebo spíš o pragmatický ústupek pod ekonomickým tlakem.

Trump totiž v posledních týdnech otevřeně hrozil zavedením 25 – ti procentních cel na evropské automobily a to od 4. července. Pro evropskou ekonomiku, která už nyní čelí vysokým cenám energií a zpomalujícímu růstu, by to představovalo výrazný zásah.

Kompromisní text obsahuje několik mechanismů, které mají EU chránit před případnými jednostrannými kroky Washingtonu. Evropská komise může na žádost Parlamentu nebo členského státu dohodu pozastavit, pokud USA do konce roku 2026 nesníží cla na evropskou ocel a hliník.

Součástí dohody je také takzvaná klauzule o automatickém vypršení platnosti – dohoda přestane platit v prosinci 2029, tedy krátce po skončení Trumpova mandátu. Dokument zároveň umožňuje zahájit ochranné řízení, pokud by dovoz z USA představoval vážnou hrozbu pro evropský průmysl.

V textu ale nakonec chybí ustanovení, které požadoval Evropský parlament: automatické pozastavení dohody v případě, že by Spojené státy znovu ohrozily územní integritu některého členského státu EU. Členské země tuto podmínku odmítly s tím, že do obchodní dohody nepatří geopolitické otázky.

Další klíčový moment přijde během červnového plenárního zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku. A schválení rozhodně není úplnou formalitou.

Část liberálních i levicových poslanců dohodu stále kritizuje a upozorňuje, že příliš spoléhá na dobrou vůli Washingtonu. Kontroverze vyvolává především skutečnost, že právě Evropská komise bude rozhodovat o tom, zda Spojené státy podmínky dohody porušily – a zda případně aktivuje ochranné mechanismy.

Bernd Lange, předseda parlamentního výboru pro mezinárodní obchod, po jednání připustil, že kompromis nebyl ideální. Zároveň ale argumentoval, že Evropa potřebuje alespoň určitou míru stability pro firmy obchodující s USA.

Největší parlamentní frakce Evropské lidové strany podporuje rychlé schválení dohody. Podle jejích zástupců je prioritou zabránit obchodní válce s největším evropským obchodním partnerem.

Celá dohoda ukazuje hlubší problém evropské politiky. Unie dlouhodobě stavěla svou ekonomickou sílu na multilaterálním systému pravidel a předvídatelnosti. Jenže Donald Trump obchod chápe především jako nástroj tlaku a vyjednávání.

Turnberryská dohoda proto nepůsobí jako triumf evropské diplomacie. Spíš jako pokus minimalizovat škody a vyhnout se otevřené obchodní konfrontaci.

Otázkou zůstává, jak dlouho taková rovnováha vydrží. Protože pokud poslední roky něco ukázaly, pak to, že Trumpova obchodní politika se může změnit velmi rychle. A Evropa znovu zjistí, že stabilita byla jen dočasná.

Zdroj info: Politico

Autor: Petr Poreba

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT