Bezbarvá smrt
Když se ozvala rána, nebyla to exploze, jakou známe z filmů. Sinila vychrlila jen oblak páry a horké bahno. Na vulkanologické škále šlo o nejslabší stupeň VEI-1. Jenže zatímco lidé sledovali kouř na obloze, u jejich nohou se začalo dít něco mnohem děsivějšího. Z puklin kolem nového kráteru Sigluduk začal vytékat téměř stoprocentní oxid uhličitý. Neviditelný, ledově klidný a stoprocentně smrtící.
Když se vesničané v panice rozhodli Kepucukan opustit, instinktivně zvolili hlavní cestu směrem k Baturu. Byla to fatální chyba. Cesta totiž klesala do mírného údolí. Právě tam se plyn „vylil“ z kráteru nejdříve. Celkem 142 lidí zemřelo v řadě za sebou na této silnici. Ti vzadu viděli ty vpředu padat, ale v šeru si mysleli, že klopýtají. Běželi jim pomoci a vteřinu nato padli také.