Šestidílná biografická minisérie Monyová, která právě vstoupila na obrazovky platformy Oneplay, měla být citlivou poctou tragicky zesnulé královně české ženské literatury a mementem varujícím před domácím násilím. Místo poklidného připomenutí památky oblíbené brněnské autorky se však kolem projektu okamžitě rozhořela ostrá bitva.

Dlouholetý kamarád spisovatelky, novinář a spisovatel Richard Sacher, totiž veřejně obvinil rodinu Simony Monyové i samotné televizní tvůrce z nevděku a parazitování na její tragické smrti. Podle jeho slov mu v podstatě ukradli téma a jeho samotného záměrně odsunuli na vedlejší kolej.

Přátelství vystřídala hořkost a ignorace

Ostrý konflikt odstartovala slavnostní předpremiéra v pražském kině Lucerna. Na červeném koberci se tehdy sešel celý štáb. Dorazila režisérka Zuzana Kirchnerová, nejbližší příbuzní zesnulé autorky i herečka Tereza Ramba, která si Simonu Monyovou v sérii zahrála. Jeden člověk však na seznamu hostů chyběl. Richard Sacher, který se po brutální vraždě v roce 2011 stal hlavní spojkou mezi rodinou, médii a vyšetřovateli, nedostal na premiéru ani pozvánku.

Sacher toto opomenutí vnímá jako obrovskou lidskou zradu. Není pochyb, že toho o Monyové věděl více než dost. Krátce po její smrti napsal o osudu slavné spisovatelky knihu. Bohatství mu to ale podle jeho slov nepřineslo, vydělal si akorát na náklady a nový mobil, protože ten svůj starý dal na dlouhou dobu k dispozici vyšetřovatelům.

I před začátkem natáčení ho prý oslovily samotné autorky scénáře. Na společné schůzce jim Sacher předal množství osobních vzpomínek, detailů z jejího soukromí a informací ze své knihy. Od té doby s ním už nikdo nekomunikoval a výsledné dílo s ním nikdo nekonzultoval. Už z dřívějších rozhovorů, které dal novinářům syn zesnulé spisovatelky Dominik Mony, je známo, že konečné slovo o podobě minisérie měla rodina. Tvůrcům záleželo na tom, aby Monyovou vykreslili tak, jaká skutečně byla. A to především doma za zavřenými dveřmi.

Foto: se souhlasem TV Nova

Hlavní roli v minisérii Monyová dostala Tereza Ramba

Psala o lásce, ale doma prožívala naprosté peklo

Abychom pochopili hloubku současného sporu, je nutné se vrátit do srpna roku 2011, kdy Českou republiku šokovala zpráva o úmrtí ženy, které se kvůli jejím prodejním úspěchům přezdívalo „Viewegh v sukni“. Simona Monyová dokázala během čtrnácti let napsat desítky knih a vybudovala úspěšné vlastní nakladatelství. Její romány byly plné humoru, nadhledu a partnerských krizí, ze kterých se hrdinky dokázaly s elegancí dostat. Skutečnost za zdmi jejího rodinného domu v Brně-Obřanech však byla naprosto odlišná.

Její druhé manželství s kameramanem a obchodním partnerem Borisem Ingrem se postupně proměnilo v patologický vztah plný psychického týrání, chorobné žárlivosti a fyzického napadání. Celá situace vyvrcholila 3. srpna 2011, kdy Ingr po další z mnoha hádek zaútočil na svou ženu nožem a zasadil jí šest bodných ran. Monyová zraněním na místě podlehla. Boris Ingr byl následně odsouzen k patnácti letům vězení, přičemž v roce 2025 byl předčasně propuštěn kvůli vážnému onkologickému onemocnění.

Foto: Kredit: Markéta Hanzlíková / Česká editoriální fotografie / Profimedia / placená licence

Simona Monyová s Borisem Ingrem v roce 2007

Pro rodinu bylo natáčení terapií

Podle kreativní producentky Kláry Follové bylo cílem ukázat Simonu jako silnou a hrdou ženu a přinést memento pro všechny, kteří v podobném toxickém prostředí žijí, aby se nebáli včas vyhledat pomoc. Autorský tým při přípravách velmi úzce spolupracoval s rodinou, zejména se syny Monyové. Syn Dominik se nechal slyšet, že sledování seriálu a spolupráce na něm pro něj znamenaly určitou formu terapie a uzavření bolestivé kapitoly.

Jenže Richard Sacher vidí situaci zcela odlišně. Podle něj rodina, která v době největší krize mlčela nebo situaci dostatečně neřešila, nyní sklízí plody popularity spojené s televizním projektem, zatímco na lidi, kteří spisovatelce reálně pomáhali, se zapomnělo. „Klíčová pražská média Simonu téměř neznala ani navzdory tomu, že se její knihy výborně prodávaly. Neobrážela pražské večírky, tudíž se o ni novináři nezajímali. Jejich zájem spustila až Simonina smrt,“ vysvětloval Sacher v rozhovoru, kde dal svou rozhořčenost jasně najevo. Podle svých slov čelil obvinění, že má na smrti Monyové svůj podíl, protože věděl, co se u ní doma děje. „Jen pár metrů od místa činu se v osudný okamžik nalézala Simonina rodina, která si tam údajně opékala špekáčky, ale za všechno jsem prý mohl já,“ pokračoval. „Asi jim vyhovovalo, že lynčují mě, a mezitím řešili dotisk Simoniných knih, protože začaly jít na dračku. Nezastal se mě vůbec nikdo, spíše naopak…“

Foto: Nextfoto / placená licence

Dominik Mony na tvorbu dokumentu dohlížel

Odkaz spisovatelky budí emoce

Nová minisérie si již stihla odnést první kritické úspěchy a ocenění z mezinárodních festivalů, což dokazuje, že filmařské řemeslo a herecký výkon Terezy Ramby snesou ta nejpřísnější měřítka. Společenský přesah v oblasti domácího násilí je neoddiskutovatelný. Zatím se ale zdá, že místo toho, aby televizní adaptace přinesla slibovaný klid a smíření, otevřela staré křivdy a ukázala, že boj o interpretaci toho, kdo byl pro Simonu Monyovou skutečným opěrným bodem a kdo se naopak na jejím jménu jen přiživuje, zdaleka neskončil.

Rodina Monyové se ale k obviněním nevyjádřila a dále se drží v ústraní. Její syn Dominik ale v rozhovorech prozradil, že existuje kniha, kterou maminka nedopsala a kterou by s bratry jednou rádi vydali. Zatím se starají o její nakladatelství. Knihy Simony Monyové mají totiž velký úspěch dodnes.