Uhlí se vrací do hry ve velkém stylu. Zatímco Evropa a část Západu mluví o útlumu fosilních paliv, Čína a Indie naopak rozšiřují projekty, které z uhlí vyrábějí nejen elektřinu, ale také chemikálie, hnojiva, plasty nebo dokonce zemní plyn. Důvod je jednoduchý: energetická bezpečnost a vysoké ceny ropy a plynu.
Krize na Blízkém východě a napětí kolem dodávek energií výrazně zvýšily cenu dovážených surovin. Země závislé na importu proto hledají domácí alternativy — a právě uhlí se ukazuje jako levnější a dostupnější řešení, píše globální energetický web Oilprice.com.
Čína, největší světový spotřebitel uhlí, sice letos vykázala pokles těžby i dovozu, neznamená to ale ústup od uhlí. Mění se pouze způsob jeho využití. Stále větší část suroviny totiž neslouží k výrobě elektřiny, ale jako zdroj pro chemický průmysl.
Státní gigant PetroChina například rozvíjí projekty na těžbu plynu z uhelných hornin pomocí hydraulického štěpení, podobně jako u břidlicového plynu. Do roku 2035 chce produkovat až 30 miliard kubíků plynu ročně.
Ještě významnější je rychlý růst čínského sektoru „coal-to-chemicals“, tedy výroby chemikálií z uhlí. Právě ten získal nový impuls po růstu cen ropy během konfliktu na Blízkém východě. Investoři začali sázet na firmy, které umějí z uhlí vyrábět hnojiva nebo petrochemické produkty bez použití drahé ropy.
Čína dnes tímto způsobem spotřebuje asi 380 milionů tun uhlí ročně. Pokud by šlo o samostatnou zemi, byl by tento sektor třetím největším spotřebitelem uhlí na světě.
Podobnou cestou se nyní chce vydat i Indie. Země dováží více než 80 procent své spotřeby ropy a současná energetická krize ukázala, jak zranitelná taková závislost může být. Indie přitom disponuje obrovskými zásobami uhlí.
Uhlí znovu získává strategický význam — nejen jako zdroj elektřiny, ale i jako základ moderního chemického průmyslu.
Vláda premiéra Naréndry Módího proto plánuje investovat nejméně čtyři miliardy dolarů do rozvoje vlastního průmyslu, který bude z uhlí vyrábět hnojiva, chemikálie i plasty. Do roku 2030 chce Indie tímto způsobem zpracovávat až 75 milionů tun uhlí ročně.
Cesta ale nebude jednoduchá. Indické uhlí má jiné vlastnosti než čínské a technologie pro jeho zpracování nejsou tak pokročilé. Čína svůj průmysl budovala více než dvě desetiletí a investovala do něj obrovské prostředky.
Přesto je trend zřejmý. V době drahých energií a nejistých dodávek začínají vlády upřednostňovat spolehlivost a cenu před emisními cíli. Uhlí tak znovu získává strategický význam — nejen jako zdroj elektřiny, ale i jako základ moderního chemického průmyslu.
