„Současný systém a zákon neodpovídají tomu, jak jsou řízeny univerzity v západním světě. Všechny kauzy, které jsme na vysokých školách od nového zákona z roku 2016 mohli zaznamenat, na Katolické teologické fakultě, Vysoké škole ekonomické a dalších, ukazují na nejednoznačné rozdělení zodpovědnosti,“ řekl koncem dubna novinářům ministr školství Robert Plaga (za ANO), když vysvětloval motivaci pro tvorbu nového vysokoškolského zákona.
Práce na legislativě se od té doby rozeběhly na plné obrátky, jednání probíhají ve spolupráci s odborníky z vysokých škol a neziskového sektoru.
Ministerstvo se chystá ještě letos do připomínkového řízení poslat věcný záměr zákona. V roce 2027 se vysoké školy dočkají konkrétní podoby zákona.
Řada odborníků kvituje, že nový zákon má za cíl vyjasnit zejména pravomoci rektora, akademického senátu a dalších. Zároveň je ale zásah do systému řízení nejkontroverznější změnou. Zatímco v současnosti drží velkou část moci akademické senáty, které mají až několik desítek členů, v budoucnu mají vzniknout nové orgány, tj. univerzitní rady zpravidla o devíti členech.
Univerzitní rada bude zodpovědná za výběr rektora, schvalování rozpočtu a celkové směřování školy. Na její složení bude mít vliv akademický senát, který zvolí tři členy, a komise jmenovaná ministrem školství, která vybere další tři. Šest členů rady pak vybere zbylé tři členy. Obsazení má vzejít jak ze členů akademické obce dané školy, z odborníků ze zahraničí, ale i z řad relevantních zaměstnavatelů nebo veřejných organizací. Změny systému řízení nicméně odmítla Rada vysokých škol.
Hrozí politizace škol?
„Navržený model, včetně zavedení nového klíčového orgánu v podobě univerzitních rad, prakticky likviduje nezávislou akademickou samosprávu na úrovni vysoké školy i jejích součástí. Je krokem k faktické ztrátě nezávislosti veřejných vysokých škol, krokem směřujícím k jejich politizaci a ohrožujícím akademickou autonomii vysokých škol,“ stojí v jejím usnesení z minulého týdne.
„My obavu Rady vysokých škol z politizace nesdílíme. Lze ošetřit, aby na místa v radě nebyly dosazováni politici, na západě to tak funguje,“ uvedl pro Novinky předseda České konference rektorů a rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze Milan Pospíšil.
V radách podle něj nezasednou aktivní politici, své místo by v nich ale mohli najít například úředníci z vedení kraje, kteří by napomáhali propojení škol se samosprávou. Pospíšil naopak největší riziko vidí v případném nedotažení systému pojistek pro odvolávání jednotlivých vedoucích pracovníků.
„Autoři se musí zamyslet, co se stane, když nebude fungovat rektor nebo děkan, jaké budou mechanismy pro jejich odvolání? Aby se nestalo, jako je tomu dnes, že se táhnou letité soudní spory,“ vysvětlil. Řešením sporů s děkany by se měl stát rektor, který získá pravomoc navrhnout jejich jmenování i odvolání, které schvaluje univerzitní rada. Rektora pak vybírá a odvolává univerzitní rada.
Peníze podle potřeb státu
Cílem zákona je také zasáhnout do systému financování vysokých škol. Stát se chystá zavést tzv. kontraktové financování, tedy mechanismus, při kterém se se školou dohodne například na navýšení počtu absolventů některých oborů a poskytne jim k tomu finanční prostředky na dobu několika let.
„Ministr by díky kontraktovému financování měl získat možnost prosazování společenských zájmů, které dnes vůbec není schopen až na pár parametrů prosazovat,“ řekl pro Novinky ekonom a výkonný ředitel institutu IDEA při CERGE-EI Daniel Münich. Jak dále upozornil, vysoké školy jsou z velké části financovány z veřejných zdrojů, stát má ale nad výsledky jejich činnosti jen velmi malou kontrolu.
„Obory, po kterých je společenská poptávka, nemají šanci se dostatečně rozvíjet, protože ostatní obory jim nedají peníze. Vysokým školám je společenská poptávka lhostejná, protože mají svůj vnitřní svět,“ popsal. Dosud ministerstvo školství řešilo například nedostatek zdravotníků nebo učitelů nesystémově pomocí vládních programů.
