Husté lesy v Evropě neexistovaly. Nejmíň posledních 20 milionů let
Parky Evropy. Kredit: Márton Zsoldos.
Ať už je to vinou pohádek, romantických obrazů nebo jiných zlovolných zdrojů informací, lidé si dnes obvykle představují les v Evropě jako oblast hustě porostlou lesy, kde panuje tiché, strašidelné příšeří a přes kmeny stromů je vidět sotva pár metrů. Je to romantický ideál, k němuž se lidé toužící po návratu k přírodě chtějí vracet.
Szymon Czyzewski. Kredit: S. Czyzewski.
Jenomže je to jenom omyl, fantom, který nikdy v minulosti neexistoval, tedy nejméně posledních 20 milionů, když se rozvolnily tropický lesy, pokrývající Evropu ještě ve starších třetihorách. Dnešní husté porosty stromů, které známe jako „lesy“ vznikly až v posledních pár stoletích. Z části byly vysázené jako plantáže na prkna, které mají k přírodě blízko asi jako kukuřičné pole a na rozšíření zbytku se podepsalo to, že zmizela velká zvířata, která udržovala přirozené bezlesí.
Potvrzuje to i nejnovější výzkum vedený odborníky Aarhus Universitet, kteří dali dohromady celou řadu nezávislých dat z dřívějších paleoekologických studií od počátku miocénu, tedy za posledních 23 milionů let. Szymon Czyzewski a jeho kolegové hodnotili pylové záznamy, makrofosilie rostlin, uhlíky z ohnišť, izotopové analýzy zubů a kostí herbivorů, fosilie hmyzu a savců, a také environmentální DNA v sedimentech.
Logo. Kredit: Aarhus University.
Dospěli k jasnému závěru. Od miocénu až do novověku nebyla Evropa pokrytá souvislým strašidelným temným lesem, ale veselým a prosluněným parkem, bouřlivě dynamickou mozaikou malých kousků lesa, jednotlivých stromů a květnatých luk. V tomto třetihorním a čtvrtohorním parku se proháněli sloni, nosorožci, pratuři a bizoni, kteří dlouhodobě udržovali park bez lidského zásahu. Možná právě proto děláme ve městech nebo u zámků parky a ne lesy. Máme parky v genech.
Pozoruhodné je, že parková mozaika v Evropě trvala, i když se spustily cykly ledových dob. Ať nastoupila doba ledová či meziledová, ať bylo horko či mráz, krajina byla stále mozaikou stromů a bezlesí. Jinými slovy, to, co dnes považujeme za les, je v kontextu milionů let historie… nepřirozené. Jak zdůrazňují autoři studie, je na to nutné myslet při obnově přírody, aby to nebyla obnova „plantáží na prkna.“ Bylo by skvělé obnovovat mozaiku a pokud by v parku byla i velká zvířata, není co vytknout.
Video: The Neogene | The rise of the modern world
Literatura
Biological Conservation 316: 111749.