![](\"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-content\/uploads\/2026\/03\/miki-volek.jpeg\")
Foto: Lasy \/Wikimedia Commons\/CC BY-SA 3.0<\/p>\nK jeho nezam\u011bniteln\u00e9 image pat\u0159ily boty na podpatku, \u00fazk\u00e9 kalhoty, nap\u016fl rozepnut\u00e1 ko\u0161ile, \u0159et\u011bz s\u00a0ob\u0159\u00edm medailonem na krku, masivn\u00ed prsteny, blon\u010fat\u00e1 h\u0159\u00edva a\u00a0velk\u00e9 \u010dern\u00e9 br\u00fdle, kter\u00e9 nikdy neodkl\u00e1dal. Na p\u00f3diu doslova \u0159\u00e1dil\u00a0\u2013 \u0159val do mikrofonu. V\u0161elijak se kroutil, sv\u00edjel nebo rovnou v\u00e1lel po zemi. Byl zkr\u00e1tka velk\u00fd hudebn\u00ed srdca\u0159, kter\u00e9mu v\u00a0\u017eil\u00e1ch proudil rokenrol.<\/p>\n
Otec skon\u010dil pod koly tramvaje<\/p>\n
Narodil se jako Michael V\u00edt\u011bzslav Volek dne 21.\u00a0kv\u011btna 1943\u00a0v\u00a0Uhersk\u00e9m Hradi\u0161ti do rodiny arm\u00e1dn\u00edho d\u016fstojn\u00edka V\u00e1clava Volka a\u00a0jeho \u017eeny Ludmily. Otec, syn kov\u00e1\u0159e z\u00a0M\u011b\u0161ic a\u00a0Dra\u017eic u\u00a0T\u00e1bora, p\u0159i\u0161el na Moravu v\u00a0roce 1936\u00a0k\u00a027.\u00a0p\u011b\u0161\u00edmu pluku, a\u00a0s Ludmilou Furyovou, dcerou z\u00a0m\u00edstn\u00ed \u00fa\u0159ednick\u00e9 rodiny, se zde o\u017eenil v\u00a0roce 1939.\u00a0Miki byl jejich jedin\u00fdm d\u00edt\u011btem. Je\u0161t\u011b ne\u017e dos\u00e1hl \u0161koln\u00edho v\u011bku, za\u010dala se rodina opakovan\u011b st\u011bhovat v\u00a0souvislosti s\u00a0t\u00edm, jak V\u00e1clav Volek m\u011bnil p\u016fsobi\u0161t\u011b. Snad po n\u011bjakou dobu byl i\u00a0\u010dlenem hradn\u00ed str\u00e1\u017ee, d\u016fkazy pro to ale neexistuj\u00ed. Skute\u010dnost\u00ed je, \u017ee v\u00a0roce 1958\u00a0Volkovi zakotvili natrvalo v\u00a0Praze. Je\u0161t\u011b t\u00e9ho\u017e roku byl V\u00e1clav ale propu\u0161t\u011bn z\u00a0arm\u00e1dy. D\u016fvodem byly jeho prohlubuj\u00edc\u00ed se probl\u00e9my s\u00a0alkoholem. Ten se mu tak\u00e9 nakonec v\u00a0roce 1969\u00a0stal osudn\u00fdm. Miki pozd\u011bji \u0161\u00ed\u0159il lehounce zvrhlou f\u00e1mu, \u017ee jeho tat\u00ednka p\u0159i p\u0159ech\u00e1zen\u00ed ulice p\u0159ejel velorex \u0159\u00edzen\u00fd invalidou. Pravda je ov\u0161em takov\u00e1, \u017ee p\u0159i n\u00e1vratu z\u00a0hospody skon\u010dil opil\u00fd pod koly tramvaje.<\/p>\n
\u0158\u00edk\u00e1 se v\u0161ak, \u017ee skute\u010dn\u00fdm biologick\u00fdm otcem \u010desk\u00e9ho kr\u00e1le rokenrolu nebyl V\u00e1clav Volek, n\u00fdbr\u017e spisovatel Franti\u0161ek Ko\u017e\u00edk, s\u00a0n\u00edm\u017e se Ludmila v\u00a0dob\u011b okolo synova narozen\u00ed velmi \u00fazce p\u0159\u00e1telila. S\u00e1m Ko\u017e\u00edk kdysi na p\u0159\u00edm\u00fd dotaz tuto tezi sice nepotvrdil, ale svoji odpov\u011b\u010f formuloval tak, \u017ee to z\u00a0n\u00ed vyplynulo jako dob\u0159e mo\u017en\u00e9. Za zm\u00ednku t\u00e9\u017e stoj\u00ed, \u017ee klasik \u010desk\u00e9 literatury napsal pro Mikiho text k\u00a0p\u00edsni\u010dce M\u016fj malej toulavej pes.<\/p>\n
Myslel si, \u017ee k\u00a0rokenrolu pat\u0159\u00ed n\u011bm\u010dina<\/p>\n
K hudb\u011b Mikiho p\u0159ivedla matka, s\u00a0n\u00ed\u017e jej pojilo opravdu siln\u00e9 pouto. V\u00a0d\u011btstv\u00ed se u\u010dil hr\u00e1t na kytaru a\u00a0klav\u00edr. R\u00e1d by muziku b\u00fdval studoval. Nakonec ale s\u00a0od\u0159en\u00fdma u\u0161ima odmaturoval na pra\u017esk\u00e9 dvan\u00e1ctiletce a\u00a0na konzervato\u0159 jej nep\u0159ijali. Cht\u011bl tedy alespo\u0148 d\u011blat rekvizit\u00e1\u0159e na Barrandov\u011b, podm\u00ednkou ale bylo odpracovat p\u016fl roku praxe ve stavebnictv\u00ed, tak nejprve d\u011blal pomocn\u00e9ho zedn\u00edka. Ve vytou\u017een\u00e9 rekvizit\u00e1rn\u011b se pot\u00e9 sezn\u00e1mil s\u00a0Karlem \u010cernochem, zat\u00edmco v\u00a0m\u00edstn\u00ed truhl\u00e1rn\u011b potkal pro zm\u011bnu Vladim\u00edra Mi\u0161\u00edka. Z\u00e1jem o\u00a0rokenrol u\u00a0n\u011bj vzbudil roku 1956\u00a0\u010dl\u00e1nek v\u00a0humoristick\u00e9m \u010dasopise Dikobraz \u201eR.N.R. = Roluj nohy rytmicky\u201c, kter\u00fd pran\u00fd\u0159oval Elvise Presleyho a\u00a0nov\u00fd nevkusn\u00fd hudebn\u00ed styl, jemu\u017e propadli na prohnil\u00e9m Z\u00e1pad\u011b. P\u016fvodn\u011b se domn\u00edval, \u017ee rokenrol vznikl v\u00a0Z\u00e1padn\u00edm N\u011bmecku, nebo\u0165 mu jeho prvn\u00ed rokenrolov\u00e9 desky v\u011bnovala teta z\u00a0Lince. Z\u00a0omylu ho vyvedl a\u017e jeho soused a\u00a0kamar\u00e1d z\u00a0Pankr\u00e1ce Pavel Sedl\u00e1\u010dek, dal\u0161\u00ed z\u00a0pr\u016fkopn\u00edk\u016f tohoto \u017e\u00e1nru, jen\u017e ho upozornil, \u017ee tahle muzika se zp\u00edv\u00e1 z\u00e1sadn\u011b anglicky.<\/p>\n
Angli\u010dtinu na rozd\u00edl od n\u011bm\u010diny Miki neovl\u00e1dal. Nalezl ale metodu, jak tomuto hendikepu \u010delit. Ze Z\u00e1padu se sem ob\u010das dostaly gramofonov\u00e9 desky a\u00a0na nich si podle poslechu cvi\u010dil v\u00fdslovnost. Tak\u00e9 si p\u0159ed zrcadlem zkou\u0161el r\u016fzn\u00e9 rokenrolov\u00e9 pohyby a\u00a0grimasy. V\u00a0roce 1960\u00a0se sezn\u00e1mil s\u00a0hudebn\u00edkem Ji\u0159\u00edm \u0160im\u00e1kem, zvan\u00fdm pro sv\u016fj plnovous B\u00edbr, a\u00a0zalo\u017eili kapelu Crazy Boys, jej\u00edm\u017e velk\u00fdm vzorem byl impulsivn\u00ed Little Richard. B\u00edbr souboru \u0161\u00e9foval, Volek hr\u00e1l na s\u00f3lovou kytaru a\u00a0zp\u00edval doprovodn\u00e9 vok\u00e1ly. Dal\u0161\u00edmi \u010dleny kapely byli i\u00a0pozd\u011bj\u0161\u00ed kl\u00e1vesista Olympicu Mirek Berka a\u00a0hudebn\u00edk Ladislav \u0160taidl. <\/p>\n
Po roce se sestava pozm\u011bnila. B\u00edbr byl povol\u00e1n do arm\u00e1dy, a\u00a0tato skute\u010dnost Mikiho Volka katapultovala na post frontmana. Z\u00e1hy se z\u00a0n\u011bj stal nejz\u00e1sadn\u011bj\u0161\u00ed zp\u011bv\u00e1k \u010deskoslovensk\u00e9ho rokenrolu. Na vystoupen\u00ed Crazy Boys na reprezentativn\u00edm koncertu divadla Semafor p\u0159i\u0161ly do pal\u00e1ce Lucerna t\u0159i tis\u00edce div\u00e1k\u016f. Po skon\u010den\u00ed produkce necht\u011bli nad\u0161en\u00ed lid\u00e9 Volka pustit z\u00a0p\u00f3dia. <\/p>\n
Rad\u011bji bl\u00e1zinec ne\u017e vojna<\/p>\n
V roce 1963\u00a0se \u00fasp\u011b\u0161n\u00e1 kapela rozpadla. Stalo se tak pot\u00e9, co Miki Volek m\u011bl nastoupit na vojnu, ale nam\u00edsto toho se nechal rad\u011bji zav\u0159\u00edt na psychiatrii. Po propu\u0161t\u011bn\u00ed z\u00a0l\u00e9\u010debny nastoupil do nov\u011b vznikl\u00e9 kapely Olympic, se kterou nahr\u00e1l sv\u00e9 prvn\u00ed gramofonov\u00e9 desky a\u00a0vystupoval v\u00a0hudebn\u00edm p\u00e1smu Ondr\u00e1\u0161 podot\u00fdk\u00e1 divadla Semafor. Form\u00e1t p\u00e1sma, kde zp\u011bv\u00e1ci nem\u011bli valnou mo\u017enost improvizace, ho zna\u010dn\u011b svazoval. Ve sv\u00e9m \u017eivlu se c\u00edtil a\u017e p\u0159i z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fdch p\u0159\u00eddavc\u00edch, a\u00a0hlavn\u011b samostatn\u00fdch koncertech. Tehdy se teprve mohl dosyta vy\u0159\u00e1dit. \u201eD\u00edvejte se na Mikiho Volka: krout\u00ed se u\u00a0mikrofonu, trh\u00e1 rukama, hlavou, cel\u00fdm t\u011blem, vyr\u00e1\u017e\u00ed nejpodivn\u011bj\u0161\u00ed zvuky, tro\u0161i\u010dku hraje divadlo, hodn\u011b odposlouchal\u00a0\u2013 ale nel\u017ee. Ani kdy\u017e zp\u00edv\u00e1 anglick\u00fd text, kter\u00e9mu moc nerozum\u00ed,\u201c napsal na ja\u0159e roku 1964\u00a0Ivan Soeldner k\u00a0p\u00e1smu Ondr\u00e1\u0161 podot\u00fdk\u00e1 v\u00a0\u010dasopise \u010ceskoslovensk\u00fd voj\u00e1k. <\/p>\n
Zat\u00edmco kritiky Volek \u010dasto sp\u00ed\u0161e dr\u00e1\u017edil, byl pova\u017eov\u00e1n za oby\u010dejn\u00e9ho k\u0159iklouna, nevkusn\u00e9ho fraj\u00edrka se z\u00e1pa\u010f\u00e1ck\u00fdmi man\u00fdrami, publikum z\u00a0n\u011bj nad\u00e1le \u0161\u00edlelo. V\u00a0\u0159ad\u00e1ch jeho poslucha\u010d\u016f nechyb\u011bla \u0159ada pozd\u011bj\u0161\u00edch v\u00fdznamn\u00fdch osobnost\u00ed. Mohli jste zde spat\u0159it bratry Saudky, Olgu Schoberovou, pravideln\u00fdmi hosty b\u00fdvali Milo\u0161 Forman s\u00a0kameramanem Ond\u0159\u00ed\u010dkem.<\/p>\n
Tr\u00e9ma a\u00a0tempo jej p\u0159ivedly k\u00a0podp\u016frn\u00fdm l\u00e1tk\u00e1m<\/p>\n
Na konci prvn\u00ed poloviny \u0161edes\u00e1t\u00fdch let byl Miki Volek na vrcholu. Stala se z\u00a0n\u011bj hv\u011bzda srovn\u00e1van\u00e1 s\u00a0Waldemarem Matu\u0161kou, Evou Pilarovou \u010di Karlem Gottem. Za\u010daly se u\u00a0n\u011bj ale tak\u00e9 bohu\u017eel naplno projevovat jeho sklony k\u00a0alkoholismu a\u00a0u\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed drog, k\u00a0nim\u017e pat\u0159il p\u0159edev\u0161\u00edm fenmetrazin. Zp\u011bv\u00e1k se jimi dopoval p\u0159ed vystoupen\u00edm, aby m\u011bl na p\u00f3diu v\u00fddr\u017e. Byl pr\u00fd rovn\u011b\u017e mimo\u0159\u00e1dn\u00fd tr\u00e9mista a\u00a0m\u011bl sklon k\u00a0depres\u00edm. I\u00a0od toho mu m\u011bly odpomoci podp\u016frn\u00e9 prost\u0159edky. Postupem \u010dasu nad nimi v\u0161ak pomalu a\u00a0jist\u011b ztr\u00e1cel kontrolu.<\/p>\n
Aby toho nebylo m\u00e1lo, hudba se za\u010dala m\u011bnit. Sv\u011bt ovl\u00e1dli Beatles a\u00a0v\u011bt\u0161ina kapel za\u010dala sm\u011b\u0159ovat k\u00a0melodick\u00e9mu beatu. Od roku 1965\u00a0kv\u016fli rozd\u00edln\u00e9mu n\u00e1zoru Petra Jandy na dal\u0161\u00ed v\u00fdvoj kapely Miki Volek v\u00a0Olympicu ji\u017e pouze hostoval a\u00a0v roce 1966\u00a0z\u00a0n\u011bj ode\u0161el \u00fapln\u011b. Stal se od t\u00e9 chv\u00edle zap\u0159is\u00e1hl\u00fdm nep\u0159\u00edtelem liverpoolsk\u00e9 \u010dtve\u0159ice. \u201eNen\u00e1vid\u00edm Beatles, proto\u017ee mi sebrali chleba,\u201c \u0159\u00edk\u00e1val.<\/p>\n
Po odchodu z\u00a0Olympicu vystupoval se skupinou Old Stars. V\u00a0roce 1967\u00a0dostal anga\u017em\u00e1 v\u00a0divadle Semafor v\u00a0hudebn\u00edm p\u00e1smu Tak co, pane barone, kde mu Ji\u0159\u00ed Such\u00fd a\u00a0Ji\u0159\u00ed \u0160litr nechali prostor i\u00a0pro vlastn\u00ed tvorbu. Od roku 1968\u00a0zp\u00edval v\u00a0kapele Mickey & The Samuels Petra Kaplana. <\/p>\n
Nedobrovoln\u00e1 pauza za m\u0159\u00ed\u017eemi<\/p>\n
St\u00e1le doufal, \u017ee se jednoho dne znovu vr\u00e1t\u00ed na v\u00fdslun\u00ed. M\u00edsto toho v\u0161ak skon\u010dil v\u00a0krimin\u00e1le. V\u00a0roce 1969\u00a0vyjel s\u00a0p\u0159\u00edtelem fotografem Aloisem Valentou do Berl\u00edna. M\u011bli propustky a\u00a0mohli voln\u011b p\u0159ech\u00e1zet mezi v\u00fdchodn\u00ed a\u00a0z\u00e1padn\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed m\u011bsta. Pat\u0159i\u010dn\u011b toho vyu\u017eili. V\u00a0Z\u00e1padn\u00edm Berl\u00edn\u011b si zakoupili z\u00e1bavn\u00e9 publikace a\u00a0plak\u00e1ty, ale i\u00a0tiskoviny o\u00a0pra\u017esk\u00e9m jaru 1968.\u00a0Ve v\u00fdchodn\u00edm Berl\u00edn\u011b m\u011bli zn\u00e1mou a\u00a0cht\u011bli si u\u00a0n\u00ed kn\u00ed\u017ee\u010dky ulo\u017eit, aby je nevozili sem a\u00a0tam. K\u00a0jejich sm\u016fle zn\u00e1m\u00e1 nebyla doma, a\u00a0tak poprosili o\u00a0pomoc u\u00a0soused\u016f. Co v\u0161ak \u010dert necht\u011bl, onen soused byl uv\u011bdom\u011bl\u00fdm poslancem, neodolal a\u00a0bal\u00ed\u010dek s\u00a0tiskovinami rozbalil. Kdy\u017e se posl\u00e9ze oba \u010ce\u0161i s\u00a0vyzvednut\u00fdmi kn\u00ed\u017ekami vydali k\u00a0hranic\u00edch, ji\u017e tam na n\u011b nedo\u010dkav\u011b \u010dekali. Podrobili je prohl\u00eddce, zak\u00e1zan\u00e9 publikace u\u00a0nich na\u0161li, zatkli je a\u00a0odvezli do Dr\u00e1\u017e\u010fan. Druh\u00fd den r\u00e1no je p\u0159edb\u011b\u017en\u011b vyslechli a\u00a0p\u0159evezli do Berl\u00edna s\u00a0\u017eel\u00edzky na ruk\u00e1ch. V\u00a0Berl\u00edn\u011b je vysl\u00fdchali p\u016fl roku, n\u00e1sledn\u011b je odsoudili na rok a\u00a0p\u016fl na z\u00e1klad\u011b paragrafu o\u00a0protist\u00e1tn\u00edm \u0161tvan\u00ed. Ve vazb\u011b byli ka\u017ed\u00fd zvl\u00e1\u0161\u0165, ve v\u011bznici je d\u011blilo patro. Valenta d\u011blal v\u00a0pr\u00e1deln\u011b, Miki cosi \u0161rouboval do elektrom\u011br\u016f. Ani rodi\u010de po\u0159\u00e1dn\u011b netu\u0161ili, co se s\u00a0nimi stalo. Propustili je po t\u0159in\u00e1cti m\u011bs\u00edc\u00edch. Doprovod Stasi s\u00a0nimi jel a\u017e na hranice. <\/p>\n
Valenta pot\u00e9 dostal z\u00a0Barrandova, kde pracoval, v\u00fdpov\u011b\u010f. Miki Volek byl dotla\u010den k\u00a0podpisu spolupr\u00e1ce s\u00a0StB jako informant. Sv\u00e9 zpr\u00e1vy o\u00a0prominentech \u010desk\u00e9 kultury ov\u0161em pod\u00e1val takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee byl z\u00a0t\u00e9to slu\u017eby po roce pro nepou\u017eitelnost propu\u0161t\u011bn. Na n\u011bjak\u00fd \u010das chytil druh\u00fd dech s\u00a0Tranzitem, p\u016fvodn\u011b jazzrockovou kapelou, kterou p\u0159im\u011bl k\u00a0p\u0159eorientov\u00e1n\u00ed na rokenrol. Svou poslucha\u010dskou obec sice po\u0159\u00e1d m\u011bl, ale s\u00a0dobou, kdy za\u010d\u00ednal, se n\u00e1v\u0161t\u011bvnost jeho koncert\u016f u\u017e nedala srovn\u00e1vat. Po ukon\u010den\u00ed spolupr\u00e1ce s\u00a0Tranzitem v\u00a0roce 1979\u00a0na Mikiho dolehla s\u00e9rie \u017eivotn\u00edch trabl\u016f. Rozvedl se s\u00a0man\u017eelkou Olinou, p\u0159eru\u0161il d\u00e1lkov\u00e9 studium na vysok\u00e9 \u0161kole a\u00a0za\u010dal se v\u00edce a\u00a0v\u00edce ut\u00e1p\u011bt v\u00a0alkoholu a\u00a0drog\u00e1ch. O\u0161kliv\u011b si zlomil nohu a\u00a0na dlouh\u00fdch osm m\u011bs\u00edc\u016f byl paralyzov\u00e1n. V\u00a0roce 1980\u00a0na sebe znovu upozornil na koncert\u011b v\u00a0r\u00e1mci oslav \u010dtvrtstolet\u00ed rokenrolu, o\u00a0\u010dty\u0159i roky pozd\u011bji nahr\u00e1l svoji prvn\u00ed vlastn\u00ed desku \u201eMiki Volek. Miki Volek? Miki Volek!\u201c. Na v\u00fdslun\u00ed se ale ji\u017e nikdy nevr\u00e1til.<\/p>\n
P\u0159i\u0161el doslova o\u00a0v\u0161e<\/p>\n
Zat\u00edmco Pavel Sedl\u00e1\u010dek, Pavel Bobek, Petr Kaplan a\u00a0dal\u0161\u00ed rokenrolov\u00e9 hv\u011bzdy \u0161edes\u00e1t\u00fdch let m\u011bli v\u017edy n\u011bjak\u00e1 zadn\u00ed vr\u00e1tka, vedlej\u0161\u00ed z\u00e1jem nebo byznys, Miki Volek ob\u011btoval rokenrolu \u00fapln\u011b v\u0161echno. Pokud byl rokenrol v\u00a0m\u00f3d\u011b, byl kr\u00e1lem, kdy\u017e upadal do zapomn\u011bn\u00ed, \u0161el spolu s\u00a0n\u00edm ke dnu. Posledn\u00ed skupina, se n\u00ed\u017e ob\u010das zp\u00edval, se jmenovala \u017di\u017ekov orchestra, byla to ov\u0161em skupina, kter\u00e1 nep\u0159ekro\u010dila hranice \u017ei\u017ekovsk\u00fdch hospod. <\/p>\n
Foto: Lasy \/Wikimedia Commons\/CC BY-SA 3.0<\/p>\n
Zp\u011bv\u00e1k\u016fv hrob na Ol\u0161anech<\/p>\n
V devades\u00e1t\u00fdch letech na tom byl ji\u017e velmi \u0161patn\u011b. Moc se na ve\u0159ejnosti neobjevoval, ani nevystupoval. Pob\u00edral invalidn\u00ed d\u016fchod, ze kter\u00e9ho nedok\u00e1zal vy\u017e\u00edt. Postupn\u011b rozprodal obrazy, psac\u00ed stroj, klav\u00edr, kytaru, a\u00a0nakonec p\u0159i\u0161el i\u00a0o byt, tak\u017ee chv\u00edli \u017eil jako bezdomovec. Za\u010dal se st\u00fdkat s\u00a0prapodivn\u00fdmi kump\u00e1ny a\u00a0propadl se doslova na dno spole\u010dnosti. Jeho politick\u00fdm idolem se stal Miroslav Sl\u00e1dek. T\u011blo, cel\u00fd \u017eivot dopovan\u00e9 alkoholem a\u00a0rozli\u010dn\u00fdmi chemick\u00fdmi l\u00e1tkami, postupn\u011b vypov\u00eddalo slu\u017ebu, cirh\u00f3za jater byla v\u00a0pokro\u010dil\u00e9m st\u00e1diu, deprese na denn\u00edm po\u0159\u00e1dku. Na\u0161lo se sice p\u00e1r v\u011brn\u00fdch p\u0159\u00e1tel, kte\u0159\u00ed mu dok\u00e1zali pom\u00e1hat a\u00a0s jejich\u017e podporou se p\u0159ipravoval na sv\u016fj posledn\u00ed comeback, kter\u00fd naz\u00fdval labut\u00ed p\u00edsn\u00ed. Na nic v\u0161ak ji\u017e nedo\u0161lo. Dne 14.\u00a0srpna 1996\u00a0byl v\u00a0byt\u011b v\u00a0Praze 7\u00a0ve Veletr\u017en\u00ed ulici, kter\u00fd mu prop\u016fj\u010dil jeden zn\u00e1m\u00fd, nalezen mrtev. Zem\u0159el ji\u017e na po\u010d\u00e1tku srpna a\u00a0p\u0159\u00ed\u010dinou jeho skonu bylo krv\u00e1cen\u00ed do j\u00edcnu. Bylo mu pouh\u00fdch pades\u00e1t t\u0159i let. Jeho ostatky byly ulo\u017eeny v\u00a0hrob\u011b na Ol\u0161ansk\u00e9m h\u0159bitov\u011b. Re\u017eis\u00e9r Igor Chaun o\u00a0n\u011bm nato\u010dil v\u00a0roce 1997\u00a0dvoud\u00edln\u00fd dokument Nesmrteln\u00fd \u017eivot a\u00a0smrt Mikiho Volka, rokenrolov\u00e9ho kr\u00e1le.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"K jeho nezam\u011bniteln\u00e9 image pat\u0159ily boty na podpatku, \u00fazk\u00e9 kalhoty, nap\u016fl rozepnut\u00e1 ko\u0161ile, \u0159et\u011bz s\u00a0ob\u0159\u00edm medailonem na krku,…\n","protected":false},"author":2,"featured_media":27848,"comment_status":"","ping_status":"","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[14],"tags":[8018,79,1093,441,84,1448,650,1073,80,437],"class_list":{"0":"post-27847","1":"post","2":"type-post","3":"status-publish","4":"format-standard","5":"has-post-thumbnail","7":"category-zabava","8":"tag-ceska-historie","9":"tag-entertainment","10":"tag-filmy","11":"tag-historie","12":"tag-hudba","13":"tag-kultura","14":"tag-lide","15":"tag-pribeh","16":"tag-zabava","17":"tag-zajimavosti"},"share_on_mastodon":{"url":"https:\/\/pubeurope.com\/@cz\/116248785917718598","error":""},"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/27847","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=27847"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/27847\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/27848"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=27847"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=27847"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=27847"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}