Kdy\u017e za jasn\u00e9 letn\u00ed noci zvednete hlavu k\u00a0obloze, pravd\u011bpodobn\u011b poc\u00edt\u00edte hlubokou pokoru. Vid\u00edte tis\u00edce jisk\u0159iv\u00fdch bod\u016f a\u00a0v\u00edte, \u017ee se za nimi skr\u00fdvaj\u00ed dal\u0161\u00ed miliardy galaxi\u00ed, kter\u00e9 na\u0161e nejsiln\u011bj\u0161\u00ed teleskopy teprve za\u010d\u00ednaj\u00ed objevovat. Vesm\u00edr se zd\u00e1 b\u00fdt nekone\u010dnou, trvalou a\u00a0nem\u011bnnou klenbou, je\u017e tu byla d\u00e1vno p\u0159ed n\u00e1mi a\u00a0bude tu i\u00a0dlouho po n\u00e1s. Jsme zvykl\u00ed vn\u00edmat kosmos jako obrovskou knihovnu plnou fascinuj\u00edc\u00edch informac\u00ed, kterou lidstvo str\u00e1nku po str\u00e1nce pomalu a\u00a0trp\u011bliv\u011b \u010dte.<\/p>\n
V t\u00e9to vesm\u00edrn\u00e9 knihovn\u011b v\u0161ak \u0159\u00e1d\u00ed neviditeln\u00fd cenzor a\u00a0detailn\u00ed anal\u00fdza dat z\u00a0hlubok\u00e9ho vesm\u00edru v\u00a0posledn\u00edch desetilet\u00edch odhalila pravdu, ze kter\u00e9 doslova mraz\u00ed v\u00a0z\u00e1dech. Kosmologov\u00e9 s\u00a0\u00fa\u017easem zjistili, \u017ee vesm\u00edr rozhodn\u011b nen\u00ed jen statickou sb\u00edrkou hv\u011bzd. Jde o\u00a0vysoce dynamick\u00fd a\u00a0ne\u00faprosn\u00fd prostor, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b v\u00a0tuto chv\u00edli, ka\u017edou jedinou sekundu, nen\u00e1vratn\u011b ma\u017ee obrovsk\u00e9 kusy reality z\u00a0na\u0161eho dohledu.<\/p>\n
Ciz\u00ed galaxie, cel\u00e9 vzd\u00e1len\u00e9 sv\u011bty pln\u00e9 hv\u011bzd a\u00a0dost mo\u017en\u00e1 i\u00a0\u017eivota, pr\u00e1v\u011b te\u010f p\u0159ekra\u010duj\u00ed hranici, z\u00a0n\u00ed\u017e u\u017e nen\u00ed n\u00e1vratu. Vypad\u00e1vaj\u00ed z\u00a0na\u0161eho pozorovateln\u00e9ho vesm\u00edru a\u00a0miz\u00ed v\u00a0absolutn\u00ed, nekone\u010dn\u00e9 tm\u011b. Zn\u00ed to jako propracovan\u00fd sc\u00e9n\u00e1\u0159 k\u00a0existenci\u00e1ln\u00edmu sci-fi hororu, ale je to \u010dist\u00e1 fyzik\u00e1ln\u00ed realita. Na\u0161e domovsk\u00e1 planeta se nepozorovan\u011b a\u00a0nevyhnuteln\u011b propad\u00e1 do temn\u00e9, izolovan\u00e9 bubliny.<\/p>\n
Tich\u00e1 apokalypsa na okraji na\u0161eho dohledu<\/p>\n
Abychom pln\u011b pochopili, jak\u00e1 katastrofa se na okraj\u00edch na\u0161eho zorn\u00e9ho pole vlastn\u011b odehr\u00e1v\u00e1, mus\u00edme se vr\u00e1tit o\u00a0zhruba sto let zp\u011bt. V\u00a0roce 1929\u00a0u\u010dinil astronom Edwin Hubble<\/a> objev, kter\u00fd doslova ot\u0159\u00e1sl celou v\u011bdeckou komunitou: vesm\u00edr se rozp\u00edn\u00e1<\/a>. V\u0161echny galaxie se od n\u00e1s neust\u00e1le vzdaluj\u00ed.<\/p>\n To samo o\u00a0sob\u011b nezn\u011blo a\u017e tak d\u011bsiv\u011b. V\u011bdci tehdy logicky p\u0159edpokl\u00e1dali, \u017ee po prvotn\u00edm v\u00fdbuchu (Velk\u00e9m t\u0159esku) se ve\u0161ker\u00e1 hmota sice rozlet\u011bla do prostoru, ale d\u00edky obrovsk\u00e9 vz\u00e1jemn\u00e9 gravitaci v\u0161ech existuj\u00edc\u00edch galaxi\u00ed se toto rozp\u00edn\u00e1n\u00ed mus\u00ed postupn\u011b zpomalovat. Byla to celkem uklid\u0148uj\u00edc\u00ed p\u0159edstava. Jen\u017ee na konci devades\u00e1t\u00fdch let 20.\u00a0stolet\u00ed p\u0159i\u0161el obrovsk\u00fd \u0161ok. Dva na sob\u011b nez\u00e1visl\u00e9 t\u00fdmy astrofyzik\u016f detailn\u011b pozorovaly sv\u011btlo ze vzd\u00e1len\u00fdch exploduj\u00edc\u00edch hv\u011bzd (supernov) a\u00a0dosp\u011bly k\u00a0z\u00e1v\u011bru, jen\u017e p\u0159evr\u00e1til celou dosavadn\u00ed fyziku naruby.<\/p>\n A p\u0159esn\u011b tady za\u010d\u00edn\u00e1 n\u00e1\u0161 existenci\u00e1ln\u00ed probl\u00e9m. Proto\u017ee se expanze zrychluje, galaxie nach\u00e1zej\u00edc\u00ed se na sam\u00e9m okraji na\u0161eho takzvan\u00e9ho pozorovateln\u00e9ho vesm\u00edru jsou od n\u00e1s odtla\u010dov\u00e1ny rychlost\u00ed, ze kter\u00e9 se taj\u00ed dech.<\/p>\n Iluze rychlosti sv\u011btla a\u00a0temn\u00fd motor<\/p>\n Mo\u017en\u00e1 v\u00e1s te\u010f zaraz\u00ed jedna z\u00e1sadn\u00ed v\u011bc. V\u017edy\u0165 u\u017e od dob Alberta Einsteina a\u00a0jeho obecn\u00e9 teorie relativity<\/a> bezpe\u010dn\u011b v\u00edme, \u017ee absolutn\u011b nic se ve vesm\u00edru nem\u016f\u017ee pohybovat rychleji ne\u017e sv\u011btlo. Jak se od n\u00e1s tedy mohou okrajov\u00e9 galaxie vzdalovat rychlost\u00ed, kter\u00e1 p\u0159ekon\u00e1v\u00e1 on\u011bch limitn\u00edch 300\u00a0000\u00a0kilometr\u016f za sekundu?<\/p>\n K pochopen\u00ed tohoto zd\u00e1nliv\u00e9ho paradoxu si poj\u010fme pomoci klasickou a\u00a0n\u00e1zornou analogi\u00ed.<\/p>\n P\u0159edstavte si v\u00a0troub\u011b pe\u010d\u00edc\u00ed se bochn\u00edk rozinkov\u00e9ho chleba. Rozinky p\u0159edstavuj\u00ed jednotliv\u00e9 galaxie a\u00a0t\u011bsto je samotn\u00fd prostor vesm\u00edru. Jak chl\u00e9b kyne a\u00a0roste, rozinky se od sebe p\u0159irozen\u011b vzdaluj\u00ed. Nesm\u00edrn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9 ale je uv\u011bdomit si, \u017ee rozinky samotn\u00e9 se t\u011bstem nijak neprod\u00edraj\u00ed. Ony v\u00a0n\u011bm v\u00a0podstat\u011b stoj\u00ed na m\u00edst\u011b. To, co se re\u00e1ln\u011b zv\u011bt\u0161uje a\u00a0rozp\u00edn\u00e1, je v\u00fdhradn\u011b hmota t\u011bsta mezi nimi.<\/p>\n V kosmick\u00e9m m\u011b\u0159\u00edtku to znamen\u00e1 jednu fascinuj\u00edc\u00ed v\u011bc: Einstein\u016fv absolutn\u00ed rychlostn\u00ed limit plat\u00ed v\u00fdhradn\u011b pro objekty pohybuj\u00edc\u00ed se skrz prostor. Rozhodn\u011b ale neplat\u00ed pro samotn\u00fd prostor<\/a>! Neexistuje toti\u017e \u017e\u00e1dn\u00fd fyzik\u00e1ln\u00ed z\u00e1kon, kter\u00fd by zakazoval samotn\u00e9 struktu\u0159e prostoru (na\u0161emu vesm\u00edrn\u00e9mu t\u011bstu), aby se roztahovala rychleji ne\u017e sv\u011btlo.<\/p>\n