![](\"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-content\/uploads\/2026\/05\/1779941649_653_sonny-rollins.jpeg\")
Foto: Getty Images<\/p>\nJe to romantick\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. Osmadvacetilet\u00fd jazzov\u00fd tenorsaxofonista Sonny Rollins na vrcholu sil v\u0161eho nechal. Nespokojen\u00fd s\u00a0kvalitou vlastn\u00edho hran\u00ed, odm\u00edtaj\u00edc\u00ed sl\u00e1vu, p\u0159estal koncertovat i\u00a0nahr\u00e1vat. A\u00a0m\u00edsto toho od l\u00e9ta 1959\u00a0do podzimu 1961\u00a0denn\u011b cvi\u010dil pod \u0161ir\u00fdm nebem na Williamsburgsk\u00e9m most\u011b spojuj\u00edc\u00edm newyorsk\u00fd Manhattan s\u00a0Brooklynem. \u201eM\u011bl jsem pocit, \u017ee m\u00e1m v\u011bt\u0161\u00ed jm\u00e9no ne\u017e talent,\u201c vysv\u011btluje v\u00a0\u017eivotopisn\u00e9 knize Aidana Levyho nazvan\u00e9 Saxophone Colossus, pro\u010d se st\u00e1hl do \u00fastran\u00ed.<\/p>\n
M\u00e1lo pou\u017e\u00edvan\u00e1 l\u00e1vka pro p\u011b\u0161\u00ed, kde st\u00e1val se saxofonem, vedla pod\u00e9l mostu. \u201eNevid\u011bl m\u011b tak po\u0159\u00e1dn\u011b nikdo, kdo jel metrem, ani nikdo, kdo jel kolem v\u00a0aut\u011b. Vlastn\u011b ani lod\u011b proplouvaj\u00edc\u00ed pode mnou, proto\u017ee jsem byl schovan\u00fd za op\u011brami,\u201c vysv\u011btluje, jak na most chodil ve dne v\u00a0noci, za p\u0159\u00edzniv\u00e9ho po\u010das\u00ed i\u00a0sychrava. Cvi\u010dil tam n\u011bkdy a\u017e 15\u00a0hodin denn\u011b.<\/p>\n
Z\u00e1rove\u0148 je ten p\u0159\u00edb\u011bh n\u011bkdy a\u017e moc romantick\u00fd. Sonny Rollins m\u011bl k\u00a0radik\u00e1ln\u00edmu kroku i\u00a0praktick\u00e9 d\u016fvody: nap\u0159\u00edklad sousedy, kter\u00e9 doma necht\u011bl ru\u0161it nep\u0159etr\u017eit\u00fdm cvi\u010den\u00edm. \u201eM\u016fj saxofon je fakt hlu\u010dn\u00fd. Sousedka byla t\u011bhotn\u00e1. Bylo mi trapn\u00e9 po\u0159\u00e1d hr\u00e1t doma,\u201c p\u0159izn\u00e1v\u00e1.<\/p>\n
Sonny Rollins, jeden z\u00a0nejv\u011bt\u0161\u00edch jazzov\u00fdch saxofonist\u016f v\u0161ech dob a\u00a0dr\u017eitel dvou cen Grammy, toto pond\u011bl\u00ed ve v\u011bku 95\u00a0let zem\u0159el. \u00damrt\u00ed ozn\u00e1mila jeho agentka. Ode\u0161el stylotvorn\u00fd hr\u00e1\u010d, autor skladeb St. Thomas, Oleo nebo Doxy, kter\u00e9 se staly takzvan\u00fdmi jazzov\u00fdmi standardy, a\u00a0z\u00e1rove\u0148 posledn\u00ed velk\u00e1 hv\u011bzda bebopov\u00e9 generace.<\/p>\n
Koncertoval od konce 40.\u00a0let minul\u00e9ho stolet\u00ed, kdy si rychle vyvinul osobit\u00fd, drsn\u00fd t\u00f3n upom\u00ednaj\u00edc\u00ed na sv\u016fj velk\u00fd vzor Colemana Hawkinse. Z\u00e1rove\u0148 ale Rollins obdivoval lyricismus Lestera Younga, inovativn\u00edho altsaxofonistu Charlieho Parkera a\u00a0tak\u00e9 vst\u0159ebal hudbu klav\u00edrist\u016f od Fatse Wallera po nevypo\u010ditateln\u00e9ho Thelonia Monka, jeho\u017e vliv uplatnil ve vlastn\u00edch skladb\u00e1ch.<\/p>\n
Foto: Getty Images<\/p>\n
Sonny Rollins (vpravo) u\u017e v\u00a0ml\u00e1d\u00ed hr\u00e1l po boku slavn\u00e9ho trumpetisty Milese Davise. V\u00a0jeho kvintetu Rollinse pozd\u011bji nahradil John Coltrane.<\/p>\n
U\u017e jako mlad\u00edk koncertoval s\u00a0velik\u00e1ny Budem Powellem nebo Milesem Davisem, kter\u00fd ho anga\u017eoval do sv\u00e9ho prvn\u00edho kvintetu a\u00a0hodn\u011b s\u00a0n\u00edm nat\u00e1\u010del. \u201eV Harlemu a\u00a0v\u016fbec v\u0161ude lidi milovali Sonnyho. Mlad\u0161\u00ed muzikanti k\u00a0n\u011bmu vzhl\u00ed\u017eeli jako k\u00a0legend\u011b, bohovi,\u201c napsal ve sv\u00e9 autobiografii Davis, podle n\u011bj\u017e byl Rollins \u201eagresivn\u00ed, inovativn\u00ed hr\u00e1\u010d, \u00fapln\u00fd gejz\u00edr n\u00e1pad\u016f\u201c. <\/p>\n
N\u011bkter\u00e9 sv\u00e9 nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed skladby jako Oleo do kapely nosil coby chvilkov\u00e9 n\u00e1pady. Kdy\u017e Davise zaujaly, Rollins je na m\u00edst\u011b dopsal na kusu pap\u00edru. \u201eP\u0159esn\u011b takhle dod\u011blal Oleo. Nazval ho podle margar\u00ednu, levn\u00e9 n\u00e1hra\u017eky m\u00e1sla, tehdy byla v\u0161ude. P\u0159i nat\u00e1\u010den\u00ed jsem pou\u017eil dus\u00edtko a\u00a0ne\u0159e\u0161ili jsme basu. Horace Silver se na piano ozve v\u017edycky, kdy\u017e my se Sonnym p\u0159estaneme hr\u00e1t. T\u00edm je ta skladba jedine\u010dn\u00e1,\u201c popisuje Davis v\u00a0autobiografii prvn\u00ed nahr\u00e1vku<\/a> t\u00e9to hardbopov\u00e9 klasiky z\u00a0roku 1954.<\/p>\n Jako spousta jazzov\u00fdch muzikant\u016f sv\u00e9 generace ale Sonny Rollins tak\u00e9 v\u00a0ml\u00e1d\u00ed propadl tvrd\u00fdm drog\u00e1m. Kdy\u017e nat\u00e1\u010del s\u00a0Davisem, u\u017e m\u011bl za sebou \u017eal\u00e1\u0159. V\u00a0roce 1950\u00a0se s\u00a0dvojic\u00ed muzikant\u016f po p\u016flnoci nechali odv\u00e9zt tax\u00edkem do newyorsk\u00e9 \u010dtvrti Upper East Side, aby provedli ozbrojenou loupe\u017e. V\u0161iml si jich ale policista. A\u00a0p\u0159i prohl\u00eddce na\u0161el u\u00a0Rollinse krom\u011b injek\u010dn\u00edch st\u0159\u00edka\u010dek ileg\u00e1ln\u011b dr\u017eenou zbra\u0148.<\/p>\n \u201eByla to od n\u00e1s \u00fapln\u00e1 blbost. A\u00a0j\u00e1 byl ten blbec, co m\u011bl dr\u017eet zbra\u0148. Nic jsem o\u00a0zbran\u00edch nev\u011bd\u011bl, z\u00a0\u017e\u00e1dn\u00e9 jsem nikdy nevyst\u0159elil,\u201c zpytuje v\u00a0\u017eivotopisn\u00e9 knize sv\u011bdom\u00ed saxofonista, jen\u017e skon\u010dil ve vazb\u011b. Tam ho kv\u016fli abstinen\u010dn\u00edm p\u0159\u00edznak\u016fm museli spoutat do sv\u011brac\u00ed kazajky.<\/p>\n Soud mu nakonec vym\u011b\u0159il deset m\u011bs\u00edc\u016f ve v\u011bzen\u00ed na newyorsk\u00e9m ostrov\u011b Rikers Island, kde spal v\u00a0n\u011bkolikametrov\u00e9 cele s\u00a0kovovou postel\u00ed, skl\u00e1p\u011bc\u00edm stolem a\u00a0toaletou. \u201eNejhor\u0161\u00ed bylo p\u0159ij\u00edt o\u00a0svobodu. Ale p\u0159e\u017eil jsem a\u00a0mysl\u00edm, \u017ee m\u011b ten z\u00e1\u017eitek pos\u00edlil,\u201c rekapituluje v\u00a0\u017eivotopisu.<\/p>\n Kdy\u017e jej u\u00a0Davise nahradila vych\u00e1zej\u00edc\u00ed hv\u011bzda John Coltrane, v\u00fdrazn\u011b na sebe Rollins znovu upozornil jako \u010dlen hardbopov\u00e9ho kvinteta trumpetisty Clifforda Browna a\u00a0buben\u00edka Maxe Roache. P\u0159edev\u0161\u00edm ale za\u010dal vyd\u00e1vat desky pod vlastn\u00edm jm\u00e9nem: jen v\u00a0letech 1956\u00a0a\u017e 1958\u00a0zve\u0159ejnil neuv\u011b\u0159iteln\u00fd tucet nahr\u00e1vek. <\/p>\n Pat\u0159il mezi n\u011b slavn\u00fd Saxophone Colossus se skladbou St. Thomas, p\u0159ej\u00edmaj\u00edc\u00ed motiv z\u00a0\u017e\u00e1nru calypso a\u00a0nazvanou podle karibsk\u00e9ho ostrova, na n\u011bm\u017e se narodila Rollinsova matka. Brzy n\u00e1sledovaly desky Way Out West a\u00a0Freedom Suite, ob\u011b nato\u010den\u00e9 jen v\u00a0triu, \u010d\u00edm\u017e Rollins posunul mo\u017enosti n\u00e1stroje.<\/p>\n Nebyl prvn\u00edm saxofonistou, kter\u00fd zkusil hr\u00e1t jen s\u00a0kontrabasem a\u00a0bic\u00edmi, tedy bez harmonick\u00e9ho n\u00e1stroje jako kytary \u010di klav\u00edru, tuto n\u00e1ro\u010dnou konstelaci ale zpopularizoval a\u00a0uk\u00e1zal, o\u00a0kolik svobodomysln\u011bji se saxofon m\u016f\u017ee projevit na tak velk\u00e9 plo\u0161e. \u201ePianista z\u00a0podstaty v\u011bci ur\u010duje sm\u011br hr\u00e1\u010d\u016fm na dechov\u00e9 n\u00e1stroje. J\u00e1 cht\u011bl v\u00edc svobody. Nel\u00edbilo se mi, kdy\u017e mi n\u011bkdo diktuje,\u201c okomentoval Rollins rozhodnut\u00ed, kter\u00fdm pro\u0161lapal cestu budouc\u00edm saxofonov\u00fdm tri\u00edm od Joea Hendersona po sou\u010dasn\u00e9 muzikanty jako Joshuu Redmana.<\/p>\n Hran\u00ed v\u00a0triu podn\u011bcovalo jeho imaginaci. \u201eKdy\u017e s\u00f3luji, nemysl\u00edm na nic. M\u00e1m v\u00a0hlav\u011b naprosto pr\u00e1zdno,\u201c popisuje v\u00a0\u017eivotopisu, do jak\u00fdch se dost\u00e1v\u00e1 stav\u016f. \u201eP\u0159i improvizaci mus\u00edte sestoupit do sv\u00e9ho podv\u011bdom\u00ed. A\u00a0abyste se tam dostali, mus\u00edte se vyhnout v\u0161emu, co by v\u00e1s ru\u0161ilo,\u201c dod\u00e1v\u00e1 muzikant, kter\u00fd mimo\u0159\u00e1dnou spontaneitu v\u00a0hran\u00ed v\u017edy dopl\u0148oval siln\u00fdm rytmick\u00fdm c\u00edt\u011bn\u00edm, origin\u00e1ln\u00edm fr\u00e1zov\u00e1n\u00edm a\u00a0schopnost\u00ed propojovat bebopovou techniku s\u00a0postupy pozd\u011bj\u0161\u00ed avantgardy. V\u017edy ale dok\u00e1zal tradici a\u00a0pokrok vyv\u00e1\u017eit, tak jako rychl\u00e9 skladby hran\u00e9 drsn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem st\u0159\u00eddal baladami, p\u0159i nich\u017e nasazoval m\u011bk\u010d\u00ed v\u00fdraz.<\/p>\n Sonnymu Rollinsovi se p\u0159ezd\u00edvalo saxofonov\u00fd kolos podle n\u00e1zvu jeho slavn\u00e9ho alba Saxophone Colossus z\u00a0roku 1956.<\/p>\n \u017divotopisn\u00e1 kniha Aidana Levyho na t\u00e9m\u011b\u0159 800\u00a0stran\u00e1ch detailn\u011b popisuje tak\u00e9 okolnosti jeho slavn\u00e9ho odchodu na most. <\/p>\n Vedla k\u00a0n\u011bmu i\u00a0spousta vedlej\u0161\u00edch motivac\u00ed, nap\u0159\u00edklad \u010derstv\u00fd vztah s\u00a0pozd\u011bj\u0161\u00ed man\u017eelkou Lucille, s\u00a0n\u00ed\u017e si v\u00a0byt\u011b nech\u00e1vali zamilovan\u00e9 vzkazy, nebo zd\u011b\u0161en\u00ed z\u00a0toho, jak v\u00a0srpnu 1959\u00a0policist\u00e9 p\u0159ed klubem Birdland zbili Milese Davise. B\u00edl\u00ed str\u00e1\u017eci z\u00e1kona tvrdili, \u017ee jednali v\u00a0sebeobran\u011b, krv\u00ed pot\u0159\u00edsn\u011bn\u00e1 byla ale jen jejich \u010derno\u0161sk\u00e1 ob\u011b\u0165. \u201eTenhle naprosto zjevn\u00fd p\u0159\u00edpad policejn\u00ed brutality tak\u00e9 p\u0159isp\u011bl k\u00a0Sonnyho rozhodnut\u00ed \u00fapln\u011b se st\u00e1hnout ze sc\u00e9ny,\u201c p\u00ed\u0161e Levy. <\/p>\n V neposledn\u00ed \u0159ad\u011b to byla i\u00a0v\u011bc konkurence. \u201eNastoupili mlad\u00ed, nadupan\u00ed kluci Ornette Coleman a\u00a0John Coltrane. Hodn\u011b mi z\u00e1le\u017eelo na tom, abych byl d\u00e1l vn\u00edman\u00fd jako jedni\u010dka. \u0158\u00edkal jsem si: Sonny, mus\u00ed\u0161 j\u00edt do sebe, proto\u017ee tihle ho\u0161i se nezakecaj\u00ed,\u201c \u0159\u00edk\u00e1 v\u00a0knize Rollins.<\/p>\n Po n\u00e1vratu z\u00a0mostu zavr\u0161en\u00e9m albem se symbolick\u00fdm n\u00e1zvem The Bridge n\u00e1sledovalo plodn\u00fdch n\u011bkolik let hran\u00ed, b\u011bhem nich\u017e mimo jin\u00e9 slo\u017eil soundtrack k\u00a0britsk\u00e9mu filmu Alfie s\u00a0Michaelem Cainem v\u00a0hlavn\u00ed roli. A\u00a0po dal\u0161\u00ed eskap\u00e1d\u011b se z\u00e1vislost\u00ed na drog\u00e1ch i\u00a0alkoholu p\u0159i\u0161el druh\u00fd \u00fat\u011bk, tentokr\u00e1t del\u0161\u00ed. \u010c\u00e1st let 1966\u00a0a\u017e 1972\u00a0saxofonista str\u00e1vil duchovn\u00edmi cestami po Japonsku nebo Indii. <\/p>\n Zat\u00edmco jeho n\u011bkdej\u0161\u00ed spoluhr\u00e1\u010d Davis se \u00fasp\u011b\u0161n\u011b vydal cestou jazzrocku, Rollins po n\u00e1vratu trochu se\u0161el z\u00a0o\u010d\u00ed. Jeho nahr\u00e1vky ze 70.\u00a0a\u00a080.\u00a0let, na nich\u017e zn\u011bj\u00ed i\u00a0baskytary nebo kl\u00e1vesy, b\u00fdvaj\u00ed obecn\u011b pova\u017eov\u00e1ny za slab\u0161\u00ed. Uzn\u00e1n\u00ed se nicm\u00e9n\u011b t\u011b\u0161il d\u00e1l – roku 1981\u00a0nap\u0159\u00edklad hostoval ve t\u0159ech skladb\u00e1ch desky Tattoo You britsk\u00fdch The Rolling Stones, p\u0159esto\u017ee jinak se s\u00a0rockovou hudbou Rollins cel\u00fd \u017eivot m\u00edjel.<\/p>\n Ve stejn\u00e9 dob\u011b vystoupil v\u00a0B\u00edl\u00e9m dom\u011b na pozv\u00e1n\u00ed prezidenta Jimmyho Cartera. A\u00a0na podzim 1982\u00a0poprv\u00e9 p\u0159ijel do Prahy, kde ve velk\u00e9m s\u00e1le Lucerny koncertoval pod hlavi\u010dkou Mezin\u00e1rodn\u00edho jazzov\u00e9ho festivalu. Z\u00edskal tak z\u00e1kladn\u00ed pov\u011bdom\u00ed o\u00a0komunismu i\u00a0pron\u00e1sledovan\u00fdch um\u011blc\u00edch. D\u00edky tomu p\u011bt let nato na washingtonsk\u00e9 Duke Ellington School of the Arts za\u0161t\u00edtil koncert na podporu Jazzov\u00e9 sekce, jej\u00ed\u017e \u010dlenov\u00e9 v\u00a0\u010ceskoslovensku vyd\u00e1vali bulletiny, knihy \u010di \u010dasopisy, po\u0159\u00e1dali koncerty nebo p\u016fj\u010dovali gramodesky a\u00a0obratn\u011b p\u0159i tom balancovali na hranici legality. Komunistick\u00e9 \u00fa\u0159ady s\u00a0nimi zinscenovaly politick\u00fd proces, kter\u00fd slovy spisovatele Josefa \u0160kvoreck\u00e9ho \u201ejako by z\u00a0oka vypadl justici let pades\u00e1t\u00fdch\u201c. <\/p>\n Pr\u00e1v\u011b po boku exulanta \u0160kvoreck\u00e9ho, stejn\u011b jako liter\u00e1t\u016f Kurta Vonneguta nebo E. L. Doctorowa, Rollins na koncert\u011b p\u0159e\u010detl n\u011bkter\u00e9 projevy. Akci za \u017eeleznou oponu \u017eiv\u011b p\u0159en\u00e1\u0161elo r\u00e1dio Hlas Ameriky.<\/p>\n Posledn\u00ed velk\u00e9 drama v\u00a0Rollinsov\u011b \u017eivot\u011b p\u0159inesly teroristick\u00e9 \u00fatoky z\u00a011.\u00a0z\u00e1\u0159\u00ed 2001.\u00a0Saxofonista bydlel v\u00a0centru New Yorku jen n\u011bkolik blok\u016f od v\u011b\u017e\u00ed Sv\u011btov\u00e9ho obchodn\u00edho centra, do nich\u017e narazila letadla unesen\u00e1 teroristy. <\/p>\n \u201eKdy\u017e mi v\u00a0bar\u00e1ku vypadla elekt\u0159ina, popadl jsem saxofon a\u00a0za\u010dal jsem hr\u00e1t. Druh\u00fd den p\u0159i\u0161li lid\u00e9 z\u00a0vl\u00e1dy a\u00a0donutili m\u011b se vyst\u011bhovat. Musel jsem v\u0161echno vyhodit. V\u0161echno bylo pln\u00e9 jedovat\u00fdch \u010d\u00e1stic z\u00a0v\u00fdbuchu,\u201c popsal Rollins, jak ho s\u00a0chirurgickou rou\u0161kou p\u0159es obli\u010dej vedli p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edci N\u00e1rodn\u00ed gardy \u201ep\u011b\u0161ky \u010dty\u0159icet pater dol\u016f a\u00a0pak m\u011b m\u00e1lem nepustili do evakua\u010dn\u00edho autobusu\u201c se star\u00fdm saxofonem zna\u010dky Selmer, na n\u011bj\u017e hr\u00e1l des\u00edtky let.<\/p>\n Odnesl si z\u00a0toho dal\u0161\u00ed cennou lekci. \u201e\u017de na hmotn\u00fdch v\u011bcech nakonec tolik nez\u00e1le\u017e\u00ed,\u201c konstatoval mu\u017e, kter\u00fd u\u017e se do New Yorku nevr\u00e1til a\u00a0od t\u00e9 doby a\u017e do smrti \u017eil ve Woodstocku.<\/p>\n V nov\u00e9m tis\u00edcilet\u00ed zalo\u017eil vlastn\u00ed label Doxy Records, nazvan\u00fd podle sv\u00e9 skladby. P\u0159evzal medaili od prezidenta Baracka Obamy, kter\u00fd mu uspo\u0159\u00e1dal dal\u0161\u00ed koncert v\u00a0B\u00edl\u00e9m dom\u011b, a\u00a0nakonec se je\u0161t\u011b jednou vr\u00e1til do Prahy. <\/p>\n Na pozv\u00e1n\u00ed festivalu Struny podzimu vystoupil roku 2012\u00a0znovu ve velk\u00e9m s\u00e1le Lucerny. S\u00a0b\u00edl\u00fdm plnovousem v\u00a0\u010derven\u00e9 pleten\u00e9 \u010depici, doprov\u00e1zen p\u011bti\u010dlennou kapelou, zahr\u00e1l v\u00a0tak\u0159ka permanentn\u00edm p\u0159edklonu proc\u00edt\u011bn\u00e9 verze standardu St. Thomas, vlastn\u00ed \u00fapravu dal\u0161\u00ed karibsk\u00e9 lidov\u00e9 p\u00edsn\u011b Don\u2019t Stop the Carnival nebo jen jako duet s\u00a0kytaristou Saulem Rubinem baladu Mixed Emotions. Jej\u00ed z\u00e1znam z\u00a0Lucerny pozd\u011bji za\u0159adil<\/a> na desku Holding The Stage.<\/p>\n Bylo to jedno z\u00a0jeho posledn\u00edch vystoupen\u00ed. N\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f nato kv\u016fli onemocn\u011bn\u00ed d\u00fdchac\u00edch cest musel zru\u0161it zbytek turn\u00e9 a\u00a0nakonec musel p\u0159estat hr\u00e1t na saxofon i\u00a0doma. \u201eHudba nen\u00ed pln\u011b srovnateln\u00e1 s\u00a0t\u00edm, kdy\u017e se sna\u017e\u00edte pochopit \u017eivot. Na tomhle sv\u011bt\u011b str\u00e1v\u00edme ka\u017ed\u00fd n\u011bjak\u00fdch osmdes\u00e1t let. Jeden \u017eivot nesta\u010d\u00ed na to, abychom to cel\u00e9 pobrali. Vr\u00e1t\u00edm se v\u00a0jin\u00e9m t\u011ble,\u201c \u0159ekl v\u00a0jednom z\u00a0posledn\u00edch interview, kter\u00e9 roku 2020\u00a0poskytl den\u00edku New York Times.<\/p>\n V lond\u00fdnsk\u00e9m klubu Ronnie Scott\u2019s se tradovala historka z\u00a0jeho koncertu v\u00a060.\u00a0letech. Sonny Rollins m\u011bl zahr\u00e1t posledn\u00ed skladbu na dobrou noc, tak si vybavil v\u0161echny star\u00e9 \u0161l\u00e1gry, kter\u00e9 m\u011bly v\u00a0n\u00e1zvu \u201egood night\u201c, a\u00a0bez doprovodu na n\u011b nep\u0159etr\u017eit\u011b improvizoval celou hodinu. Takhle dlouho a\u00a0intenzivn\u011b se te\u010f se Sonnym Rollinsem lou\u010d\u00edme i\u00a0my.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"Je to romantick\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. Osmadvacetilet\u00fd jazzov\u00fd tenorsaxofonista Sonny Rollins na vrcholu sil v\u0161eho nechal. Nespokojen\u00fd s\u00a0kvalitou vlastn\u00edho hran\u00ed,…\n","protected":false},"author":2,"featured_media":99386,"comment_status":"","ping_status":"","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":"","_share_on_mastodon":"0"},"categories":[14],"tags":[79,84,8524,17295,29274,80],"class_list":["post-99385","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","category-zabava","tag-entertainment","tag-hudba","tag-jazz","tag-nekrolog","tag-sonny-rollins","tag-zabava"],"share_on_mastodon":{"url":"https:\/\/pubeurope.com\/@cz\/116650263618814258","error":""},"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/99385","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/2"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=99385"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/99385\/revisions"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media\/99386"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=99385"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=99385"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=99385"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}![](\"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-content\/uploads\/2026\/05\/1779941649_626_sonny-rollins.jpeg\")
Foto: Profimedia.cz<\/p>\n![](\"https:\/\/www.europesays.com\/cz\/wp-content\/uploads\/2026\/05\/1779777070_158_fred-hersch.jpeg\")
<\/a><\/p>\n